Zámeček Hammerhof u Mariánských Lázní

Tento hospodářský dvůr se zámečkem je nazýván všelijak, např. jako zámeček Hamrníky, Hamrnický zámeček či dvůr, ale já sám použiji původní německé pojmenování, které pro něj bylo používáno po celé věky, přičemž náleží mezi nejstarší stavby mariánskolázeňského okolí, neboť v roce 1657 existoval svobodný dvůr na Kosím potoce, jemuž se říkalo Froschhammer. Ten získal svůj název od zde dříve stávajícího mlýna Hammermühle (viz https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7416-hamrnicky-mlyn) a předtím železného hamru, jehož počátky můžeme hledat v době císaře Karla IV. Před třicetiletou válkou náležel Janu Kryštofu Rabicarovi, vlastníkovy vsi Drmaly (dnešní Drmoul). Po Bílé hoře ho získal Jiří Kryštof Daniel Froschkammer, který ho 22. března 1665 prodal tepelskému klášteru, jenž za něj vyplatil 3 000 zlatých. Byla by za něj určitě větší částka, ale v té době se jednalo o pouhé spáleniště, takže následně nechal tepelský opat Raymund I. Wilfert zbytky stavby rozebrat a na jeho místě postavit nový objekt, který od svého dokončení nesl jméno Hammerhof. áštním se stal díky tomu, že se v něm v srpnu 1697 léčil předem zmíněný představený tepelského kláštera, když si sem nechal dovážet tzv. chebskou vodu, což byla voda, která byla získávána v místech, kde později vznikly Františkovy Lázně.

Když v roce 1706 vzplanuly kynžvartské lesy, tak stavba opět vyhořela. V letech 1705-1708 vznikl dnešní dvůr se zámečkem ("Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" však uvádí roky 1708-1710), přičemž stavbu realizoval Johann Wolfgang Braunbock a dozor nad ní měl Kryštof Dientzenhofer. Zda se jednalo o jeho vlastní plány, nebo někoho jiného, o tom nemáme přesné informace, ale můžeme dovozovat, že k pravdě se blíží první možnost. V zámku bývaly koupelny, v nichž byly při tzv. májových léčebných kúrách využívány místní minerální prameny. Přední trakt získal posléze pojmenování Villa Hammerhoviana. Kolem roku 1750 se objevil v hlavě opata Jeronyma Ambrože nápad, že by se sem mohla minerální voda slaného pramene, později zvaného jako Ferdinandův, přivést dřevěným vodovodem, ale nakonec z realizace tohoto plánu sešlo.

Změna přišla až v květnu 1768, když tu pobýval opat Kryštof Herrmann hrabě z Trautmannsdorfu, jenž se předchozího roku stal nástupcem 9. dubna 1767 zemřelého Jeronyma Ambrože. Spolu s ním byl v hamernickém dvoře klášterní lékař MUDr. Johann Josef Nehr. Když oba seznali, co se zde rozjelo za předchozího opata, jaké je vybavení a možnosti dvora, došla ona dvojice k názoru, že by dvůr se zámečkem mohl posloužit k založení lázní, ale nepřekonatelným problémem se stala vzdálenost minerálních pramenů, takže nakonec se stal pouhým výletním místem s proslulým hostincem, kde svého času působila bavorská kuchařka Anna Neudeckerová. V době největší slávy bychom zde mohli vidět desítky až stovky koňských spřežení s hosty. V letech 1832-1835 byl u zámečku zřízen park s pěšinami, lavičkami a altány, jehož pozůstatkem je od 28. března 1996 památkově chráněný Dub u Hamrnického zámečku, nejspíše jde o strom, jenž byl vysázen v květnu 1832 v rámci zdejšího silničního stromořadí, pokud tu již předtím náhodou nerostl.

Postavení železnice si vyžádalo změnu trasy silnice, jež byla odkloněna k nádraží, takže zdejší dvůr přestal mnohé hosty lákat, takže se premonstrátský klášter navrátil k jeho původnímu využití, kdy se tu obnovil chov skotu a v roce 1902 vznikla mlékárna "Stift Tepler Molkerei, Hammershof", která dodávala své výrobky do lázní. Protože svou velikostí neodpovídal pozemkové reformě po vzniku ČSR, došlo k jeho částečnému rozparcelování, čímž zde skončil dosavadní pachtýř - Česká lázeňská společnost Mariánské Lázně. Tehdy měl Hamrnický dvůr 138,5 ha veškeré půdy, z nichž 132,09 ha bylo té zemědělské. Drobný příděl činil v roce 1925 22 ha zemědělské a 1,2 ha jiné půdy, jenž byl rozdělen mezi 28 nabyvatelů ze Stanoviště, a 0,4 ha stavební půdy, připadající 4 stanovišťským hospodářům. Zbytkový statek o výměře 105,9 ha, z čehož bylo 100,82 ha zemědělské půdy, byl přidělen do vlastnictví Ing. Dr. Rudolfu Procházkovi. Zbytek ještě zůstával ve státním záboru a postupně byl rozdělen mezi stát, obec a několik fyzických osob. Na základě protokolu z 10. dubna 1938 se dohodlo ministerstvo zemědělství s tepelským klášterem o podmínkách vrácení Hamrnického a Ludvičina dvora a o výmazu vlastnického práva pro stát a o obnovení majetkového práva pro premonstrátský řád. Následně se jednalo o prodeji dvora státu, který ho chtěl poté přidělit v celém rozsahu státní lázeňské správě.

K tomu však nedošlo a za německé okupace se ke dvoru dostala saská firma Sächsische-Bauernsiedlung. 23. září 1940 byl dvůr opatem Gilbertem Helmerem prodán říšské lázeňské správě. Po osvobození ho převzaly Čs. státní statky a hospodařilo se v něm až do sametové revoluce, kdy fungovalo u tamního hospodářství i zahradnictví. 21. října 1963 byl areál zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-hammerhof-19224078). V 90. letech 20. století přešel areál do soukromých rukou, ale o jeho stav se nikdo příliš nestaral, takže chátral a lákal pouze bezdomovce a narkomany. 30. července 2007 nakonec zámeček vyhořel, což znamenalo zánik vzácných stropních fresek. A jak vypadá dnes, tak to vidíte sami z přiložených fotografií, kdyby nebylo prozatímního zastřešení, tak by ze zámečku zbyly již pouze úplné ruiny.