Pic de Comapedrosa, Arinsal, Arcalis, Estanys de Tristaina, Pic de Besalí, Rialb - ANDORRA

ANDORRA - FOTOGALERIE

 

Již v předchozím článku  o Andoře  jsem psala o vysoké úrovni lyžařských středisek v této oblasti.  CK Jurečka nabízí za velmi příznivou cenu (levněji, než v Alpách) kvalitní  zimní  zájezdy – lyžování bez front, v ceně  zájezdu permanentku, hotel s výbornou stravou a  bazénem, možnost zapůjčení lyží atd. Protože je tu poměrně stálé  (pěkné) počasí, sníh až do května, lyžaři si tu prý opravdu příjdou na své.

Mezi  rozkvetlými azalkami a hořci letos ještě i v červenci* (v tzv. "období  jara“) ležely  velké sněhové plochy.

 

Estanys de Tristaina

Z našeho  útočiště z El Serrat, poslední civilizace ... (výše už se hotely  ani domy  kvůli ochraně  životního prostředí nenacházely) jsme  zamířili  autobusem  do  SZ  části Andorry do lyžařského  střediska  Ordina Arcalis  (24 km sjezdových drah - od 1 940 m.n.m. do 2 600 m.n.m. - 24  sjezdovek obsluhovaných 14 vleky). Lyžařské středisko se nachází v blízkosti  velikánů Pic Cataperdís (2 808  m.n.m.) a  Pic d'a Arcalis (2 777 m.n.m.). Odtud  jsme se  vydali na  okružní cestu kolem jezer Estanys de Tristaina - viz mapa č.1 ve  fotogalerii.  Trasa (cca 4 hod) na pohled  vypadala velmi jednoduše,  vedla  zprvu po dobře značené mírně stoupající cestě.  Později se změnila   v kupu adrenalinu - šplhali jsme  po skalách (ve výšce až  2 500 m.n.m.)  i mimo  tur. značení. Vyžadovalo  to hodně opatrnosti a soustředění, abychom  se neskutáleli  do vody, protože   sněhové lízance v prudkých svazích byly  velmi  nebezpečně kluzké. Trekové hole nám byly výbornými pomocníky.  Zároveň  jsme  si   ale užívali   nedotčené přírody,  tyrkysových  jezer (Estany Primer 2 249 m.n.m., Estany Mig  2 287 m.n.m. a největšího - Estany de mes Amunt  2 306 m.n.m.), částečně pokrytých ledovou krustou, sevřených  horskými  velikány Pic de Tristaina 2 882 m.n.m. a dalšími  skalními hřebeny.

Autobus nás  po tomto divokém výletě  svezl kousek nad   El Serrat. Byla zde  pro turisty vytvořená přírodní  piknikovací místa. U jednoho  z posezení jsme s lahvinkou vínka a na ohni připravenými vepřovými  steaky příjemně  zakončili  den. Cestou  do stanoviště   jsme  si (od informačního centra vlevo  po stezce - značka navede) prohlédli  malou botanickou zahradu  - Jardí Botánic Vall de Sorenty (označena je  na  mapě č. 3  - od značeného parkoviště cca 2 cm JV) a po naučné stezce jsme se  po proudu divoké říčky - severní  Valiry  (Riu Valira del Nord) vrátili zpět do El Serrat.

 

 Pic de Comapedrosa

 Výlet  k nejvyššímu vrcholu Andorry - hoře  Coma  Pedrosa (2 942 m.n.m.) začal v dalším  významném  turistickém a  lyžařském  středisku  ARINSAL, kam nás z El Serrat dovezl  autobus. Výstup na  Coma Pedrosu (tam a zpět cca 8 hodinový výlet – po červené GR11  - viz mapa č. 2 v galerii fotek)  nebyl  nijak technicky   složitý, ale  pro  nezdatné turisty poměrně namáhavý. Startovali jsme  z parkoviště   v  Arinsal  z výšky cca 1 560 m.n.m. Prudké stoupání se střídalo s mírnějšími  úseky.  Nejdříve jsme  kopírovali  říčku Pedrosu. Šplhali jsme proti jejímu toku. Cestou jsme se v chladné  a chutné vodě osvěžovali zvenčí i zevnitř. Nebýt  příjemné teploty vzduchu (pouhých dvaceti stupňů), stal by se výšlap v některých úsecích  nepříjemným. Prudká kamenitá cesta nebrala konce. Odměnou nám pak byly krásné výhledy do panenské přírody, na vodopády, zeleň,  květiny a  také voňavo a ticho. Vyškrábali jsme  se s téměř  vyplivnutými plícemi  do nádherné  kotliny a  pak si na chvíli  odpočli u horské chaty – Refugi de Comapedrosa (výška 2 267m.n.m.). Pod touto útulnou vlevo se nacházelo Pstruží jezero (Estany de  les Traites). Následovalo  volnější stoupání a  poté opět kotáry. Z kotliny jsme se stočili doprava a mířili pruďasem vzhůru   do kotliny další. Skuhrali jsme nad  náročností trasy a  netušili, co nás ještě  čeká. Přišli jsme k  malinkému zasněženému jezírku. Proklouzat po  jeho příkrém  svahu  byla docela  legrace. Špatný krok by znamenal okamžité osvěžení v ledovém koupališti. Ráz krajiny se změnil – zeleno  nahradilo  kamení  kombinované se sněhovými plochami. Vystoupali jsme   k Černému jezeru - Estany Negre  (skutečně pak bylo z vrcholu vidět jako velmi temné). Většina z nás  (roztroušených v nedotčené krajině) nad  jezerem  neodbočila vpravo nahoru (takto bychom se  následně po hřebeni*  dostali  k hlavnímu  vrcholu), takže jsme  pak  dodatečně šplhali  k cíli z různých míst. Po velkých balvanech  byla cesta nejsložitější a nekonečná,   v některých úsecích  jsme se s vypětím sil  škrábali  i po čtyřech - (skutečná pokora).  Po cca 7,5 km  jsme  na Pic de Comapedrosa, nejvyšším  vrcholu andorrského knížectví, v necelých 3 000 m.n.m., vítězně  vyprázdnili  placatky se slivovicí a  pokochali se výhledy z výšin, než krajinu zahalily  mraky. Nyní  jsme už po hřebeni* (luxusní cestě oproti balvanům) scházeli  zpět.

Pic de Besalí, Rialb

Jen krátce o cíli posledního  výletu v Andoře - vrcholu Pic de Besalí - se  startem  na parkovišti* SV od  El Serrat (NP Sorenty). Je těžké popisovat cestu ke  žlutým puntíkům, po kterých jsme pak  šli celý okruh. Hledali jsme je naprosto unikátním způsobem.   Vyšli jsme z parkoviště doprava   do lesa, do hodně prudkého svahu… bloudili  křovisky a těžko průchodným  terénem a pomalu ztráceli naději... Nakonec  jsme narazili  na cestičku   s vymodlenými  kolečky, která nás (oproti Coma Pedrose - poměrně nenáročnou  trasou  s převýšením  865 m) dovedly  překrásnou krajinou na vrchol Pic  de Besalí (2 637m.n.m.). Užili  jsme si výhledů nejen  na horské štíty Andorry a Francie,   ale prohlédli jsme si  z výšin průsmyk Rialb. (mapka ve  fotogalerii č. 3).  Sestoupili jsme  pak k rozcestníku  a odtud se vydali do průsmyku Rialb  (Portela de Rialb), kterým jsme se vraceli (kolem útulny – Refugi de Rialb) zpět  do startu.

 

Andorra  zůstane díky naprosto neposkvrněné přírodě,  klidu i prima bandě nezapomenutelným zážitkem.

 

 

články související:

Andorra la Vella, Portské víno, Caldea

Grandvalira - Grau Roig, Montmalús, El Serrat, Estanys de l´Angonella, Llorts

 

 

CK Jurečka

 

Google  - mapy