Brána Čech - Porta Bohemica

Kam a jak jedeme?

S naším klubem Přátel Milešovky jedeme vlakem na místo nazývané Porta Bohemica (Brána Čech), tento nádherný kaňon řeky Labe najdeme asi 3 km od Lovosic a dále chceme pokračovat na zříceninu hradu Kamýk.

Za čím jedeme?

Začínáme jako vždy z Kladna Ostrovce a jedeme vlakem směr České Středohoří. Jede jako vždy tvrdé jádro klubu Přátel Milešovky, to jsem já samozvaný náčelník klubu, mé dcery a tiskový mluvčí klubu Honza s chotí. Dnes se k nám přidali i kamarádi Honzy, Kateřina, Jirka, Renata se synkem Filípkem. Po dlouhé době zas zakupujeme skupinovou jízdenku pro 9 lidí a vyrážíme. Cestování vlakem je jako vždy v pohodě, děti pozorují z okna vláčku zvířátka a já z počátku přemýšlím co jsem doma zapomněl. S přestupem v Kralupech dojíždíme do Lovosic a zde přesedáme na vlakobus, náhradní autobusová Doprava. Výluka na trati do Teplic je kvůli sesuvu půdu na kolejový svršek a až do Radejčína provoz zajišťuje autobus. Vlakobus staví v obci Velemín, kde má trvalé bydliště Vítek, náš odborný poradce klubu.

Těsně po 10 hodině vystupujeme ve Velemíně a zdravíme se s Vítkem. Hladoví jedinci naší výpravy vytahují svačiny a rozvičujeme se k dlouhému pochodu. V přímém přenosu se podíváme na lov mouchy pavoukem. Tento tvor co nosí lidem štěstí, mouše přinesl konec jejího krátkého života na zemi. V mžiku ji omatal pavučinou a nechal si ji uloženou k snědku na pozdější dobu.

Přes Velemín vyrážíme směr Opárenské údolí na jehož konci je přívoz, který nás zaveze na druhý břeh Labe. Za chviličku jsem v Opárenském údolí a docházíme k Penzionu Černodolský mlýn, někteří účastníci zájezdu zde vyhledají občerstvení a jiní si zakoupí turistickou vizitku. Po krátcé přestávce vyrážíme ve stínu stromů kolem Milešovského potoka dál. S Vítkem vedeme odbornou turistickou debatu o tom co nás dnes čeká. Všem jsem před odjezdem z Kladna sliboval pohodovou procházku asi 9 km, trochu mě zaráží když mi Vítek sděluje, že k přívozu přes Labe je to z Velemína 7 km. Pak máme v plánu dalších asi 6 km a tak 9. kilometrová procházka se mění na 15 km. Říkám Vítkovi, hlavně se tom nezmiňuj ostatním. Přívoz přes Labe v Malých Žernosekách jezdí každou 1/2 hodinu a tak čas naší plavby po cestě postupně posunujeme z 12,30 na 13 h. Na konci Opárenského údolí míjíme domek s lidovou tvořivostí na zahradě, mají tam 2 mini hrady z betonu. Při jejich focení netuším, že to jsou první a poslední hrady, které dnes uvidíme (ale nebudu předbíhat). Procházíme okrajem obce Malé Žernoseky a míříme kolem fotbalového hřiště k přívozu. Po cestě Filípkovi loď přívozu popisuju tak trochu něco jako Titanic, s tím rozdílem, že je to bezpečná loď a potopení nám nehrozí. Asi mi moje vyprávění nevěří a dospělím účastníkům slibuji, že na lodi bude pro nás připraven raut. Na konci obce jdeme po cestě, která je lemovaná vinicemi a máme Labe a přívoz na dohled. Ještě musíme přejít železniční trať a frekventovanou silnici a jsem u přívozu. Máme jako vždy štěstí a v dálce vidíme přijíždět loďku přívozu,nalodíme se a já žertuji s převozníkem, že loď je nevlastní sestra Titanicu(obě lodi mají kormidla). Vytahuji sušenky a všem je nabízím, se slovy, že to je ten raut. Po krátké plavbě, lodivod bravurně přistane u druhého břehu a nás čeká další část cesty.

Protože je teplo a mladší dcera pořád pochoduje v krokskách, zastavujeme se na břehu řeky a naše rodinka se převléká do kraťasů a Danča do pevnější obuvi. Ostatní chvilkové zastavení využívají k rebélii, že trasa dnešního výletu nemůže měřit 9 km a že to nestihneme, že by nebylo špatné pochod zkrátit a další zákulisní řeči. Protože jsem demokrat a rebelů byla převaha tak dnešní výpravu zkracujeme jen výstup na vyhlídku Kalvárie, ze které je nádherný výhled na Labe. Tato vyhlídka je od přívozu necelé 2 km a to zvládnou i Ti, kteří se ve Velemíně málo rozvičili. Teď už jdeme po cyklostezce do Děčína, která pokračuje dál do Německa, ale tak daleko my dnes nedojdeme. Asi po 1 km chůze a uhýbání cyklistům(to je logické vždyť jdeme po cyklostezce) odbočujeme Doprava a lesem stoupáme na vyhlídku. Místy nám zdejší les připomíná prales a po krátkém, ale prudkém výstupu jsme na vyhlídce. Kocháme se výhledy, já i Vítek jsme na vyhlídce už byli a tak jsme nad věcí. Ostatní žasnou nad krásou naší Země a Českého Středohoří. Místo kde stojíme se oprávněně nazývá Brána Čech - Porta Bohemica. Z vyhlídky můžete vidět kaňon Labe, okolní kopce s vinicemi a blízké a vzdálené vrcholky Středohoří. Uděláme skupinové foto, dnes na poprvé a stejnou cestou se vracíme do Velkých Žernosek.

První při sestupu je Honza s Filípkem a ten prohásí,"zase jsem byl první" a nás ostatní to rozesměje. Při zpáteční cestě s Dančou zkoumáme jaké jména mají lodě, které kotví v přístavu u břehu. Vzpomínám si na můj oblíbený film Forest Gump, "že každá loď musí mít jméno". Po příchodu do Velkých Žernosek jdeme na pozdní oběd do restaurace Lucie. Když naplníme naše žaludky přesuneme se už jen k přívozu a po plavbě pokračujeme na vlakovou zastávku Malé Žernoseky. Počkáme na osobní vlak, který nás příblíží ke Kladnu. Na nádraží se loučíme s Vítkem, a ten jde pěšourem domů a my frčíme vláčkem taky domů. Trochu mě mrzí, že jsme nedošli až ke hradu Kamýk, ale hrad je zřícenina která nemá nohy a tak neuteče a počká na nás.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme z části z vlastních zásob a oběd jsme si zakoupili v restauraci Lucie ve Velkých Žernosekách, dobré jídlo za dobré ceny. Po cestě není problém občerstvení v Opárenském údolí a u přívozu v Malých Žernosekách je bufet.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbili se nám výhledy z Kalvárie, dobré počasí, krásná příroda v Opárenském údolí, čistý Milešovský potok a vinice, které mi chvílemi připomněli jižní Moravu.

Ostatní informace

Vstup do přírody je zdarma, přívoz 20 Kč dospělí a 10 Kč děti.

Využít lze také alternativní způsob Dopravy po Českém středohoří a Podřipsku: Středohorský motoráček