Podhůřím Orlických hor k Zemské bráně

Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost

Název chráněného přírodního výtvoru - Zemská brána, evokující představy o romantickém koutu přírody, vytvářejícím jakousi vstupní bránu do Čech, se od skutečného dojmu, který vnás návštěva tohoto místa zanechá, skutečně neliší. Divoká Orlice, pramenící u Zielence v Polsku a protékající pod severovýchodními svahy Orlických hor, kde tvoří od osady Trčkov 29 kilometrů dlouhou přirozenou státní hranici, protíná pod osadou Čihák snížený horský hřbet a vytváří zde romantickou hlubokou soutěsku, kterou proniká do vnitrozemí.

Hlubokého údolí Divoké Orlice bylo využito v letech 1932 - 1938 k vybudování přehradní nádrže pastviny, ležící v nadmořské výšce 469 metrů, která je čtyři kilometry dlouhá a stala se vyhledávaným letoviskem v této východní části Orlického podhůří. Po obou jejích březích se nacházejí chatové osady, kempinky i penziony a restaurace, na několika místech pak upravené pláže.

U parkoviště vedle Obecního úřadu a autobusové zastávky se nachází rozcestník značených turistických cest, kde lze zajímavý 16 kilometrový okružní výšlap přes Zemskou bránu zahájit i ukončit.

Zelená i modrá značka nás povedou silnicí nad pravým horním břehem s hezkými výhledy na přehradu až k místu, zvanému Kraví skok, kde se rozdělují. Držíme se modré značky a v Klášterci nad Orlicí přecházíme po mostě na druhý břeh řeky, kolem gotického kostela Nejsvatější Trojice z roku 1452. Cestou kolem řeky míjíme několik opravených starých chalup, až se dostáváme k chatové osadě Amerika, kde začíná nejhezčí část cesty, vyznačené asi tři kilometry dlouhou naučnou stezkou Zemská brána. Vydáváme se proti toku Divoké Orlice a v malebném údolí míjíme roubenou chaloupku, typickou pro krajinu Orlických hor. Nepříliš vzdálená historie nás čeká kousek dál v lese, vpodobě betonového pěchotního srubu R - 54 „Na potoku", který byl součástí linie opevnění z let 1936 - 38.

Další přírodní zajímavostí je Ledříčkova skála - skalní hřebínek, z něhož ve spodní části spadá k řece asi 20 metrů vysoká stěna, v níž je viditelná malá jeskyňka. V ní podle tradice za stálého pronásledování téměř 20 let žil legendární zbojník Orlických hor - Ledříček, který je historicky doloženou postavou z 1.poloviny 19. století. Zprvu široké údolí se zvolna plynoucí řekou, jejíž voda má pro svůj původ v polských rašeliništích červenohnědé zabarvení je kousek dál u Pašerácké lávky sevřeno skalisky, tvořícími okraj hluboké soutěsky, táhnoucí se v délce několika set metrů. Pašerácká lávka, jejíž současná podoba je z roku 2002, z důvodu zničení té původní velkou vodou, sloužila skutečně k pašování z průmyslově rozvinutého Německa do zaostalejšího Rakouska-Uherska. Po jejím přejití stoupáme po pravém břehu svahem nad úzkým balvanitým řečištěm až k Zemské bráně, při jejímž průtoku je Divoká Orlice hodna svého jména. V horní části překlenuje soutěsku opravený kamenný silniční most, postavený v letech 1901 - 1903 českými a italskými kameníky. Červená značka nás od něj po z fondů EU opravené silnici přivede ke kilometr vzdálené turistické chatě Čihák, kde přijde k chuti místní dobrá kuchyně. Dva a půl kilometru po silnici s výhledy na malebnou kopcovitou krajinu a jsme u horské chaty Na rozcestí v Českých Petrovicích, odkud nás nyní zelená značka dovede lesními cestami kolem Kravího skoku zpět k pastvinské přehradě.

Lidová báseň o Ledříčkovi

Ledříček už jde zase z lupu,

na zádech toho nese kupu.

V jeskyni své bude spáti s klidem,

on to stejně rozdá chudým lidem.

Stará Mihulková bude mít co vařit,

v zimě pod komínem bude

prase škvařit.

Do kysela přidá také vajíčka,

aby nakrmila dobře Ledříčka.

Chalupníci velkou bídu mají,

sotva se těch jablek děti nají.