Vlaské – Počátky – Podlesí – Malá Morava (Podlesí)

Hanušovická vrchovina tvoří jižní podhůří (nebo předhůří) nejvyšších moravských hor, tedy Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. A ačkoliv pouze svým nejvyšším vrcholem, tedy Jeřábem (1003) překonávají pomyslnou hranici tisíce metrů, můžeme o vrchovině klidně hovořit, jako o horách, protože v některých částech horský charakter nabývají.

Na rozdíl od zmíněných větších pohořích se zde ještě dá najít spousta míst, která jsou méně zasažená masivní turistikou, tak si zde výletník může užít více klidu.

Klidně to platí i o popisované trase.

Tu začneme u vlakové zastávky Vlaské (kam se tedy dá dojet díky obnovené dopravě dopravcem Leo expres). Hned od zastávky míříme vzhůru po zelené značce. Ta zprvu snesitelně, později i občas ostřeji vystupuje nad jeden z tunelů trati Dolní Lipka–Hanušovice. Po nějakém kilometru a něco docházíme k prvnímu vrcholku, tedy přesněji osamělé výspě civilizace, Zámečku. Jde o menší soukromý penzion. Pokud má výletník štěstí dočká se i nějakého občerstvení, to mu ale nezaručuji, provoz je odvislý od přítomnosti majitelů.

U penzionu je zřízená vyhlídková plošina, z které je ale díky vzrostlým stromům spíše omezený výhled na údolí Moravy. Ze vzdálených vrcholků se mi podařilo odhadnout Keprník a Vozka.

Stále se držíme zelené značky, tentokrát je vedená po pohodlné lesní cestě, která tvoří příjezd k Zámečku. Klesneme tak do údolíčka Počáteckého potoka, kde zmíněná komunikace ostře zatáčí k významnější lesní cestě, kterou v hojné míře využívají lesáci.

Na ni turistická trasa přistupuje kratší prudce vedenou zkratkou, díky čemuž si pěší ušetří necelý půlkilometr cesty.

Pokračujeme zmíněnou lesní asfaltkou opět mírným stoupáním k asi půlkilometr vzdálenému rozcestí Pod Vršavou. Zde se připojujeme k červené TZ od Hanušovic (zelená tu končí).

Cesta vede zalesněnou krajinou víceméně severními úbočími kopců které řadíme k podcelků Hanušovické vrchoviny, které nesou označení jako Písařovská vrchovina a dále Jeřábská hornatina.

V těchto místech trasa vede (a mírně stoupá) smíšeným lesem s postupně převažujícím bukem. Bývalo tu sice dříve i spousta smrků, ale díky kůrovcové těžbě jehličnanů ubývá a vlastně nenápadně tak jsou odhalována místa s občasnými průhledy, hlavně na pohoří Králického Sněžníku na protější straně údolí Moravy.

Asfaltka nás vede až k rozsáhlé oboře s hájovnou Počátka. V oboře jsou chováni hlavně jeleni, daňci a mufloni. Samotná hájovna se pohledem přes plot jeví celkem luxusně a její zaměření je podle všeho na bohatší klientelu, která si zde zaplatí nějakou tu trofej.

Od obory se trasa mění z asfaltky na lesní pěšinu, která poměrně prudce stoupá k nejvyššímu bodu trasy, kterým je kopec Lysina (766). Výletníka mohou zaujmout četné hromady kamení, což jsou většinou hromadnice, sesbírané z polí. I v takových výškách dříve hospodařili zemědělci před rokem 1945. Velkou část obyvatelstva v okolí tvořili sudetští Němci, kteří museli po 2.světové válce opustit svá obydlí. Noví osadníci již neutvořilo dosti silnou populaci, která by zde hospodařila. Navíc i pozdější období socialismu příliš nepřidala rozvoji tohoto koutu severní Moravy.

Samotná Lysina je porostlá lesem (zde jehličnatým), ale velmi blízko je okraj lesa, kde se kratší pěšinou ocitneme na zajímavém vyhlídkovém místě s širokým záběrem od vzdálených kopců v Polsku (Góry Bystrzyckie) na západě přes rozsáhlé písmo Králického Sněžníku, pohraniční části Rychlebských hor (Paprsek, Smrk) až k počátku Hrubého Jeseníku (Ramzová, Šerák).

Pokračujeme výraznější lesní cestou, mírněji klesající do mělkého sedla pod severní rozsochu Boudy. Po kratším výstupu odbočí trasa prudce ze svahu na zarůstající mýtinu k údolí Kamenitého potoka.

Podle něj pokračujeme chvíli proti proudu do ostré zatáčky, kde trasa stoupá do rozcestí Pod Pohořelcem.

Kdo by nutně potřeboval, může červenou trasou pokračovat vzhůru k Severomoravské chatě. Kdo to vydrží až na závěr trasy, zvolí odbočku po mírně kamenití lesně-polní cestě k Podlesí (kdysi Krumperky). Jde o starou cestu do Raškova (Bohdíkova) na opačné straně kopců. Dříve tu chodívaly i procesí k poutím na Svaté Trojici. Cesta je lemována pozoruhodnou alejí převážně klenů (javor podobný platanům). Stromy už jsou občas věkovité a poněkud zanedbané. Díky tomu ovšem vytváří zajímavé skulptury svého rozvětvení. Do aleje občas přibude nějaká planá třešeň nebo jiný různodruhý strom.

Zhruba necelé dva kilometry pokračujeme k okraji Podlesí, kde se připojí modrá TZ od zmíněné „Severky“.

Modrá značka nás provede přes ospalé městečko na polní asfaltovou cestu, která se v zatáčkách vine mezi loukami a pastvinami dolů k Moravě. Vysoký Potok je součástí obce malá Morava (je tu samotný obecní úřad). Výletníka ale spíše uspokojí fakt, že v místě je možnost osvěžení buď v Rybářské baště u rybích sádek, popřípadě za mostem přes Moravu v útulné hospůdce u železničního přejezdu.

Samotná železniční zastávky (kdysi to bylo regulérní nádraží) je vzdálená cca 300 metrů, ale u hospody je i zastávka busu.