Bretaň - Locmariaquer - po dolmenech v okolí

Menhiry a dolmeny u Locmariaqueru

Návštěva komplexu Site Megalithique Locmariaquer na okraji Locmariaqueru nás příliš neuspokojila, a tak jsme po nahlédnutí do map narychlo vymysleli trasu po dalších místních dolmenech a menhirech.

Na okruh vyrážíme přímo z recepce areálu Site Megalithique Locmariaquer po ulici Route de Kergoloman do centra obce Locmariaquer. Na zdech základní školy v Roulle de Bronso je instalována výstava dobových fotografií a pohlednic megalitických památek v okolí Locmariaqueru. Je tu vyobrazen i dolmen Table des Marchands v původním, odkrytém stavu. Tak nějak se mi tak líbí víc (viz fotogalerie Locmariaquer).

Od školy se pěšinou dostáváme na okraj obce k dolmenu Mané-Rutual. Po obhlídce dolmenu se vracíme na Roulle de Bronso a kolem kaple Chapelle Saint-Michel míříme k tumulu Mané-er-Hroëk. Do interiéru tumulu se sestupuje hluboko dolů po strmých schodech. Sestoupí se do komory asi 5x5 metrů tvořené z mohutných kamenných bloků. Působí tísnivě a připadáme si jako v hodně odolném krytu. Zajímavý hrob. Mimochodem, někde jsem se dočetl, že v žádném dolmenu (neboli původně tumulu či cairnu) se nenašly téměř žádné lidské ostatky. Je to zdůvodňováno složením půdy, ve které se měly všechny kosti beze stop rozložit.

Po prohlídce tumulu Er Hrouek (jinak také Mané-er-Hroëk,  Mané-er-Ruyk nebo Mané er Hroeck) pokračujeme ke slavnému dolmenu-tumulu ʺDolmen des Pierres Platesʺ (Dolmen z Plochých kamenů). Pierres Plates leží na pobřeží pár metrů od oceánu. Jde o velmi dobře zachovalý tumulus. Má i menhiry ʺstrážceʺ a ʺanténkuʺ. Jeho chodba je 24 metrů dlouhá, asi v polovině zalomené téměř do pravého úhlu. Podél ní a na konci jsou drobné komory. Svítilna na prohlídku je - stejně jako u tumulu Er Hrouek výše - nutná! Dolmen Pierres Plates má také na několika kamenech rytiny hodně podobné těm na tumulu na ostrově Gavrinis. Oba naposled zmiňované tumuly jsou volně přístupné a otevřené. U Pierres Plates byl drobný problém s ohraničenou plochou před vstupem. Kvůli obnově porostu bylo zakázáno na ni vstupovat, takže by se nedalo dostat ani do samotného dolmenu. Inu, případnému porostu se omlouvám, ale v plážovém písku jsem se snažil nějakou rostlinu objevit opravdu marně.

Od působivého Pierres Plates pokračuje cesta do osady Kerlud k dolmenu de Kerlud. Je to malý dolmen, jehož strop tvoří jediná mohutná deska.

Od dolmenu Kerlud by se dalo odbočit a podél pobřeží dojít ke zbytkům dolmenu de la Pointe er Hourel, který leží na úzkém výběžku pevniny do moře, ale cesta by se o dost prodloužila, takže se k tomuto dolmenu vypravíme následně autem. Pokračujeme tedy zpátky k parkovišti u areálu Site des Mégalithes, pak směrem ven z obce Locmariaquer k tumulu Mané-Lud. Do tohoto tumulu je také vstup volný. Do útrob se sestupuje po několika schodech a po projití krátké chodbičky se ocitáme v prostorné komoře. I v tomto dolmenu je patrné, jak jsou kamenné bloky mohutné.

Ještě dále směrem od Locmariaqueru leží další dolmeny: dolmen de Kerveresse, dolmen du Coët-Courzo, dolmen Er-Roh (Kercadoret), dva dolmeny de Kerran (stojí za návštěvu!), dolmen dit Roh-Vras-de-Pourhos. Vše u silnice D781. Ta je poměrně dost frekventovaná, takže to pěšky neriskujeme.

Pěší okruh tedy zakončujeme tumulem Mané-Lud a vracíme se na parkoviště. Celá trasa má okolo 8 kilometrů. Občerstvit se je možné pouze v centru Locmariaquer. Procházka byla velmi příjemná, zvlášť její přímořská část a drobná nespokojenost s návštěvou ʺAreálu Megalitůʺ se zcela rozplynula.