Maletínské kolečko

Okolí Maletína se v poslední době dostalo do širšího povědomí, díky aktivitě neznámých tvůrců i oficiálních míst, tedy obecního zastupitelstva. Není to samo sebou, bývaly doby, kdy nejen u Maletína (tedy na moravské straně současné správní hranice), ale i u vedlejšího Svojanova (teď je to Pardubický kraj) existovala spousta místě těžby kvalitního materiálu zv. pískovec, který se užíval ke stavebním i uměleckým účelům nejen v této části historické Moravy.

Abychom byli konkrétnější, zdejší pískovec je výsledkem usazování křemičitých hornin v rozsáhlém sladkovodním jezeře, které se na kontinentální kře budoucí Evropy rozkládalo někdy před 100 miliony let. Maletínský pískovec je známý i díky železitým příměsem (železité „broky“). Někdy jsou považovány za vady materiálu, ale jindy díky červeným kresbám i ozdobným prvkem.

První využití zdejší suroviny se odhaduje zhruba na 13. století, pravidelně se těžilo na více místech od 14. do 19. století, menší těžba probíhala ještě do 50. let minulého století a na krátko v roce 1993.

I tuto zkušenost si může výletník ověřit, vydá-li se na malý okruh v okolí Maletína, který ho zavede jak k některým již opuštěným místům těžby, tak ale i do blízkého okolí s poměrně hustými lesy, i do míst, který brzy naruší stavební ruch (takže na čas i uvažované kolečko uzavře), nakonec i k výdobytkům moderní energetiky.

Za výchozí bod okruhu můžeme zvolit zastávku busu Maletín dolní zastávka, ano do Maletína se dá dojet i veřejnou dopravou konkrétně z blízké Mohelnice a výletník nemusí tak být závislý na automobilu apod.

Poblíže zmíněné zastávka je výchozí bod zelené pěší TZ. Po slušné lesní cestě se brzy ocitneme na kraji lesa, kde, kupodivu po pár metrech objevíme vpravo od cesty hned jeden z opuštěných lomů. Nicméně chatrné zábrany výletníkovi naznačují, že sem by se neměl nijak pouštět, zbytky skal jsou tu poněkud nestabilní a navíc tu bývá poměrně mokro. No zas tak moc k vidění tady ještě není. Po chvíli se poněkud cesta vydá do prudšího úseku (cca 100 m), ale nic hrozného, na mýtině pokračujeme rovněji vlevo a už jsme U dvou Janů. Není to tedy historický název opuštěného lomu, ale novodobé označení místa, kde si před časem udělali zastávku neznámí hoši (Janové). Do skály zde zpodobnili reliéf trpaslíka (jak víme, trpaslíci si rádi budovali podzemní sídla). Místo bylo původně známé jen zasvěceným, ale později zde přibyly herní prvky, dřevěné bludiště i přístřešek, takže se může klidně stát, že pokud bude vy výpravě více dětí, bude problém pokračovat dál.

Místo je známé jako původně pramen a vývěr tekutiny tu vskutku objevíme. K trpaslíkovi časem přibyl i reliéf s dvojicí Janů.

Po malém haťovém chodníku musíme překonat terénní bariéru, což je zaříznutý potůček, který je jedním z přítoků potoka Mírovky (ten teče přímo Maletínem). Po této překážce se ocitneme na širší lesní cestě s celkem slušným povrchem (dá se jezdit i na kole). Pokračujeme mírně vzhůru v lese, který je tu ale momentálně značně vymýcený. V blízké budoucnosti (příští rok 2027?) zde zřejmě vypukne větší ruch, který zřejmě průchod po trase znemožní. Zhruba někde severně od Dětřichova nebo Borušova by se měl stavební ruch zakousnout do úpatí kopce a vznikne zde asi 500 m dálniční tunel, který by měl vyústi na západní straně údolí a po té bude následovat výstavba dálničního mostu nebo estakády, která bude mířit mírně na SV pod obec Krchleby, kde by se měla budoucí D35 stočit do údolí a SZ od Mohelnice navázat na existující komunikaci velkou křižovatkou s budoucí R44, ale to je dnes hudba neznámé budoucnosti (termíny dohotovení D35 se posunují, býval to rok 2027, dál 2029, ale nejreálněji se dnes jeví 2031).

Další pouť netrvá zas tak dlouho, když objevíme odbočku s ozdobou velkého kamenného bloku. To je upozornění na cíl, kam dnes míří hlavní část výletníků. Jde o Kubíčkův lom s jezírkem a nověji realizovanou výzdobou. K tomu patří i naučná část s přístřeškem jižně od lomového místa.

Trasa pokrčuje do lesa a odklání se od směru na sever více k severovýchodu. Musíme též počítat s poněkud prudším sklonem dokud cesta neobtočí malý skalní výchoz. To už jdeme téměř přímo k východu vzrostlým lesem přeci jen mírněji se zvyšujícím svahem. U dřevěného přístřešku se náš směr opět zlomí více k severu již téměř v plochém zvlněném terénu. To jsme poblíže vrcholu Jahodnice (590 m). Další prudší odbočka nás po tzv. Švédské cestě dovede k silnici od Hynčiny do Maletína (kde je i turistický rozcestník. Zde končí i zelená TZ, která nás prozatím vedla. My se ale napojíme na příchozí modrou (od Bozéňova). Pod vedením modré se stáčíme postupně k jihu, kde dekorují krajinu větrné elektrárny, jedna starší blízko Maletína, novější trojice blíže u vrcholu Skalníku (587). Úsek je celkem pohodlný, do mírného návrší a pak mírně dolů do Maletína. Značka nás vyvede takřka v centru místního dění, tedy poblíže budovy ObÚ. Součástí komplexu úřadu je i celkem sympatická hospoda (občas se tu i něco vaří, griluje apod.).

Pokud chceme dokončit kolečko, pokračujeme místní komunikaci (poblíže kostela), v dolní části Maletína objevíme, že čistě obytný charakter vesnice přechází více do rekreačního využití, kam patří i chalupy poblíž východiště u dolní zastávky busu.

No a dodejme, že už to není tak daleko k severnímu okraji Svojanova s kempem a hospůdkou Iveta…