Lysina (766 m) – vyhlídka

Hanušovická vrchovina je rozlehlý celek, který tvoří jižní předhůří nejvyšších moravských hor, tedy Hrubého Jeseníku a samozřejmě i Králického Sněžníku. Všeobecně jsou vnímány jako méně atraktivní část severomoravských pohoří, ačkoliv zas tak bez zajímavých lokalit rozhodně nejsou.

Defakto nejvyšší a paradoxně relativně nejopuštěnější částí vrchoviny je její nejvyšší část, které se odborně říká Písařovská vrchovina, čímž je naznačenou kde máme jednotlivé kopce hledat a jejich součástí je i nejvyšší část pohoří, konkrétně Jeřábská hornatina, kde najdeme jedinou tisícovku, podle názvu, tedy Jeřáb (1003 m).

Této části se někdy místními nazývá jako Hrubý les (je tam stejnojmenné polesí a pojmenované rozcestí). Jak název napovídá, valnou část oblasti pokrývají lesy a tím pádem mohou být zdáním méně atrakativní, protože z kopců není nic (skoro) vidět. Ovšem relativně slušná nadmořská výška (pravidelně kolem 700–800 m) relativně slušná síť cest (značených, lesních, neznačených) umožňuje celoroční pohyb pěších, v létě cyklistů, v zimě běžkařů. A snad i ten fakt, že vrchovina netrpí přehuštěným výskytem turistů ji činí i celkem příjemnou pro ty, kteří se nepotřebují probírat výletnickým davem. Těch pár míst s větším počtem návštěvníků se dá nějak přežít (okolí SM chaty a Svaté Trojice, klášter Hedeč apod.).

Jak už bylo napsáno, valná část území je pokryta lesem a chybí tak přirozené vyhlídky. Pokud pomineme fakt, že v poslední době probíhá zvýšená kůrovcová těžba, tím i případný odkryv území, jsou výhledy omezené pouze na okrajové části pohoří. Na východě, jihu, částečně i severu ovšem les dosahuje téměř k úpatí kopců, výše odlesněné části jsou spíše v západních nebo severozápadních částech vrchoviny, nad údolím horního toku Moravy. V minulých dobách bylo území poměrně hustě osídlené převážně německy hovořícím obyvatelstvem, kteří ale byli vysídlení po 2. sv. Válce, do hor ale nových obyvatel nepřišlo. Původní obyvatelé hospodařili leckdy poměrně vysoko (klidně i přes 700 m n.m.). Část volných ploch zabral les, ale část zůstala v podobě polí, luk a pastvin. Dnes už platí jen louky a pastviny (ještě za socialismu se např. nad Podlesím (bývalé Krumperky) pěstoval oves…

Právě v těchto místech dosahují volné plochy poměrně vysoko a tak pro turistu není velkým problémem odbočit z nějaké trasy a podívat se co je poblíže k vidění.

Vrchol Lysina (766 m) je sice celý porostlý lesem, nicméně poblíž vrcholu je na severním úbočí široké území tvořené rozsáhlou loukou, sezónní pastvinou.

Jak se dá odvodit, jde o výhled sice stranově omezený, ale jinak naprosto parádní. Předmětem výhledu je totiž rovnou čtveřice krajinných celků (některých samozřejmě jen omezeně). Pokud budeme uvažovat ve směru četby (nejsme v Arábii), úplně vlevo jsou k vidění kopce, které řadíme k Orlickým horám, byť v našem případě to jsou jejich protějšky na polské straně státní hranice (Góry Bystrzyckie). To je jen ale kousek, protože dál se zvedá hraniční hřeben který patří samotnému Králickému Sněžníku, první výrazný vrchol s věžičkou je Klepý (Trojmórski Wierch), tedy vrchol, kde se ukrývá bod rozvodí trojice úmoří. Následuje hřebínek k Puchaczi (Hleďsebe), za sedélkem se zvedá vrchol Hraničních skal, což je předvrchol Malého Sněžníku.

Pokračování je skryto za bližšími vrcholy kolem Podbělky. Z výšky vyhlídky trošku zaniká pěnezovýtažné zařízení zvané Stezka v oblacích, díky čemuž není obzor zvláště narušen. Následuje svah směrem k vrcholu Slamníku a zmíněné Podbělky. Ty jsou ale částečně ukryté z výrazným vrcholem v popředí, kterým je Srázná (1074, někdy jmenovaná jako Sviní hora). Pod ní se malebně line zástavba Vojtíškova. Dál svahy patřící Kraličáku ustupují a na pozadí se víceméně v táhlé rovině rozkládá hřeben Rychlebských hor, jejichž nejvyšším bodem je Smrk (1026 m). Dobře se dá rozeznat téměř bezlesý Větrov, díky Dalimilově rozhledně ‚(což je replika bývalé rozhledny z králického Sněžníku). Za ní úzký pás sjezdovky pod Paprskem. Níže položená zástavba pod tímto bodem patří Žlebu.

Pokud trošku postoupíme od lesa, objevíme i Ramzovské sedlo (a větrníky u Ostružné) a pak se zvedá na Šerák hřeben Hrubého Jeseníku.

Při dalším pozorování nižšího okolí objevíme část zástavby Podlesí nebo skoro opuštěnou Křivou Vodu. Poblíže i výrazné oplocení obory Počátka.

Vyhlídka je dobře dostupná z nedaleké červené TZ, asi 50 m celkem dobře viditelnou pěšinou kolem kamenných hromadnic.