Hrdě a sebevědomě do hrdé a seběvědomé Vídně

Evropská unie a naše členství v ní je už řadu měsíců skutečností a vědomí našeho členství by mělo být realitou i v mysli každého z nás. Přesto se u nás často setkávám s pocity méněcennosti a jakési odstrčenosti. Musím říci, že každá cesta do některého ze států zmiňovaného nadnárodního společenství, mě z takových komplexů vždy vyléčí.

Nebudu chodit daleko. Minulý týden jsem cestoval vlakem Pendolino do metropole sousedního Rakouska. Jízda rychlá, příjemná, pohodlná. Vlak Supercity překoná vzdálenost mezi Prahou a Vídní za čtyři hodiny. Oproti minulosti, dnes už na nás po překonání rakouských hranic nedýchne dokonalost „západu“. Při pohledu z okna Pendolina se snad změní styl kostelních věží v obcích kolem tratě, ale při pohledu na upravené domky a jejich zahrady je rozdíl mezi Čechami a rakouskem minimální. Je nutno říci, že jízda po kolejích na českém a rakouském území vyznívá dokonce v neprospěch našich sousedů. Zatímco na železničních koridorech v České republice jsou rekonstrukční práce z větší části hotovy, v Rakousku jako kdyby se teprve probudili. Zvláště před Vídní přibývá stavebních prací kolem železnice. Do jisté míry to může být samozřejmě způsobeno výstavbou nového vídeňského centrálního nádraží, přesto se nemohu ubránit dojmu, že Rakušané v tomto směru trochu zaspali a teprve se zpožděním si uvědomují nutnost modernizace vlakového spojení s Českou republikou. A tak zatímco počasí venku ukazuje teď na konci dubna, svou již vpravdě letní tvář, „naše“ supercity se téměř loudá po předměstích rakouské metropole. Na nádraží Wien Südbahnhof zastavujeme s téměř desetiminutovým zpožděním. Vítá nás nejen prosluněná modrá obloha, ale také prach, hluk a zmatek. Stavební práce na přestavbě železničního uzlu se nezastaví ani v neděli. Vycházím před nádražní budovu a je tu další možnost porovnání. I tady se po tramvajových kolejích prohánějí nové velkokapacitní tramvajové soupravy. Ale vzápětí se stejně jako u nás, setkáte s již desítky let sloužícími tramvajemi, které však plní svou úlohu stejně dobře, jako jejich modernější kolegyně. A nikdo se proto neušklíbá, ani nemá nějaké komplexy méněcennosti. To je snad jen naše specialita. Hned první historická památka - Horní a Dolní Belvedér, zaujme svou krásou, rozlohou a pozve Vás na romantickou procházku rozlehlými sady a parky. Zároveň však připraví i nejrůznější omezení, zátarasy a uzavírky, protože ve spodní části zahrad probíhá rekonstrukce vodotrysků, kaskád a kašen. Vycházíme zpět do městských ulic, které nejsou díky nedělnímu dopoledni příliš rušné. Rušno je zato na Karlsplatz, kde probíhá generální oprava památníku ruských vojsk ze 2. světové války. Další lešení, další nepořádek, další omezení. A to ještě nevíme, že byť jenň částečně, se pod lešením bude skrývat monumentální katedrála sv. Stefana, městské Radnice, kunsthistorického muzea, národní knihovny i antického chrámu ve spolkových zahradách. A opě se nad tím nikdo nepozastavuje. Je nutno opravovat, tak se opravuje!

Říká se o nás, že si libujeme v nezdravých jídlech. Zkuste se ale projít po Maria Hilfe Strasse, po Stephansplatz, po uličkách historického centra. Co uvidíte? Rozhodně nic dietního. Jste přesvědčeni, že vídeňský řízek je něco dietního? Opravdu si myslíte, že po sachr dortu a vídeňské kávě zhubnete? Považujete vídeňský buřtík za nejnovější výkřik zdravého vaření? Ne. Ale přesto vidíte spousty Rakušanů i turistů, jak si všeho dopřávají co hrdlo ráčí. A zase se z toho nikdo nestresuje!

Projděte se za krásného slunného počasí vídeňskými parky. Ve většině z nich najdete zákazy vstupu na trávníky. A přesto tu vidíte spousty Vídeňanů, kteří se po nich navzdory zákazu povalují. Jsou také neukáznění a také porušují nařízení. Není to jen naše specialita!

Neustále posloucháme, s jak kvalitními službami obchodů se setkáme v ostatních stáech EU na západ od nás. Projděte se v neděli po Maria Hilfe Strasse, po okružních bulvárech v centru města. Zatímco u nás v centru Prahy najdete prakticky všechny obchody otevřené i v neděli, tady jsou naopak prakticky všechny obchody v neděli zavřené a vše je v pořádku!

Pohoršuje vás občasný nepořádek v pražských ulicích a dáváte nám naše sousedy za příklad? Ano? Tak si zajděte třeba do některého z vestibulů vídeňského metra. Projděte se kolem vídeňské opery, Zastavte se u katedrály sv. Štefana,……. Nemohu si vzpomenout, že bych se někdy v Praze (kromě Silvestra a sportovních přenosů) prodíral takovou spoustou papírových odpadků a nejrůznějších plechovek, tak jako tady.

Otravuje Vás snad někdy přemíra cukráren a zmrzlinářských stánků u nás doma? Během naší procházky nedělní Vídní jsme v průběhu několika hodin procházky nenarazili na nic takového. Jedinou možností bylo posezení v některé z vídeňských kaváren. Ale pro milovníky zmrzliny není Vídeň tím pravým rájem. Teprve u vlakového nádraží Südbahnhof, jsme narazili na pravou nefalšovanou italskou cukrárnu s bohatým výběrem italské zmrzliny.

Co jsem tím vším chtěl říct? Snad jen to, že všude je „chléb o dvou kůrkách“ a že všude se najde plno chyb a nedostatků. Je tomu tak i u nás a nad některými causami, se vaří krev i ve mě. Na druhou stranu i třeba taková návštěva Vídně nám může otevřít oči, abychom viděli, že nejsme v řadě věcí o nic horší než naši sousedé. Ž je zbytečné se pořád krčit někde v koutku a nechat ze sebe dělat chudinku.