Zámek v Cetechovicích

Obec Cetechovice, ve které dnes žije okolo 200 obyvatel, leží na severozápadním úpatí Chřibů. Do nejbližšího většího města – do Kroměříže je to 17 km. Východně od Cetechovic se nacházejí staré opuštěné lomy, v nichž se těžil od poloviny 17.století velmi ceněný a různě zbarvený „cetechovický mramor.“ Byly z něj zhotoveny např.oltáře pro kostel sv.Jakuba v Brně, mariánský morový sloup v Uherském Hradišti, veřeje a portály kroměřížského arcibiskupského zámku anebo krby a jiná zařízení šlechtických paláců ve Vídni.

 

Nejvýznačnější památkou obce je menší, ale malebný barokní zámek, který se vypíná naproti zastávce busu na protáhlé návsi. Na jeho místě stávala již před koncem 15.století vodní tvrz, která byla LP 1682 za Karla Antonína Zellera z Rosenthalu přestavěna na první (zřejmě renesanční) zámek. Jako zdivo využit materiál z původní tvrze. Následné feudální jednopatrové barokní sídlo s mansardovou střechou a maličkým vnitřním nádvořím vzniklo mezi lety 1731 až 1738 za Josefa Antonína Mayera z Mayerswaldu. Tento zámecký pán souznil s chudými a založil pro ně v Cetechovicích nadaci.

Do dnešní podoby nechal objekt o pouhý rok později upravit nový zámecký pán – Antonín Petřvaldský z Petřvaldu. Stalo se tak podle plánů anonymního architekta, který se údajně zabýval výhradně projekty pro velehradský klášter. Pod zámkem vznikly rozsáhlé podzemní katakomby.

Členění fasád v přízemí zámku je střídmé a horizontální. V patře nad kordonovou římsou pak vyřešeno zdvojenými pilastry a nadokenními římsami. Vstupní rizalit je trojosý a zvýrazněn nádstavbou ozdobného štítu. Nad vstupním portálem se až do dnešních časů zachoval v kartuši umístěný znak Josefa Antonína Maayera z Mayerswaldu. Původně se okolo zámku rozprostíral park, ale když přešel roku 1763 do majetku Kunburgů, ti jej nechali změnit na pole.

 

 

Po skončení druhé světové války v roce 1948 zámek připadl JZD. Byly v něm upraveny byty pro úředníky a zbytek využit pro kanceláře „jednotného zemědělského družstva“ a místního národního výboru. V roce 1958 objekt vyhlášen kulturní památkou. Kvůli špatnému stavu (absence jakékoliv údržby) byl o 9 let později opuštěn. Poté zakoupen charitou pro domov sester řádu svatého Františka. Interiéry pak bohužel prošly důkladnou přestavbou, která smazala jejich původní podobu a nad malým vnitřním nádvořím byly upraveny ochozy. Po sametu zámek vrácen rodině Šimonů. Dnes je nevyužitý a veřejnosti nepřístupný.

I tak se ale z hlediska architektury jedná o hodnotný zámecký objekt, notně oživující okolní vesnickou zástavbu.