Za pohodou a legendami do Fríska

Za pohodou a legendami do Fríska

Ráda objevuji poklidné části severní Evropy, kde obvykle nehrozí vlny letních veder jako třeba ve Středomoří. Proto mě zaujal tip na Východní Frísko, okolí města Jever a poloostrov Budjadingen. Tato oblast leží v severozápadním Německu v blízkosti Waddenského moře.

Nemůže se pochlubit tolika světově slavnými památkami, jako třeba Berlín nebo jiné regiony: Braniborsko, Bavorsko, Porýní… Lidé sem jezdí hlavně kvůli pobřeží Severního moře a chráněným oblastem Waddenského moře, cyklostezkám, ale také kvůli půvabným městečkům i vesničkám. Pro ty jsou typické stavby z červených pálených cihel, staré hrázděné domy, malé rybářské přístavy nebo větrné mlýny. V poklidné atmosféře, která je pro většinu zdejšího regionu charakteristická, tu mohou ochutnat jídla typická pro tuto oblast, případně tady zažijí fríský čajový obřad, u nás téměř neznámý.

Stovky kilometrů cyklostezek

Východní Frísko protíná zhruba 3 500 km označených cyklostezek. Vedou v naprosté většině po rovině. Kopec vysoký 50 nebo 100 metrů tu považují téměř za krpál. To, co si tu milovníci cykloturistiky musí hlídat, nejsou proto prudká stoupání a sjezdy plné zatáček, je to vítr. Může být mírný, ale také dost silný, a jet proti němu i jen pár kilometrů, bývá docela dřina. Proto se zkušení cyklisté zajímají při plánování trasy také o počasí a větrné zpravodajství. Pak budou mít větší šanci opravdu si užít zdejší pobřeží, pláže, přírodu, vesnice a nejrůznější zajímavosti. Na stránkách www.ostfriesland.travel/urlaubsthemen/radurlaub najdou popis tras, na windy.app/de/forecast2/spot/676628/Butjadingen větrnou předpověď.

Populární ležák

Jever je pohodové městečko, které patří k nejpůvabnějším místům fríského pobřežního regionu. Leží asi 15 km od Waddenského moře. Turisty přitahuje renesanční zámek s krásnou výzdobou, parkem a vodním příkopem. Ale také pivovar s proslulým, příjemně hořkým ležákem typu pilsner i s dalšími typy piv, které tu můžete ochutnat. Historické centrum Jeveru, s náměstím, kostelem a starobylými domy si zachovalo atmosféru starého fríského města. Na tržišti se navíc v pondělí a v pátek konají pravidelné trhy.

Většina turistů si v Jeveru ráda projde centrum s čajovnami, obchody a restauracemi. Případně navštíví dílnu Blaudruckerei Jever, jednu z posledních v Německu, kde vyrábějí tradiční modrotisk stejnou technikou jako před staletími. Půvabný je i nedaleký funkční větrný mlýn Schlachtmühle z 19. století s malým muzeem.

Z Jeveru můžete také vyrazit na výlety do okolních malebných městeček a rybářských vesnic (Hooksiel, Carolinensiel, Greetsiel…)

Když Jever patřil carevně

Malému panství Jever vládly v průběhu staletí různé šlechtické rody. Jeden z nich spojil město dokonce s ruským carským dvorem. Když se totiž Sofie Augusta Frederika z Anhaltu-Zerbstu vdala za budoucího cara Petra III a vstoupila později do dějin jako carevna Kateřina II, připadla vláda nad panstvím Jever na několik let ruskému panovnickému domu. Bez ohledu na to, že ho od Petrohradu dělily zhruba dva tisíce kilometrů.

Za hlasem večerních zvonů

Pro samotné město však zůstává nejvýznamnější osobností Maria von Jever (1500–1575). Díky obratné diplomacii, opevňování země a spojeneckým dohodám dokázala Jever ubránit před okolními vládci. Panství se navíc za její vlády dočkalo pozoruhodného rozvoje. Místní ji dodnes vnímají jako zosobnění sebevědomého Jeverlandu. Maria jeho vzestupu a nezávislosti obětovala soukromý život. Zemřela neprovdaná a bezdětná.

Příbuzní navíc museli její smrt několik dní tajit, aby se Jeveru nezmocnili agresivní sousedé a moc mohli převzít spřátelení Oldenburkové. Z toho vznikla legenda, že Maria vlastně nezemřela, jen zmizela tajnou podzemní chodbou. A zvony, jejichž zvuk se každý večer rozléhá nad městem, jí mají pomoci, aby snáz našla cestu domů.

Největší pijáci čaje na světě

Čajovnu Butjadinger Teekontor u vesnice Langwarden obklopuje hrozen aut a kol. Je jedním z populárních míst, kde vám ukážou tradiční fríský čajový obřad. Ten není jen místní kuriozitou. Stal se součástí fríské kultury. Východní Frísové prý patří k největším konzumentům černého čaje na světě. Vypijí ho více než většina Britů a mnohem více, než činí světový průměr. Ročně ho mají zkonzumovat zhruba 300 litrů na hlavu. Jeho pomalé popíjení a vychutnávání se stalo součástí zdejšího životního stylu. Navíc ho tu připravují docela originálním způsobem.

Poselství obřadu

Servírka vložila do malého šálku větší krystal cukru, takzvaný Kluntje. Zalila ho silným černým čajem a po vnitřním okraji šálku opatrně přidala lžičkou pár kapek smetany. Ty se rozplynuly do světlého obláčku, kterému se říká Wulkje. Čaj se nemíchá, aby se jednotlivé chutě nespojily příliš brzy. Při prvním doušku jsem cítila jemnou smetanu, potom plnou chuť černého čaje, a nakonec sladkost pomalu se rozpouštějícího cukru. Překvapilo mě, jak je čaj silný. Servírka nám ho do šálku postupně dolévala z větší konvice. Kdo už měl dost, položil do šálku svou lžičku.

Pravý východofríský čaj (Ostfriesentee) netvoří jeden speciální druh. Jde o pečlivě sestavenou směs, někdy až z dvaceti druhů černých čajů. Čajovna Butjadinger Teekontor je jedním z míst, kde pochopíte, proč se ve Frísku nepije čaj ve spěchu. Není to nápoj na zahnání žízně, ale spíš pro chvíle pohody a klidu, které si místní rádi dopřávají. Za okny čajovny vál vítr od Waddenského moře, na trávnících u hrází se pásly ovce a v budově Teekontor postavené z hnědavě narezlých cihel jako by se nad šálkem horkého čaje na chvíli zastavil čas.

Jana Veselá, foto: autorka