Bolívie: sjezd po Death Road

Nejlepším místem pro vyřízení i koupení jednodenního výletu na Death Road je La Paz. Cestovek, které zájezdy na silnici smrti pořádají, je tu spousta. Všechny mají víceméně stejný program, který se liší hlavně v ceně. Většina cestovek je v turistické oblasti v centru La Pazu, proto je dobré jich obejít víc, dá se to zvládnout během dvou až tří hodin.

Všichni prodávající mluví lépe či hůře anglicky, s domluvou by tedy problém být neměl, pokud neumíte španělsky. Jsou většinou velmi ochotní, s tendencí odpovědět kladně a odkývat vám každou vaši otázku, jen aby vám vyšli vstříc a vy si zájezd u nich koupili. Všechno ale nemusí být pravda. Proto je fajn, ptát se na víc místech, ať si uděláte vlastní obrázek. Program všech cestovek se liší v detailech, které ale mohou být někdy dost významné (stav kola). Některé cestovky končí cestu ve městě Yolosa, my jsme jeli až do Coroica, což je obvyklejší konec cesty.

Další věcí je že, aspoň podle našich zkušeností, jsou všechny cestovky nějakým způsobem „propojené" a dohazují si navzájem turisty. Pro nás to nakonec dopadlo tak, že jsme si výlet koupili u jedné a jeli s úplně jinou cestovkou. Minimum pro cestu jsou 4 lidi, právě proto si cestovky mezi sebou turisty přehazují, aby zbytečně nejelo poloprázdné auto. Je ale lepší jet v menší skupině. My jsme byli čtyři, nemusíte na nikoho zbytečně čekat, brzdit nebo se vyhýbat ostatním.

Před zaplacením je dobré se zeptat na stav kola a vybavení na cestu (kalhoty, větrovka, helma a rukavice na kolo), které by mělo být standardem. V ceně je také jídlo (2 svačiny a pití + oběd, hlad určitě mít nebudete:). Dostanete také tričko (potištěné reklamami a většinou malým nápisem Death Road) a cd s fotkami, které se vyfotí cestou. Jezdí se minibusem, na kole potom s vámi jede průvodce, který se má starat o hladký průběh cesty. Průvodce by měl umět anglicky, ale naše zkušenost je taková, že nám všechno ze španělštiny do angličtiny překládal španělsky mluvící Brazilec, který jel s námi.

Za celodenní výlet (doprava tam a zpět, jídlo, voda, cd, tričko) jsme zaplatili 520 boliviánů (2 osoby, kurz v březnu 2009 za 1 USD 7,05 bol.). O ceně se dá docela dobře smlouvat, zvlášť když je vás víc.

Ráno jsme byli v osm hodin u kanceláře cestovky, šli do hotelu na snídani, byla v ceně, a před devátou jsme vyjížděli. Minibusem se vyjelo do průsmyku La Cumbre (4640m.n.m.) nad La Pazem, kde byly krásné výhledy na město. Tady jsme se oblékli do cyklistického, nasedli na kola a jeli. Nejdřív 20 km po asfaltové silnici, cestou se projíždí celní kontrolou, kde po vás ale stejně nic nechtějí. Po 20 km se vybírá vstup do rezervace, která se o Death Road prý stará. Cena byla 24 bol. na osobu. Tady začíná skutečná neasfaltová silnice smrti, sjezd po ní je dlouhý asi 45 km (do Yolosy). Není potřeba žádná náročná fyzická příprava, podle nás to zvládne každý, kdo umí jezdit na kole z kopce a má trochu rozumu, aby nejel za hranice svých možností. Nejsou tam žádné náročné úseky, na jednom místě mírně do kopce jedete minibusem. Průvodce, který s vámi jede, vám dává průběžně cestou instrukce, mohli jsme se zastavovat v podstatě, kdy jsme chtěli (vzhledem k našemu malému počtu), fotili jsme. Dvakrát byla přestávka na jídlo. Pokud byste měli jakýkoli problém, vždycky je v blízkosti buď průvodce, nebo minibus s řidičem (ten taky cestou fotí), většinou jede za posledním kolařem ze skupiny.

Dnes je Death Road už jen pro kolaře- turisty a auta, která je vezou. Všechna ostatní auta jezdí po nové vyasfaltované silnici, otevřené před několika lety. To je také důvod, proč je Death Road pro kolaře relativně bezpečná a případů smrtelných zranění je velmi málo.

Cestou se hodně měnilo počasí, klesli jsme na 1800 m.n.m, v Coroicu, kde jsme byli něco po 13 hodině odpoledne. Tam vás naženou do snobského hotelu Esmeralda (ve většině případech), kde je oběd. Můžete se tady osprchovat nebo se vykoupat v bazénu. Odjezd zpět do La Pazu byl asi kolem15.- 16. hodiny.

Můžete ale zůstat v Coroicu do druhého dne, což jsme udělali my. Podívat se po okolí a jet do La Pazu druhý den. Je to docela příjemné místo s příznivým klimatem. Na cestu druhý den se můžete domluvit s cestovkou, jestli vás vezmou zpátky. Záleží ale, jestli budou mít dost lidí a druhý den vyjedou anebo nebudou mít plné auto. Domluva je to dost náročná, protože většinou nikdo nic neví. My jeli nakonec sami dodávkou, která cestou do La Pazu třikrát píchla kolo, takže na cestu si budeme dlouho pamatovat.

Výlet na Death Road se nám moc líbil, užili jsme si adrenalin (zvlášť, když cestu lemují vraky spadaných aut a pomníčky obětem neštěstí), výhledy a máme nezapomenutelný zážitek.

Fotogalerie