Jeli jsme metrem do stanice Vítězné náměstí a odtamtud šli jeden a půl kilometru do Mlýnské ulice k zadnímu vchodu do Stromovky. Na první lavičce jsme se zuli a šli dál bosi. Prošli jsme napříč celou Stromovkou kolem rybníků, s pohledem na Místodržitelský letohrádek a Šlechtovku, které jsme míjeli po své pravé straně. Do té doby jsem si vůbec neuvědomil, z kolika povrchů si lze ve Stromovce vybrat. Např.: asfalt, písek, drobné i větší kamínky, dlažba, tráva… Samozřejmě jsme vyzkoušeli všechny povrchy, přidali i chůzi po rašelinové stezce pro koně a přešli i přes potok. To bylo velmi příjemné. Honza po cestě sbíral skleněné střepy (kterých jsme bohužel také pár našli) se slovy: „třeba tudy ještě někdy půjdu nebo někdo jiný a pak už nemůže ten střep skončit v něčí noze.“ Skončili jsme u hlavního vchodu do Stromovky v ulici U Výstaviště. Na lavičce si umyli nohy hygienickými vlhčenými ubrousky, obuli se a šli dále až na stanici metra Můstek, což byli další čtyři kilometry chůze. Doma mě pak asi dvě hodiny pálily paty, ale to bylo především proto, že bosá noha má v různých terénech došlapovat různě a zpravidla ne na patu, ale na bříško. Ale co, pálení ustoupilo a ráno byly moje nohy v naprostém pořádku. Možná, že mě Honza zase někdy vezme s sebou. Ale to už rozhodně půjdeme dále.
Poslední aktualizace: 11.8.2016
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Diskuse a komentáře k Bosé nohy v parku aneb můj první výlet naboso
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut