Sochy. A ne tak ledajaké. Jejich návštěvu jsem tudíž nemohl vynechat. Čekaly tam na mě již dlouho, od počátku 16. století. Tenkrát pomáhaly dotvářet veřejné mínění ve městě. Lidé na ně přilepovali vzkazy politikům, vládcům i papeži. Sochy sloužily jako vývěsky, ale nelegální. Nápisy především satirického charakteru se tam objevovaly většinou v noci a samozřejmě bez podpisu jejich tvůrce. Dnes se jim říká „mluvící sochy“, ale mě přivítaly mlčením. Neodpověděli ani na pozdrav, i když jsem je oslovil, mají totiž svá jména. Mlčely.
Při toulkách kolem Španělského náměstí a prohlídce slavných schodů se vydávám na nedalekou ulici Via del Babuino. Asi po 100 metrech spatřuji vlevo kostel Sant Atanasio, u kterého se nachází jedna ze zmíněných soch, ležící černý Babuin. Pro upřesnění, je vlevo od vchodu do kostela, před sousedním objektem Museo Atelier Canova Tadolini.