Zámek v Kopidlně

Na jeho místě stávala původně tvrz s vodním příkopem, jenž býval nejprve zásobován vodou z řeky Mrliny a posléze z rybníka na ní zřízeného. Různí autoři se rozcházejí jak nad tím, kdy byla vybudována, tak nad tím, kde se nacházela. Podle lidových podání se mohla nacházet na vyvýšeném místě u zámeckého rybníka, kde se od nepaměti říkalo „Homolka“, případně na návrší „Sklípku“, jež je situováno na jih od města a nacházel se zde prastarý rozložitý dub. Sám prof. August Sedláček a mnozí odborníci po něm lokalizují vodní tvrz právě na místo dnešního zámku.

Prvním známým vlastníkem Kopidlna byl v roce 1322 Petr z Kopidlna. Po něm následoval Vok z Kopidlna, který roku 1340 přitiskl svou pečeť k pořízení Arnošta ze Staré a v roce 1341 svědčil ve sporu mezi Oldřichem z Kostelce a řádem křižovníků. Jeho nástupce Věnek z Kopidlna se zasloužil o to, aby byl zdejší kostel roku 1361 odloučen od drahorazské fary a povýšen na farní. V roce 1380 zde sídlil Bolek z Radova, neboť je zmiňován jako patron místního kostela. Asi o 3 roky později koupil Kopidlno Zdeněk z Nadslavě, jenž je uváděn jako zakladatel vladyckého (zemanského) rodu Kopidlanských z Kopidlna. Po jeho úmrtí před rokem 1387 bylo Kopidlno spravováno poručníky, neboť sirotci Jan, Zdeněk (uváděno též jméno Zdenata), Straniš a Václav nebyli ještě plnoletí. Roku 1392 byl Jan již plnoletým a spolu s bratrem Zdeňkem spravoval zděděné statky, zejména podával kopidlanské faráře. Kolem roku 1403 se oddělil, sídlil na Loučeni a stal se zakladatelem rodu Loučenských z Kopidlna. Zdeněk tak zůstal ve spolku se Stranišem, zvaným též jako Straník (1400) a Václav se dal na dráhu duchovního. Poté, co si Straník koupil Kněžice, kde se stal zakladatelem rodu Straníků z Kopidlna, si Zdeněk ponechal Kopidlno a Nadslav. Aby se dostal k majetku, oženil se s Annou, dcerou Markvarta z Údrnic. Naposledy je připomínán v roce 1419. Jeho syn Zdenata z Drahoraze byl roku 1440 na čáslavském sjezdu a o 8 let později se účastnil dobytí Prahy. Když před rokem 1463 zemřel, byl poručníkem jeho syna Zdeňka Zdeněk z Loučeně a ze Staré. O 5 let později byl již plnoletým a velkým příznivcem Jiřího z Poděbrad. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1498, kdy svědčil v jednom sporu. Zdeněk po sobě zanechal syny Jiříka, Zikmunda a Jana. Nejmladší Jan zabil o výročním pražském trhu 3. října 1506 při hádce zemana Jana Cukra z Tamfeldu, za což byl ještě téhož dne sťat. Jeho bratr Jiřík zapsal svůj díl matce a bratrovi 18. července 1507 a dal se na cestu pomsty za bratrovu smrt. Pražané se oplatili tím, že o rok později zaútočili na Kopidlno a udělali tu mnoho škod. Protože však šlo o dědičný statek Zikmunda a věnný Elišky z Nemyčevsi, byli Pražané pohnáni před zemský soud. V roce 1509 došlo nakonec ke smíru mezi oběma stranami, přičemž Jiřík Kopidlanský zahynul při obraně hradu Horštejna.

Roku 1527 Zikmund prodal Kopidlno tvrz, dvůr a městečko s podacím a ves celou Cholenice Václavovi Haugvicovi z Biskupic, jenž zemřel 27. května 1535 a zanechal po sobě vdovu Johanku z Klinšteina a syny Jindřicha, Jana a Ladislava, kteří se o otcovské majetky podělili v roce 1548. Jan obdržel polovinu tvrze Kopidlna, díl dvoru a dědin, díl městečka a jisté úroky, Ladislav získal druhou polovinu tvrze, dvoru a městečka a ostatní úroky ve Pši, Cholenicích, Budčevsi, Mlýnci a Židovicích, a Jindřich dostal statek Nepokojnici, jenž byl přikoupen jejich matkou v době jejich nezletilosti. Nedlouho poté zemřel Ladislav, jehož polovina tak připadla bratru Janovi, který přestavěl tvrz na renesanční zámek s dvoukřídlou dispozici a arkádovým nádvořím. Popis tzv. nového domu i toho starého pochází z roku 1548. V roce 1564 byla přehrazena bažina a vytvořen zdejší rybník o rozloze 12 ha. Roku 1559 byly zámek Kopidlno s městečkem, vsi Pše, Češov se svobodným dvorem, Slavostice, Židovice, Vršce, Cholenice, Mlýnce a Budčeves prodány Kryštofu Robmhápovi ze Suché, jenž zemřel v roce 1592 a kopidlanský statek odkázal synům Kryštofovi a Baltazarovi. Baltazar zemřel 4. ledna 1616 a jeho dědicem se stal Jan Rudolf Trčka z Lípy, na Opočně, Smiřicích a Světlé, jemuž bylo Kopidlno zapsáno Baltazarem roku 1614. V roce 1624 získal Kopidlno Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti bylo panství roku 1635 postoupeno a o 3 roky později dědičně odevzdáno Zikmundovi Ludvíkovi hraběti z Ditrichštejna, jenž ho 21. května 1638 směnil s Jindřichem Šlikem z Holiče (za moravské panství Ivanovice), který zámek přestavěl do dnešní podoby někdy po ukončení třicetileté války, protože v roce 1660 byl již zámek nazýván novým, velkým nákladem vystavěným, s některými krásnými pokoji, sklepy, komorami a ostatními příležitostmi. Při stavbě zámku byla využita původní dispozice haugvicovského objektu, k němuž bylo přistavěno jižní křídlo se vstupem zdobeným šlikovským erbem. Některé prameny však přestavbu zámku kladou až do roku 1674.

Od té doby byl zámek hlavním sídlem šlikovského rodu, i když později Šlikové rádi pobývali na zámku v Jičíněvsi, který nechal postavit v letech 1715-1717 František Josef hrabě Šlik a roku 1884 do něj přestěhovali z Kopidlna svoji bohatou knihovnu. V roce 1740 zemřel František Josef hrabě Šlik. Protože však nezanechal potomků, stal se dědicem jeho synovec František Jindřich Šlik (1696-1766). Po jeho úmrtí převzal panství druhorozený syn Leopold Jindřich († 1770). Následoval Leopoldův syn Josef Jindřich Šlik († 1806) a Josefův syn František Jindřich Šlik († 1862), po němž zdědil velkostatek Ervín Šlik, jenž nechal roku 1876 přistavět k zámku 4. neorenesanční křídlo směrem do parku a v letech 1893-1894 palmový skleník podle projektu Josefa Podhajského. Po jeho smrti roku 1906 ho měl zdědit jeho mladší bratr František. Ten však měl manželku měšťanského původu a podle přísných stanov fideikomisu nemohl dědictví převzít. Za této situace se o rozsáhlý majetek přihlásili vzdálení příbuzní rodu Weissenwolffů, z něhož pocházela manželka zakladatele fideikomisu Františka Arnošta Šlika. Ten také ve své závěti rod Weissenwolffů uvedl jako případné nástupce. Soudní spor o šlikovský majetek probíhal v letech 1906-1912 a nakonec ho vyhráli právě Weissenwolffové, František Šlik však obhájil nárok na Jičíněves a Vokšice, které nebyly svěřeneckou součástí. Na základě soudního rozhodnutí převzal Kopidlno roku 1912 hrabě Konrad Johann Ungnad z Weissenwolffu (1855-1912), který zemřel ještě v témže roce. Jeho dědici však neměli mnoho štěstí, protože Konrad Paul (1886-1915) padl za 1. světové války na haličské frontě a Nikolaus (1895-1917) zemřel v Praze na zánět slepého střeva. Poté užívala zámek jejich sestra Henrietta (1883-1962), provdaná princezna Thurn Taxis, která zde pobývala do roku 1945, kdy byl kopidlanský velkostatek zabaven na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše, převeden do vlastnictví státu a jeho správou bylo pověřeno ministerstvo zemědělství. O 2 roky později bylo rozhodnuto o zřízení zahradnické školy právě v Kopidlně, a tak zámecký areál začalo spravovat ministerstvo školství. V dubnu 1948 zde tedy začala působit Mistrovská škola ovocnicko-zahradnická, jež se sem přestěhovala z Chrudimě a zůstává tu i dnes, i když nyní nese název Střední zahradnická škola Kopidlno. Více o této škole, kterou jsem svého času navštěvoval rovněž já, lze najít zde: http://www.zahradnicka-skola-kopidlno.cz. Objekt je památkově chráněn od 3. května 1958, i když do státního seznamu byl zapsán až 6. února 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-s-parkem-2324068). Škola se o zámecký areál stará v rámci svých možností, např. v roce 2003 byl zrekonstruován palmový skleník a roku 2017 byla dokončena revitalizace zámeckého parku. V tomto období se též snažil František Jindřich Schlik získat zpět zámek v Kopidlně, neboť podle něj byly při projednávání dědictví po Konrádu Ungrádu Weissenwolfovi ve 20. letech 20. století opomenuty oprávněné nároky jeho otce. Sám František Jindřich Schlik zemřel v roce 2010.

Jedná se o čtyřkřídlou, převážně dvoupatrovou budovu s uzavřeným nádvořím a přízemními do nádvoří obrácenými a dnes zasklenými pilířovými arkádami, s valbovou střechou a s malou vížkou s cibulovitou bání uprostřed střechy jižního křídla, jehož průčelí má vstupní portál, který je ozdoben bosáží, šlikovským erbem z roku 1674 a slunečními hodinami. Nejstarší částí zámku je ta severní, k níž později přibylo západní křídlo. Přízemí je převážně klenuté a patra plochostropá. Východní křídlo je tvořené pouze spojovací galerií, oddělující nádvoří od parku chodbou, která je v přízemí i patře prolomena arkádami. Na východní straně zámku je navíc na římse prvního patra umístěna pamětní deska s nápisem: „An Gottes Segen, ist Alles gelegen. Erbaut vom Erwein Graf Schlik, im Jahre 1875/6.“ V zámku bývala kaple sv. Františka Serafinského, v níž byla uložena lebka Ondřeje Jáchyma Šlika, popraveného v roce 1621 na pražském Staroměstském náměstí. U zámku se nachází anglický park o výměře 7,45 ha, který vznikl koncem 19. století přebudováním původní bažantnice. V parku stávala zimní zahrada, fíkovna a oranžérie. Krásný je též Zámecký rybník o 29,75 ha, jenž měl být založen na říčce Mrlině roku 1564.

Na závěr je ještě třeba zmínit, že se k zámku, který v rámci staletí přitahoval různé umělce, vztahuje řada legend a pověstí, z níž mnohé byly literárně zpracovány ("Vzácná brož" P. J. Mrštíka, "Pověsti českých hradů a zámků" J. Pavla). Zmínky o zámku, jenž by si zasloužil mnohem více slov než v mém příspěvku, nalezneme i v "Temnu" Aloise Jiráska a v mnoha dalších literárních dílech našich klasiků.