TURISTIKU PODPORUJÍ
59 097 turistů a cestovatelů
93 625 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
982 331,- odměny za články

Vyhrajte 3x rodinnou vstupenku do Parku Mirakulum

Soutěžit můžete od 15.5.2019 do 5.7.2019

Park Mirakulum ve středočeských Milovicích nabízí deset hektarů plných zábavy, kterou si sem každoročně přijíždějí užívat desetitisíce návštěvníků. Najdete tu největší lanové centrum v republice, Vodní svět, velké trampolíny a spoustu dalších menších i větších originálních herních prvků, které mnohdy popírají fyzikální zákony, ale také naučnou lesní stezku či políčka ukazující středoevropské zemědělské plodiny. Začátky parku, který se návštěvníkům poprvé otevřel v září 2012, byly ale poněkud skromnější.

Začátek v jedenáctém roce

„Na přelomu let 2010 a 2011 už jsem věděl, že tady bude zábavní park. Měl jsem tehdy k dispozici zhruba polovinu dnešního prostoru,“ vzpomíná na počátky Mirakula jeho zakladatel a majitel Jiří Antoš. „Začal jsem vytvářet zhruba třímetrový model z polystyrenu, snažil jsem se vytvarovat výškové rozdíly a nastínit zónování parku. Postupně tak bylo jasné, kde bude hrad, kde bude amfiteátr, habrové bludiště, zóna pro nejmenší děti, velké trampolíny a další stěžejní prvky. Byl to vlastně takový urbanismus,“ usmívá se Jiří Antoš a připomíná, že les, kde jsou dnes naučné enviromentální stezky a také Lesní město, na počátku součástí parku nebyl.

Základní koncepce a to včetně budoucích gastrozón a také Vodního světa byla tedy dána, byť některé věci se posléze upravily – například kontaktní minizoo měla být více ve středu parku. „Uvědomoval jsem si, že herní prvky musí být umístěné tak, aby se návštěvníci rozptýlili po celém areálu. Zásadní pro mne byl také dostatek zeleně, aby zde nevznikl nepřívětivý betonovo-asfaltový prostor. Věděl jsem, že tady potřebuji udržet co nejvíce dešťové vody, abychom se nemuseli v budoucnu trápit se zavlažováním. Až teď se ukazuje, jak to bylo prozíravé,“ popisuje Antoš s tím, že od prvopočátku tak byly v plánu i piknikové louky a cesty lemované různými druhy stromů, které budou nejen stínit, ale také zpevňovat a vytvářet koridory a přirozeně směřovat proudy lidí do různých částí parku.

Mezi Gaudím a Hundertwasserem

„Když jsme začali budovat amfiteátr, věděli jsme, že pod hledištěm budou podzemní chodby. Původní myšlenka byla, že půjde o svah zarostlý keři, které budou skrývat vstupy. Jenže pak mi to přišlo škoda, protože ten svah byl a je hodně na očích,“ pokračuje Antoš: „Syn byl v té době ve Vídni a nadchla ho tam Hundertwasserova architektura. Nad fotografiemi těch domků nám všem bylo hned jasné, že to je ta správná cesta a rozhodli jsme se udělat něco à la Hundertwasser a à la Gaudí.“

Majitel parku tedy pořídil dlaždičky a všechno potřebné a chtěl se s rodinou a s dělníky ze své firmy pustit do experimentu, který by naplňoval původní tematickou vizi parku, a sice zaměření na českou historii. Ale nápad se nedostavil.

„Bylo jasné, že potřebujeme někoho s uměleckým cítěním. Nejprve jsme to zkoušeli se studenty brněnské Fakulty výtvarného umění. Přišli se skvělými nápady, ale když jsem chtěl, aby je rozpracovali a aplikovali i na další místa a budoucí herní prvky, tak to už byl problém. Pochopil jsem, že potřebujeme někoho, kdo s námi bude dlouhodobě úzce spolupracovat. Že potřebujeme stálého hotového výtvarníka,“ uvádí Jiří Antoš. A tehdy přišla na scénu výtvarnice Lucie Kozelská. „Doporučil mi ji můj bývalý spolužák, akademický sochař Michal Gabriel. Přijela za pár dní a už po týdnu bylo jasné, že zůstane,“ přibližuje začátek spolupráce Antoš.

„V okamžiku, kdy jsem přišla, už byl amfiteátr rozestavěný a pro hrad byly vybetonované základy, takže jsem to musela respektovat. Nachystala jsem asi sedm variant, ale protože zedníci už byli připravení, byly tady hromady materiálu a obrazně řečeno už byl i beton v míchačce, měli jsme asi 20 minut na to vybrat jeden z nich,“ popisuje Lucie Kozelská s tím, že některé z jejích návrhů připadaly majiteli parku hodně šílené. „Musela jsem se naučit navrhovat věci tak, aby to bylo možné s přijatelnými náklady vyrobit.“ Takto třeba podle ní přišel vniveč nápad na kořenový systém ve věžích hradu.

Park totiž dlouho neměl stálý „stavební“ a výtvarný tým, který by vše realizoval. „Dnes ale takový tým kolem Lucie budujeme,“ říká Jiří Antoš a pokračuje: „Musí to být lidé, kteří budou schopni její nápady realizovat i v detailech. Proto je potřeba, aby byli naladěni na stejnou vlnu a s podobným uměleckým cítěním. A takové není jednoduché najít.“

„Ten vikýř měl být více nakřivo“

Jiří Antoš, Lucie Kozelská a technický ředitel parku Zdeněk Halda se stali hybateli všeho, co se v parku děje. Většinu věcí dělají společně, u jiných je dominantní jen jeden z nich.  „Propojení Lesního města a Lanového centra, které je novinkou letošní sezony, dělal pouze Zdeněk Halda. Převládá tam totiž technická stránka věci. Naopak vesnička pro nejmenší je z 95 procent Lucčina práce, protože tam je dominantní design,“ popisuje Antoš. Složitější prvky si ale dodnes před samotnou stavbou nejprve modelují ve zmenšeném měřítku.

„Já obvykle nosím vše v hlavě. Řemeslníkům dělám kresby a na jejich základě technické a konstrukční výkresy, aby věděli, jak postupovat. V terénu pak vše společně vyměřujeme. Barevně ale osobně dolaďuji řadu věcí až na místě, oni dělají jen podklad,“ popisuje Lucie Kozelská tvůrčí postup s tím, že například mozaiky rozkresluje do nejmenších detailů.

Vizuální koncepce nových prvků pochopitelně vychází z toho, co už v parku je. „Pokračujeme v nastoleném duchu. Třeba v případě obchodu, který jsme dokončili před letošní sezonou, jsem vytvořila několik variant návrhů fasády, vnitřního uspořádání a dekorací. Pak jsme vybrali jednu a rozpracovali ji,“ uvádí výtvarnice a zdůrazňuje, že za všech okolností zachovávají absolutní přednost špičkových přírodních materiálů: „Na už zmiňované mozaiky používáme slinutý probarvený střep, který speciálně nakupujeme u výrobce, kvalitní penetraci, lepidlo i spárovačku, aby vydržely změny počasí.“

Lucie, která je autorkou celé vizuální podoby parku včetně jeho loga, je přesvědčena, že vnímaví lidé, kteří se „umí“ koukat“ umělecký design i poctivou řemeslnou práci poznají a ocení. „Snažím se dělat věci nejlíp, jak to v daných podmínkách jde. A i když si občas říkám, že támhleten vikýř měl být více nakřivo a rám okna měl mít více patiny, velmi si cením, že nedělám do šuplíku a že se mé návrhy skutečně realizují,“ uzavírá.

Pár dat a čísel z parku

* Park byl otevřen v září 2012, měl rozlohu zhruba sedm hektarů a první stavbou v něm byl hrad. Ten se stal jeho symbolem. Postupně se rozrostl na dnešních 10 hektarů a dvě stě atrakcí.

* Za dobu existence parku prošlo jeho branami přes milion návštěvníků.

* Přes zimu je park zavřený, navštívit ho můžete vždy od dubna do října.

* Zábavně-naučný park není určen pouze dětem, jeho předností je, že nabízí zábavu celé rodině – najdete zde lesní hřiště a kontaktní zoo, obří trampolíny a houpačky, lanová centra, podzemní chodby, prolézačky a v neposlední řadě i úzkokolejnou železnici, která park propojuje se sousedním Tankodromem. Od léta 2015 také vodní svět a oázy s vodními hříčkami.

* V parku je 870 metrů podzemních chodeb – podzemní chodby najdete pod Hradem, v Lesním městě, kde je jich nejvíce (310 metrů), či v areálu Gaudí.

* 2539 metrů čtverečních parku zabírají gastrozóny.

*Autorem všech atrakcí je kolektiv parku Mirakulum, za vizuální podobou stojí výtvarnice Lucie Kozelská. Jejich nápady realizují mimo jiné i odsouzení z nedaleké věznice Jiřice.

* V parku celoročně pracuje do 30 lidí, v sezoně pak přibývá několik desítek brigádníků.

Fota: Archiv Mirakulum

Více na www.mirakulum.cz nebo na www.facebook.com/ParkMirakulum

O co soutěžíme?

Soutěžíme o 3 x rodinnou vstupenku do Parku Mirakulum (2 dospělí + 2 děti) 

Soutěžní otázka:

Jaké rozměry má největší trampolína v Parku Mirakulum?

Nápovědu naleznete zde.



Odpověď



Podmínky soutěže naleznete zde.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace