Blatná – město růží.

Kam a jak jedeme?

Hezké jihočeské město, ležící v severozápadní části jižních Čech, má nejen bohatou historii, ale najdeme zde i mnoho pozoruhodných stavebních památek. I když město nejvíce proslavil vodní zámek, městské pamětihodnosti nezůstávají pozadu. A tak dnes ponecháme zámek stranou a půjdeme objevovat i místa trochu opomíjená. Sluší se vrátit proti toku času a to až do roku 1300, kdy je místo připomínané jako městečko. Tehdy byly položeny i základy kostela Nanebevzetí Panny Marie. Od této doby podmanivá krajina rozsáhlých blat začala svoji proměnu. Důležitým zlomem byl pro BLATNou rok 1601, kdy byla císařem Rudolfem II. povýšena na město. Rozvoj města byl zcela poután s rozvojem blatenského panství a každý z jeho majitelů město nějakým způsobem obohatil.Blatná si dlouho uchovávala ráz zajímavého venkovského města. S nástupem budování socialismu prošla i Blatná, jako mnoho jiných měst, obdobím zkázy. Tím nejhorším činem bylo zboření několika domů na náměstí a výstavba obchodního domu. Ale při vší smůle z toho město nevyšlo nejhůře a tak mohlo být v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Pokud se čtenář domnívá, že byl o historii poněkud ošizen, doporučuji se obrátit na webové stránky města (www.blatna.info). A nyní již přichází čas na procházku městem a kde jinde začít než na nádraží.

Za čím jedeme?

Vystupujeme z červeného motoráčku od Strakonic na blatenském nádraží. To po celá desetiletí nedoznává žádných změn a pouze jeho ošumělost je s přibývajícími roky o něco výraznější. Cesta k městu vede modernější čtvrtí, ale již na Rozcestí U nádraží je velmi pěkná socha sv. Václava z roku 1766. Ulice vede mezi přízemními domky a před mostem nad Závišínským potokem je objekt sokolovny z let 1931 – 33 a o něco dále k parku stojí vila známého pěstitele růží Jana Böhma. Za mostem se domy poněkud zvyšují, vlevo po směru je škola a trochu blíže k městu na opačné straně budova městského úřadu. Náměstí nás přivítá obnovenou dlažbou a vlevo jistě nepřehlédneme moderní stavbu z období I. republiky. Kromě již zmiňovaného „ obchoďáku“ je jistě zajímavější, opodál náměstí stojící, pseudorenesanční budova školy z let 1900 – 04. Po stranách náměstí je několik barokních a empírových domů. Jako magnet každého turistu jistě přitáhne původně barokní zvonice, která zde stojí od roku 1723. Její pseudogotická úprava byla provedena po požáru v letech 1835 – 36. Vedle stojící kostel Nanebevzetí Panny Marie je ale opravdovou perlou. Románská sakristie byla postavena mezi léty 1290 až 1330. Presbytář byl postaven v letech 1414 až 1444. Je sklenut síťovou klenbou milevského typu. Triumfální oblouk je mírně zahrocený. V roce 1515 následovalo zaklenutí dvoulodí. Je sklenuto mělkou sklípkovou klenbou hvězdového vzoru. Zajímavé a bohaté je i vnitřní vybavení. Severně od kostela je bývalá hřbitovní kaple sv. Michala v pozdně gotickém slohu z roku 1515. V roce 1764 byl ke kapli přistavěn ambit. Budova děkanství byla původně gotická a její barokní přestavba je z roku 1720. Socha sv. Prokopa z první pol.18. století u děkanství, sv. Floriána z roku 1766 a pomník padlým od Josefa Bílka doplňují nejkrásnější stavební památky města. Horní náměstí je místem městského muzea. Zajímavá je i budova hotelu Bílý lev, z jehož balkonu byl veden nezapomenutelný projev pana Hrušínského ve filmu Bílá paní. Střed náměstí zdobí mariánský sloup se čtyřmi postavami světců z roku 1726. Jeho poslední úprava ale byla poněkud necitelná a působí hrozně. Zajímavou budovou je i sýpka, kterou nejdeme za městem, směrem na Buzice. Je nutné upozornit i na obnovený zámecký lihovar, jehož výrobek by v batohu na zpáteční cestě neměl chybět. Ale to už se touláme po městě celé dopoledne a obešli jsme co se dalo. Začínají se ozývat nohy i žaludek, a tak je nutné najít nějakou hospodu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Blatné jich je několik, ale nás přitáhla vůně vycházející z asijské restaurace, v budově obchodního domu Labuť na náměstí. Jídlo bylo velmi chutné, obsluha rychlá a i konečná cena mile překvapila. Dopolední kávu jsme se dali v kavárně přes ulici, a i tady je vhodné pochválit. Kdo by chtěl na Blatensku pobýt delší dobu, tak i s ubytováním nebude mít žádný problém.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Blatná je milé venkovské městečko s bohatou minulostí. Kromě socialistické výstavby, která se sem vůbec nehodí, je na škodu úprava mariánského sloupu na náměstí, ta se nepovedla. Pokud se k městu připojí i návštěva zámku a jeho parku, tak jen skutečný škarohlíd odejde bez zážitků. Pro vnímavého turistu je objevování krás města hezkým, malým dobrodružstvím.

Ostatní informace

Informační středisko je na náměstí. Kostel je uzavřen a dá se prohlédnout jen v době bohoslužeb.V BLATNé se v minulosti ve značném rozsahu pěstovaly růže a jejich výstavy se těšili velkému zájmu.Bylo zde vyšlechtěno mnoho nádherných odrůd růží. I když doby největší slávy jsou dávno pryč, přesto je stále Blatná městem růží. Proto je škoda, že tato tradice nenávratně zmizela. Kromě růží se pěstovala i majoránka, a byla vynikající kvality. V zámeckém lihovaru jsou již několik let vyráběny ovocné destiláty a ty zdejší jsou na jedničku. Součástí lihovaru je i prodejna a v dnešních mrazivých dnech malý doušek po ránu občas není na škodu. Hrubkou by bylo neuvést filmy, které město proslavily. Bílá paní z roku 1965 či Šíleně smutná princezna natočená o dva roky později, jsou nezapomenutelné. V roce 2007 zde natočila paní režisérka Jitka Němcová film Křišťálek meč. BLATNou najdeme na mapách KČT č. 68 Pootaví a č.35 Brdy – Třemšínsko. V okolí BLATNé se najde množství, jak stavebních tak i přírodních památek, ale to už je jiné vyprávění.