Zřízení městské ochrany kojenců a dětské mlékárny v Hradci Králové v roce 1910, čímž toto město předehnalo i samotnou Prahu

Sama myšlenka na ochranu kojenců vznikla ve Francii a první ústav tohoto typu byl otevřen v roce 1894 v normandském městečku Fécamp, a to zásluhou místního lékaře MUDr. Léona-Adolpha Dufoura. Kromě toho je třeba zmínit pařížského porodníka MUDr. Pierre-Constanta Budina, jenž roku 1892 zařídil v Paříži pravidelnou lékařskou kontrolu kojenců s účinným hájením principu kojení. Netrvalo dlouho a tyto myšlenky se zakořenily rovněž v Německu a ve Velké Británii.

Právě těmito zeměmi byla ovlivněna rovněž naše první instituce v této oblasti – městská ochrana kojenců v Hradci Králové, jež zahájila svou činnost 1. března 1910 díky neúnavnému úsilí městského lékaře MUDr. Leopolda Baťka (jeho návrh ve funkci zdravotního referenta a městského radního byl přijat městským zastupitelstvem 6. dubna 1909) a byla založena na čtveřici těchto zásad:

- Každá zdravá matka má kojiti své dítě sama dle poučení, které se jí dodá hned po porodu.

- Rozhodnutí o otázce, může-li matka kojit nebo ne, je-li třeba přikrmování neb úplné výživy umělé, budiž v každém případě svěřeno pouze lékaři.

- Nemůže-li matka kojit, aneb má-li nedostatek mléka, budiž dítě krmeno, po případě přikrmováno mlékem z městské dětské mlékárny.

- Každé dítě uměle živené má býti pod stálým lékařským dozorem konaným jednou za týden a spojeným s vážením kojenců.

Jednou z nejvážnějších sociálně-zdravotnických otázek byla výživa kojenců, protože řada matek nemohla kojit své dítě přirozeně a tento trend se stále zvyšoval. Nastala-li tato možnost a muselo docházet k umělé výživě, bylo poskytováno v městské mlékárně mléko za nízkou cenu, jež bylo zvlášť upravené pro kojence. Jednalo se o tzv. Biedertovu smetanovou směs, která byla zavedena téměř ve všech městských mlékárnách ve Francii a Německu.

Prvním požadavkem bylo získání mléka o neporušené výživnosti a bez jakýchkoliv zárodků a choroboplodných bakterií. Jedinou možnou náhradou mateřského mléka bylo to kravské. Takové mléko dodával hospodářský dvůr hraběte Harracha ze Stěžer, kde vyšetřoval dojnice určené pro mlékárnu městský zvěrolékař a očkoval je tuberkulinem (tzv. Calmettova metoda), aby bylo vyloučeno přenesení tuberkulózy mlékem. Zvláštní předpisy platily i pro výživu dojnic. Zakázána byla krmiva, jež dodávala mléku zvláštní chuť a narušovala jeho stravitelnost. Zvláště šlo o cukrovarské řízky, melasu, čerstvé mláto, pokrutiny či vikev. Velká čistota panovala i při dojení, po němž bylo mléko procezeno vatovým filtrem a silně ochlazeno Lawrenceovým chladičem. V takovém stavu bylo v nádobách dopraveno do mlékárny s chladícím přístrojem, přičemž muselo obsahovat nejméně 3 % tuku a jeho teplota nesměla překročit + 10 °C.

V městské mlékárně se nejdříve mléko po změření teploty vyzkoušelo. Provedla se zkouška alkoholem a určila se jeho měrná váha laktodenzimetrem a obsah tuku butyrometrem. Poté se přikročilo k úpravě mléka, aby bylo přizpůsobeno citlivému zažívacímu systému kojence a co nejvíce se podobalo mateřskému mléku. Nejdříve se zahřálo na 30-35 °C a v odstředivce byla z něho oddělena třetina v podobě smetany. Ze smetany, pitné vody, odstředěného mléka a přísady v podobě čistého mléčného cukru byly vyráběny tři druhy mléka, první pro děti do 1 měsíce věku, druhý pro děti od 2 do 4 měsíců a třetí pro děti ve věku 5-7 měsíců. Čtvrtý druh, což bylo nezředěné sterilizované mléko) byl určen pro starší děti, pro školní mládež a pro nemocné. Takto upravené mléko bylo nalito do pevně uzavíratelných lahviček, jež byly ponechány ve sterilizačním boxu 10 minut při teplotě 102 °C. Následně byly ihned ochlazeny ve chladících kádích jemně rozprášenou studenou vodou a uloženy v lednici až do doby, kdy byly prodávány zákazníkům.

Prodej mléka probíhal ve zvláštní místnosti v určených hodinách. Ceny byly ustanoveny takto: lahvička 1. druhu o 100 g vyšla na 6 haléřů, lahvička 2. druhu o 150 g stála 8 haléřů, lahvička 3. druhu o 200 g vyšla na 10 haléřů, lahvička 4. druhu o 250 g stála 10 haléřů a lahvička téhož druhu o 300 g vyšla na 12 haléřů. V místnosti pro prodej mléka se navíc konaly každou sobotu mezi 16.00 a 17.00 hod. pravidelné bezplatné lékařské porady s kontrolami kojenců. Tyto ordinace se týkaly pouze výživy a byly hojně navštěvovány matkami všech společenských tříd.

Dnes již neexistující budova mlékárny čp. 464 byla postavena u městských ústředních jatek (v části dochovaného areálu se dnes nachází hasičská zbrojnice, čp. 330; pro ty, kdo nevědí, kde se přesně uvedený objekt nacházel, tak to mohou zjistit zde - https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_2291-1A_03) a obsahovala 4 místnosti přípravnu, čistírnu lahví, laboratoř a skladiště lahví. Stavební náklad na její zřízení dosáhl 10 000 K, za strojní zařízení, nábytek, různé další vybavení spolu se zásobou lahví bylo vydáno 8 500 K. Dozor byl svěřen městskému zvěrolékaři, vedle něhož v mlékárně pracovali: správkyně, služka a sluha, v prodejně prodavačka a na rozvážení mléka kočí. Roční režie se zúročením a amortizací kapitálu byl 17 580 K, z čehož za kravské mléko bylo vydáno 10 008 K. Jen za rok 1910, kdy bylo prodáváno pouze 10 měsíců (mlékárna otevřena 1. března), činila spotřeba 112 388 lahví a o rok později to bylo 101 026 lahví.

Úspěch této instituce dokazuje i záznam v městské kronice za rok 1910, v němž se píše toto: „Prospěšnost městského ústavu na úpravu mléka pro děti spojeného s městskou ochranou kojenců v Hradci Králové vykonána jest skvěle za první dva měsíce výkonností tohoto, v říši rakouské mimo Vídeň prvého komunálního podniku. Od 1. března do konce dubna vydáno v prodejně: druhu č. 1. pro děti do věku jednoho měsíce 706 lahví, druhu č. 2. pro děti od dvou do čtyř měsíců 955 lahví, druhu č. 3. pro děti od pěti do sedmi měsíců 2080 lahví, druhu č. 4. pro děti po sedmém měsíci a pro nemocné 14.966 lahví; celkem 18.707 lahví v ceně 1765 K 15 h. Od 1. května výkonnost mlékárny zařízena jest na (výkonnost) větší výrobu, poněvadž konsum den ode dne roste. Mlékárna tato ukázala se v Hradci Králové pravým dobrodiním a slouží původcům zřízení ústavu toho, jenž tak zdárně řeší důležitý hygienický a sociální úkol města, jen k plné cti.“

Město Hradec Králové založilo svoji ochranu kojenců jako první to instituci tohoto druhu v Čechách a v Rakousko-Uhersku (kromě Vídně), protože včasně dokázalo ocenit její význam v sociální a zdravotnické oblasti. Téměř současně zřídil továrník Richard Morawetz v Úpici vlastním nákladem vzorně upravené jesle, školku a opatrovnu, o nichž jsem se zmínil v jednom ze svých předchozích článků. Tato dvojice měst českého severovýchodu dokázala předběhnout dobu a mnohem větší metropole, mezi něž můžeme zařadit i Prahu. Nezáleží totiž na velikosti obce, ale na velikosti ducha jejího vedení, a to platí dodnes!