Boskovice – Letovice nebo třeba naopak a trošku jinak
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole
Kam a jak jedeme?
Cílem našeho výletu, který by se dal klidně také pojmenovat „Z Boží vůle páni a traktory“, se stane oblast na rozhraní Malé Hané a Českotřebovské vrchoviny. Oblast, která je rovněž okrajem Drahanské vrchoviny i součástí Boskovické brázdy. Lokalita přitažlivá nejen krásnou přírodou, ale také půvabnými menšími městy i vesnicemi se spoustou zajímavých pamětihodností. A dvě z nich – konkrétně více než jedenáctitisícové Boskovice a téměř sedmitisícové Letovice – jsme si vybrali za cíl našeho výletu. V obou těchto městech jsme už byli mnohokrát, a tak je celkem zvláštní, že zde pokaždé ještě objevíme něco nového. A pár věcí je navíc potřeba si občas připomenout, zatímco některé půvabné památky jsme v tomto případě úmyslně zcela opomenuli.
Tentokrát jsme jeli autem a začínali v menším z obou měst, tedy v Letovicích. Naším hlavním zdejším úkolem bylo zkontrolovat, jak Vavříčkovi z Boskovic pokročili s opravou letovického zámku. A překvapilo nás, že se tady zase udělala spousta práce a mladý zámecký pán si má ještě čas vytvářet rekordy v počtu namalovaných a na jednom místě vystavovaných obrázků.
Za čím jedeme?
V Letovicích jsme zastavili u barokního kláštera Milosrdných bratří z poloviny 18. století, ve kterém sídlí – do nedávna stejnojmenná – nemocnice, Tedy ne, že bychom nějak toužili po hospitalizaci, ale chtěli jsme po čase opět „nakouknout“ do zdejší historické lékárny. Máme ji dlouhodobě moc rádi, ale s politováním musím přiznat, že už tak trošku ztratila svou tvář i atmosféru a je na ní poznat, že se stala „obyčejnou zasedačkou. Na druhou stranu jsem zde mohl poprvé fotografovat a vůbec se k nám zástupkyně ředitele nemocnice chovala přímo královsky.
Poté jsme si ještě zašli do nově upravené klášterní zahrady, která je dnes také výstavním prostorem pod širým nebem. Některé skulptury mezinárodních tvůrců nás docela zaujaly a fanoušky selfie jistě potěší možnost zachytit se na Lavičce zamilovaných. Pak následuje ještě prohlídka křížové cesty v přízemí klášterní nemocnice a krátké stoupání k letovickému zámku.
U pokladny jsme odevzdali tři zelené bankovky (dvě vstupenky, focení, turistická vizitka a dva pohledy), takže jsme na zámecké nádvoří vstupovali mírně odlehčeni. Mladá průvodkyně nám sice chtěla poskytnout nějaké informace, ale v té chvíli se přiřítil nějaký zájezd (to snad musely být nejméně dva autobusy), a tak jsme se raději rychle vydali do zámeckých interiérů sami. Přišli jsme tak sice o komentovanou prohlídku (a nakonec – z časových důvodů – i o přislíbené, dodatečně podané, úvodní slovo), ale měli jsme klid a šli si svým vlastním tempem (tedy pokud jsme neměli rytmus při snaze vždy se minout se zmíněným zájezdem).
O zámku v Letovicích snad jen to základní. Původní dřevěná tvrz se ve 13. nebo 14. století stala hradem, který později prošel renesanční i barokní přestavbou. To už se z něj, samozřejmě, stal zámek, jehož současná podoba pochází z 30. let 19. století. V té době již zámek vlastnil uherský rod Kálnoky von Kőröspatak, kterému byl také celý komplex v rámci restitucí později navrácen. Mezi nejvýznamnější vlastníky zámku, který dnes vykazuje také prvky empíru a romantismu, patřili zejména Boskovicové a Thurnové.
Po prohlídce zámku, kterou jsme víceméně splnili onu mocipanskou část výletu, jsme vyšli schodištní věží v zámecké restaurace (pivo dobré, ceny slušné, jen my řidiči si mohli jen lehce líznout) a vrátili se na nádvoří. Tam nás ještě čekalo malé muzeum tortury, zámecký vinný sklep a nakouknutí (bohužel jen přes sklo) do zámecké kaple. Na přednášku průvodkyně už nám však nezbyla ani chvilka času, což nás mrzelo hlavně proto, že další „výprava“ byla pouze dvojčlenná.
Čekal nás sjezd dolů do městečka, kde jsme chtěli zaskočit do informačního centra. Měli jsme trošku problém s umístěním vozidla na legální parkovací plochu, ale nakonec vše dobře dopadlo (zdejší policie je prý až zbytečně moc bdělá a iniciativní, a tak se nevyplatí ani krátký hazard). Vedle budovy s „íčkem“ se nachází bronzová busta Václava Havla z roku 2016, díky sympatické slečně v IC jsme nakonec navštívili i zdejší „minimuzeum“ (je zaměřeno na Letovice, oficiálně ho otevřeli na jaře roku 2018 a již o rok později se jednalo o jeho zrušení kvůli finančním nákladům), takže jsme už konečně shlédli asi všechny zdejší památky, zajímavosti a kuriozity. Nastal tedy čas přemístit se do Boskovic. Zdejší kulturní program byl na řadě až druhý den (výlet uvádím jako jednodenní, protože my to měli spojeno s rodinnou návštěvou).
I boskovický program měl jeden hlavní bod, který ohraničila tradiční procházka historickým centrem města (člověk se v tomto případě nemusí ani moc vzdalovat z Masarykova náměstí, které začíná kostelem sv. Jakuba a končí radnicí) a netradiční ukončení prázdnin v prostorách Panského dvora v boskovickém podhradí a podzámčí. Takže ke slovu přišly již avizované traktory.
V muzeu nazvaném Historické zemědělské stroje jsem ještě nikdy předtím nebyl a navedly mě na něj vlastně – v podstatě úplně náhodou - až turistické vizitky. Návštěva tohoto technického muzea mě ve finále nadchla skoro jako dopravní část toho pražského. Zde to ovšem bylo tak trošku dáno i tím, že jsem si oživil vzpomínky na dětství, kdy jsem na – snad jen zázrakem (a při obrovských povinných odvodech) za bolševika přežívajícím – statku v nedaleké Světlé na podobných strojích byl strejdou Karlem několikrát svezen.
Sbírky historických zemědělských strojů se nachází v budově školy André Citroëna a jsou součástí Muzea Boskovicka. Najdeme zde sice hlavně traktory, ale také parní lokomobily a stabilní motory, které byly vyrobeny ve slavných česko – moravských (např. Škoda, Praga, Wikov, Zetor nebo Slavia) i světových (např. Benz, Lanz Bulldog, Fordson, Farmall nebo Mc Cormick) továrnách. Největším zdejším exponátem je osmadvacetitunová parní oračka a většina vystavovaných exponátů byla používána v době první masové mechanizace zemědělství. Součástí expozice je však také množství dobového zemědělského nářadí.
Muzeum i vystavované exponáty můžeme klidně označit za unikátní, takže jsem se zde zdržel poměrně dlouho a byl jsem rád, že kromě mě zde byli pouze tři další návštěvníci (dítě bylo neutrální, tatínek – také vzpomínající na vesnické prázdniny - totálně nadšený a maminka evidentně se nudící). V každém případě mohu návštěvu této technické expozice jen a jen doporučit.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Stravu a dodržování pitného režimu jsme rozdělili mezi boskovické podniky a příbuzenstvo. Ve všech případech spokojenost … a to rohozecké pivo z červeného chmele jsem pil poprvé.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbilo: ano, vše a moc. Tato oblast je prostě půvabná, přitažlivá a spoustu zajímavostí nabízející.
Nelíbilo: Kromě stavu našich silnic a drobností - v textu již uvedených – snad jen fakt, že cestou byla v plánu ještě návštěva farního muzea v Křenově. Bohužel nejsou lidi, a tak jsme v pátek měli smůlu. V sobotu by to prý ale snad vyšlo …
Ostatní informace
Když vynecháme základní potřeby, tedy jídlo, pivo a benzín, tak se utrácelo hlavně za vstupy a turistické vizitky. V přepočtu na jednoho člověka to bylo na zámku v Letovicích 150,- Kč (130 vstupné + 20 poplatek za fotografování), v letovickém muzeu jsme zaplatili symbolické dobrovolné vstupné a u boskovických traktorů 40,- Kč. K tomu je nutno, samozřejmě, připočíst náklady na různé suvenýry, zejména turistické vizitky.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Letovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Boskovice – Letovice nebo třeba naopak a trošku jinak
