Dokud to jde

Tipy na výlet • Celodenní výlet • Za sportem • Do přírody • Na hory

Bar u • Fotografie (37) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Interiér

Venkovní občerstvení

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Zdá se, že zimy si do konce této sezóny moc neužijeme, dokud to jde, je potřeba využít zbytky snažení vlekařů, kteří se pokoušeli nepřízeň přírody překonat. Když to ovšem nejde tak pak je to smůla. Když mě Ala přemlouvala, ať vyrazíme s jedním kamarádem, moc se mi to nepozdávalo, nicméně ráno nasedáme do auta a směřujeme na Staroměstsko, přesněji do Hynčic pod Sušinou do skiareálu Kraličák. Ovšem při příjezdu koukáme na sjezdovky a ty jsou po nočním spíše dešti než sněžení víceméně hnědé. Ani nevystupujeme a padne návrh, že bysme mohli vyzkoušet Kunčice. Tak pokračujeme přes hřebínek pod Štvanicí do Stříbrnic. Kupodivu na lesní cestě ve stínu leží i ujetá vrstva sněhu až ledu, trošku to hrozilo ustřelením zadku, ale vyjetá kolej nás bezpečně přes asi 100m nebezpečný úsek převedl, a brzy míříme ke Kunčicím.

Za čím jedeme?

Zdejší sjezdovky přece jen vypadají lépe – je skoro bílá a jak koukáme, zdá se , že jsou celkem slušně vysněžené dvě sjezdovky, tedy jedna hlavní u lanovky i spodní sjezdovka, které říkají místní U Žabiček. Parkujeme ještě před devátou hodinou, tedy před začátkem provozu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože hned u lanové dráhy je budova s občerstvením (nevím proč, ale hospoda nese název U Rumařů), můžeme si i pohodlně na lavičce obout přeskáče.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Do Kunčic jsme léta jezdili s kamarádem ještě coby chudí studenti vlakem do Starého Města (p. Sněžníkem), do Kunčic se pak šlo pěšky, to bylo ještě za komunismu, místní autobus sem nejezdil, ale v mladších létech to nebyl takový problém. Vždy se nám líbil kopec, který sice není svou nadmořskou výškou nijak obrovský (753 m), i celkové převýšení není zas tak obrovské (dolní stanice vleků a lanovky jsou asi 580-600 m). Co dělalo lyžování v Kunčicích atraktivní, byl terén, respektive zalesnění, spíše nezalesnění svahů. Vlastně jde o bývalé zemědělské plochy, dokud tu žili sudetští Němci, byl na svazích i pole (nebo chalupy), po odsunu se část chalup zbořila a z polí se staly spíš louky a pastviny. Právě fakt rozlehlých ploch umožňoval spoustu sjezdových variant. Kopec se nesjíždí jen přímo podél vleků nebo lanovky, ale dá se i objet „zadem“, tedy od horní stanice lanovky severní stranou kolem lesíku, kde vede žlutá TZ a to už je sjezd dlouhý dost přes 1 km. Samotné hlavní sjezdovky jsou svou délkou na naše poměry v Jeseníkách spíš střední, tak 600-700 m. Ovšem vymazlená je zdejší lanovka. Jak to už u nás bývá, je to repasovaná lanovka italské firmy Poma, solidní čtyřsedačka s rozběhovým pásem a s polstrováním. To je ovšem luxus, další polstrovanou tady mají až v Červené Vodě (ta je navíc s vyhříváním a s bublinou).

Ale tady to stačí. Na letošní sněžnou bídu mají ovšem vlekaři celkem dobře dvě tratě vysněžené, vedle lanovky v šířce kolem 30 m a navíc s odbočkou na spodnější sjezdovku s talířovým vlekem, od které se dá rovněž sjet zpět k lanovce (která je o něco výš). Návštěvník-hýřil jistě ocení i prosklený skibar kousek od vrcholové stanice lanovky, který nabízí příjemný výhled na Hrubý Jeseník, na nedaleké Staré Město i na další kopečky Hanušovické vrchoviny. Skvostný výhled je samozřejmě z průseku od horní stanice na východní hřeben pohoří Králického Sněžníku.

Ostatní informace

Letošní nezima sice nepřináší tolik luxusu, jako ta normálnější, nicméně na tu bídu se dá říci, že lyžování nebylo tak špatné. Ceny ve skiareálu jsou spíš ty střední (celodenní dospělá 440,-), pořídili jsme si tříhodinovku za 330,-, a když jezdíte pořád dokola, tak to celkem stačí. Beztak kolem poledne je už trať dosti rozměklá (ať si to jdou zkusit kritici Ondry Banka, že v obřím slalomu dojel celkově „až“ pátý...).

Poslední aktualizace: 24.2.2014

Dokud to jde na mapě