Bradelským lesem z Úsova do Třeštiny

Touto trasou jsme šli jedním ze dvou úvalů tzv. Bradelského lesa - horský hřbet. Kompet celý úval se táhne z jedné strany od potoka u Nedvězí a končí u obce Třeštiny, kde se potok vlévá do řeky Moravy a z druhé strany je ohraničen potokem protékajícím obcí Libinou ústící do říčky Oskavy a tekoucí až do obce Dětřichova. Bradelský proto, protože tento úval spadal před příchodem Slovanů na toto území pod Bradlo (nejbližší a nejvyšší skalní vrchol tohoto území) a les proto, protože byl, v dobách než bylo toto území osídlováno, zalesněn. U obce Veleboř, kde vyvěrá říčka Okenice, se horský hřbet dělí na dva laloky. Západní a nepatrný strácí se mezi obcemi Stavenicí a Třeštinou. Východní z názvem Holubice rozkládá se směrem jihozápadním - na tomto laloku stojí zámek Úsov, kaple sv. Rocha, kaple sv. Josefa (mj. poblíž této kaple se nachází nejvyšší vrchol nazvaný Bradlec - jmenný pozůstatek Bradelského lesa) a Nové Zámky se dvorem, kaplí a myslivnou. V historických pramenech se Bradelský les připomíná roku 1356, kdy Ješek z Vildenberka na Bouzově kupuje vesnici Bohuslavice a Třeštinu i s Bradelským lesem.

Nuže začali jsme pěší tůru, po západním a nepatrném úvalu, v Úsově na autobusové zastávce "Úsov - náměstí". Po vystoupení z autobusu, záleží z kterého směru přijíždíme, jsme zhlédli dům pod číslem popisným 51 s erbem tzv. Modrou hvězdu (dům před a za první republiky psal historii ve smyslu a funkci Kulturního domu, hospody a Městského úřadu zároveň). Dále pokračujeme ve směru k Polici. Na autobusovém nádraží v Úsově míjíme kamenný kříž rodiny Doubravských (před domem na náměstí Míru č. 47), dále po pravé straně Památník 2. světové války (před domem na Náměstí Míru č. 46). Došli jsme na konec chodníku k hlavní silnici značené silničáři č. 315, která vede k Polici, odkud jsme mírným pootočením na levou stranu viděli žlutou směrovou ceduli na Hasičské zbrojnici k Židovské synagoze. Prohlídli jsme si Židovskou Synagogu, naproti synagoze Rodný dům, číslo popisné 258, básníka a prozaika Vlastimila Artura Poláka i s pamětní deskou a vydali jsme se směrem k Židovskému hřbitovu (cca 50 metrů od synagogy), který jsme si také prohlédli. Odtud jsme se vidali kolem vysoké hřbitovní zdi, úzkou cestou k hlavní silnici k domu na ulici 5. května č.p. 195 v Úsově. Tím pomyslně opouštíme městečko Úsov.

Po hlavní silnici č. 315 jsme se vidali u domu s číslem 195 směrem Doprava k Polici, ven z Úsova, do mírného stoupání. Na vrcholu po levé straně mezi poli u silnice totiž stojí pískovcový kříž, který jsme si také prohlédli. Odtud jsme šli tzv. polní cestou, která vede od Kříže až k Remízku, tak že prohlédnutý Kříž jsme měli stále za zády a Remízek vidíme již od Kříže před námi za stožárem elektrického vedení. V této chvíli chci podotknout, že tzv. polní cesta vede po vrcholu jednoho z úvalu Bradelského lesa. Došli jsme ke stožáru elektrického vedení, přešli jsme tzv. panelovou cestu a šli jsme polní cestou dál na Remízek. Na Remízku jsme se občerstvili, opekli si nějaký vuřtík či špekáček a odpočinuli si. Jsou tu k tomu uzpůsobeny lavičky a stoly ze dřeva i s ohništěm. Součástí Remízku je myslivecká chata pojmenovaná jménem Diana.

Zde při odpočívání jsme zhlédli druhý úval Bradelského lesa. Ten se táhne od barevného stožáru (vysílač) na Holubici - mírně vlevo od zámku Úsov, přes zámecký les, zámku Úsova, kaple sv. Rocha až k tzv. živočišnému středisku bývalého JZD Úsov, kde tento úval s Bradelským lesem končí (má své hranice) a začíná les z názvem Doubrava, který nyní patří pod správu Litovelského pomoraví. V Doubravě nalezneme již zmiňovanou kapli sv. Josefa, vrchol Bradlec a Nové Zámky ze dvorem, kaplí a myslivnou.

Remízek je také hranicí Bradelského lesa - nepatrného západního úvalu, od něhož se území přes Stavenici až k řece Moravě před Mohelnicí říká Pomoraví. Důkazem pojmenování Pomoraví byli záplavy v roce 1997, kdy níže položené stavení ve Stavenici a blíž k řece Moravě postavené stavení v Třeštině byly zatopeny. My jsme se však po řádném odpočinku vidali zpět k panelové cestě u stožáru eletrické energie. Zde jsem se dali panelovou cestou vlevo, směrem od Úsova dál a ku obci Třeština blíž. Přešli jsme také most přes potok. Tento již zmiňovaný potok, od Nedvězí přitékající, dělával hranice Bradelského lesa na této straně úvalu s dalším územím. Došli jsme na křižovatku panelových cest ve tvaru písmene T a dali jsme se do leva k obci Třeština. Opět jsme došli na křižovatku cest, u tzv. Vysoudilových Božích muk, panelové a asfaltové. Boží muka jsme si prohlédli a dali jsme se z panelové cesty směrem Doprava po asfaltové cestě ku Třeštinskému hřbitovu.

Zde jsme přišli k hlavní cestě směřující z Třeštiny - zleva, do Dubicka nebo Police - doprava. Vidali jsme se však do obce Třeštiny směrem doleva po hlavní cestě. Minuli jsme tedy po levé straně Třeštinský hřbitov a následně po pár metrech se nám ukázal po pravé straně Památný strom - dub, který byl v roce 2009 po vichřici zničen, i s malým železným křížkem. Po prohlédnutí jsme razili dál do Třeštiny a po levé straně potkáváme další pískovcový kříž, který stojí naproti domu číslem popisným 25. Stál také za zhlédnutí pro svou preciznost provedení. Dále jdeme stále po hlavní cestě kolem novogotického Kostela svatého Antonína Paduánského (mj. patronem žen a dětí, chudých cestujících). Pár desítek metrů, po hlavní silnici, za kostelem se nachází autobusová zastávka "Třeština - náves", kde naše pěší tůra zkončila tím, že jsme počkali na správný autobus, který nás odvezl domů.

Při chvilce čekání na autobus je cca 50 metrů k vidění Památník obětem 1. světové války. Je vidět již ze zastávky a to pouze kamenná hlava. Jinak součástí památníku je sousoší a Pamětní deska obětem 2. světové války (rodáků Třeštiny).