Záhlinická náves

Fotografie (13) • Foto: Franta

Záhlinice jsou menší obcí s přibližně 370 obyvateli (dnes součást Hulína), která se nachází poblíž největších vodních hladin v kroměřížském okrese – přírodního parku Záhlinické rybníky. Dříve to bývala samostatní obec s vlastní školou, kostelem, hospodou a obecním domem. V roce 1895 zde byl zbudován pivovar a sladovna, která je funkční dodnes a kvalitním sladem zásobuje hlavně menší české pivovary.

Pokud budete chtít navštívit ty rozlehlé vodní plochy, je „nutno“ projít napříč celou obcí, za jejímiž humny se rybníky se stálým výskytem sto druhů ptactva (i bobra evropského) nacházejí. Přitom musí vaše nožky procupitat i poměrně rozlehlou násí uličního typu o délce asi čtvrt kilometru, ale nebojte se – i tady je toho k vidění víc jak dost.

Zaujme už to rozložité pseudobarokní stavení s růžovou fasádou na jejím začátku, které v minulosti slouživalo (a i nyní slouží) jako hostinec a má název U čápa.

Přibližně v polovině se Záhlinická náves rozšiřuje do stran a tady se z jejího středu vypíná sakrální klasicistní stavba z poloviny 19. století – kostel Nanebevzetí Panny Marie, nad jejíž vstupním průčelím se do výše 28 metrů tyčí polygonální věž zvonice.

U kostela stojí kříž se sousoším moravských věrozvěstů sv.Cyrila a sv.Metoděje. Jen o pár desítek metrů dál se v parčíkové úpravě nachází Pomník padlým I.světové války a vedle něj se před místním muzeem vypíná socha upomínající na nejslavnějšího záhlinického rodáka.

František Skopalík (1822 - 1891) byl významným národopiscem, pokrokovým rolníkem, říšským a zemským poslancem a po třicet let i starostou Záhlinic. V roce 1857 provedl jako první v celém Rakousku pozemkovou reformu spočívající v dobrovolném scelování pozemků a díky dalšímu jeho podílu v rozvoji zemědělství byl velmi oceňován nejen u nás, ale i v celé Evropě.

Tento pozoruhodný a svérázný muž s oblibou nosil hanácký kroj a vždy mluvil spisovnou češtinou. Kromě rodného jazyka se ale jako samouk naučil i latině, ruštině a němčině. Původně chtěl být knězem, ale nestalo se, a on dál žil podle vlastního hesla „Jmění obce jest svaté, a kletba stihne každého, kdo by s ním křivě nakládal.“

Kromě toho, že byl znám jako rolník a národopisec, byl i průkopníkem cestování, sběratelem starožitností, historikem a dopisovatelem Zemského archívu v Brně. Zasadil se o to, že jeden z kamenů Národního dovadla v Praze byl vylomen z obecní skály na Slivotíně a podporoval výstavbu železniční přípojky z Hulína do Kroměříže, kde založil i první rolnický akciový cukrovar. Jeho další aktivity se už týkaly samotné obce, o jejíž blaho a prosperitu se v časech svého starostování nemálo zasloužil.

Z rukou panovníka byl vyznamenán Rytířským řádem sv.Silvestra (za zásluhy o stavbu záhlinického kostela a hřbitova) a záslužným křížem s korunou a stříbrnou společenskou medailí za vlastenecké působení při polním hospodářství a za první scelení pozemků v Rakousku.

V obci dnes funguje Spolek přátel Františka Skopalíka pečující i o muzeum, umístěné v bývalém Obecním domě na návsi. Zajímavostí je, že je v něm každá místnost vybavena v jiném stylu. Najdeme zde kromě jiného např. místnost se starou hasičskou technikou, kumbál s vyřazeným oltářem a předměty z místního kostela, stylovou starou školní učebnu či pokoj vybavený v duchu babiček našich babiček.

(Muzeum je oficiálně otevřeno ve středu a pátek, o prázdninách pak každé nedělní odpoledne, ale před jeho návštěvou doporučuju ověřit si aktuální webové stránky...)

Poslední aktualizace: 2.5.2019

Záhlinická náves na mapě