Cholina – Hanácké muzeum mimo plán

Kam a jak jedeme?

Původně jsem chtěl obcí jen projekt, maximálně (kdyby bylo otevřeno) v íčku, pořídit nějakou upomínkovou drobnost. Nicméně když už jsem přijížděl na kole k budově samoobsluhy, oslovila mě dvojice postávajících výletníků, nechci-li též navštívit místní pamětihodnost.

Za čím jedeme?

Tou pamětihodností v Cholině je místní Hanácké muzeum, které – jak název upomíná se soustřeďuje na sběr a uchování předmětů a pamětin, spojených s životem na žírné Hané.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Samotná doba návštěvy muzea vyjde tak na hodinku, čili při té příležitosti se zas tak neunavíme, navíc jsem byl celkem čerstvě občerstven z ne příliš vzdálené restaurace v Sobáčově (část Mladče u Litovle).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Po nějaké chvíli (trvající jen pár minut) se objevil poněkud kulhající klíčník, pokladník i průvodce v jedné osobě, který nás přivítal směsicí češtiny a hanáčtiny (on už ne každý dovedně bócá). Ostatně jak během návštěvy muzea prozradil, pochází někde od Mohelnice a atm už byly Sudety…

Samotné muzeum ovšem není v budově samoobsluhy, ale je ukryto v zadním traktu usedlosti, současném sídle Obecního úřadu.

Již průjezd do dvora je vyzdoben velkoplošnými malbami postav v hanáckých úborech. Další expozice je pak v patře, kam se vstupuje z bočního vchodu na dvoře usedlosti. Již chodba se schodištěm je dekorována obrázky a fotografiemi ze steré Choliny. Před vstupem do vlastní expozice nám průvodce dá malý exkurz do historie vsi i o názvu, který je pravděpodobně určitou zkomoleninou výrazu holina. Ves je vskutku položena v krajině bez lesů, samé pole a louky.

Nejvýznamnější památkou obce je patrně zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten je mimo jiné i dějištěm poutí již od roku 1637 a jak pan průvodce uvedl, je to široko daleko nejnavštěvovanější pouť, pomineme-li samozřejmě olomoucký Kopeček.

Následuje vstup do samotné expozice. Ta je rozdělena do dvou částí. První část expozice je stylizovaná zhruba do podoby obytné místnosti, protože je v patře budovy obce. Stavebníka jistě zaujme trámový dřevěný strop. Výbavu místnosti tvoří povětšinou nábytek, jako jsou různé skříně, almary, truhly, nechybí postel, kolíbka (s panenkou).

Pozoruhodná je i toaletní židle, a samozřejmě předměty každodenního použití (oblečení, nádobí, literatura). Jednoduchý výčet nestačí, musí se to vidět. Je tu i několik střepů u vykopávek v okolí, dokonce dary od dr. Emila Holuba z Afriky atd, atd.

Další část expozice následuje v podkrovní části podlouhlé budovy hospodářského dvora a tady je už opravdová změť myšlených i nemyšlených potřeb všeho druhu. Podstatnou část sice tvoří potřeby zemědělného lidu, Hanou ostatně máme spojenou se zemědělstvím. Ale nakonec je tu i spousta věcí, které tak zcela rolník nepoužívá. Vlastně jde tak částečně i o odkladiště nalezených krámů, které místní do muzea přinesli, když se zbavovali nějakého zbytečného „haraburdí“. Čili kromě půdu kypřících, žacích, zpracovávajících výbav tu najdeme např. pračky, ždímačky, šicí stroje, medaile, elektropřístroje, nářadí truhláře, váhy, žehličky, výbavu skautské klubovny a na spoustu věcí jsem i zapomněl.

Nechybí i umělecká výzdoba, v první místnosti to byly převážně svaté obrázky, případně nějaké krucifixy. V další místnosti i velkoplošná díla včetně malované opony, jako prý nemají ani v Praze…

Stáří exponátů je různé, ale nejspíš většina bude někdy z konce 19. století zhruba do poloviny 20. století. Z novějších (po roce 1950) to bude spíš menšina, první televizor v Cholině, kufříkový gramofon a vcelku zajímavá sbírka fotoaparátů Převáženě sovětské, pár východoněmeckých, nechybí i Flexareta).

Ostatní informace

Cholinské muzeum je všeobecně otevřeno od června do září, st–ne. Průvodce nemusí být ale přítomen, ale vyřeší to tel.: 737 473 133. Další info: Turistické informační centrum Cholina

e-mail: tic@obeccholina.cz.

Základní vstupné 50,- Kč není zas tak moc, různé slevy (Rodinný pas a Senior pas: 30 Kč

Olomouc region card: zdarma).