Vranovský hřeben

Vranovský hřeben bývá nazýván i jako Maloskalský hřeben, přičemž obě pojmenování pocházejí od zdejších osad pod ním - Vranového a Malé Skály. Sám pak představuje jihovýchodní ukončení Ještědského hřbetu na pravém svahu údolí Jizery, a to v podobě hrásťovitého hřbetu ve směru SZ-JV, jenž je vybudován cenomanskými křemennými pískovci a paralelními eruptivními hřbítky a v dávných dobách býval přímo spojen s protějšími Suchými skalami (Suchoskalský hřbet) a tvořil tak jednolitou hmotu, jež byla později narušena průlomovým údolím řeky Jizery. Obojí bylo ovlivněno tektonickými pohyby podél lužického zlomu, podél něhož došlo k vyzdvižení bazálních křídových pískovců do skoro vertikální polohy, aby byly následně silně tektonicky porušeny a modelovány různými pleistocenními kryogenními pochody.

Hřeben počíná na severu ostrohem, na němž se nachází zřícenina nejspíše ve 14. století vybudovaného hradu Frýdštejn, od něhož se táhne jihovýchodním směrem přes řadu skalních věží (Bílá paní, Balvanisko, Popravčí kámen, Strážce pokladu, Truhla) a masivů (Triangl, Masiv nad silnicí) až k tzv. Nadzámčí, za nímž se nacházejí skalní věže Bob a Posel a skalní masiv Tuctová stěna. Dále pak můžeme objevit památník bitvy u Zenty, skalní reliéf s nápisem, který připomíná runové písmo, a Přemyslovu mohylu. Za ní se pak zdvihá brána Pantheonu se skalní věží Malý Pantheon, za níž je situována řada skalních věží a masivů, kde vznikly pomníky Karla IV. a Jiřího z Poděbrad, reliéf na památku Ivy Kovářové, jež odtud spadla 15. května 1957. Zde skály přecházejí v zříceninu skalního hradu Vranov, též známého jako Pantheon, z něhož je do krajiny vidět zejména letohrádek v podobě gotické kaple.

Vnitřní Pantheon je původní skalní hrad Vranov, jenž byl vystavěn v 15. století Heníkem z Valdštejna (v roce 1425 se píše jako "seděním na Vranově"), aby byl později přejmenován na Skály nad Jizerou a nakonec koncem téhož století opuštěn kvůli nepohodlí, aby se jeho vlastník přestěhoval do nového sídla "Skály" a Vranovu ponechal název "Staré Skály". Tato lokalita náležela v 17. století Smiřickým ze Smiřic, po Bílé hoře připadla Albrechtu z Valdštejna a po něm v roce 1628 Mikuláši hraběti Desfours zu Mont et Athienville, jehož následovníkům patřila do roku 1802, kdy byla zakoupena nixdorfským továrníkem Františkem Zachariášem z Römischů, po němž ji zdědil jeho bratr Jan Karel z Römischů. Po jeho smrti byla dědici prodána v roce 1866 Ludvíku baronovi Oppenheimerovi z Lipska a následně ji zakoupil roku 1902 PhDr. Wilhelm von Medinger, jenž ji vlastnil do své smrti v roce 1934, aby se po roce 1945 dostala do rukou státu.

Ten však neměl mnoho společného s "Pantheonem", protože u vzniku tohoto pojmenování stál již František Zachariáš z Römischů, velký obdivovatel německého poety Friedricha Gottlieba Klopstocka, z jehož díla "Die Hermanns-Schlacht" z roku 1776 (viz https://www.digitale-sammlungen.de/de/view/bsb10117787?page=,1) nechal do skal vytesat různé verše a nápisy. Vedle toho nechal zřídit řadu cest, pěšin a stezek; vytesat rozličná schodiště; umístit zábradlí a můstky v nebezpečných místech a stojí též u vzniku pomníků Karlu IV. a Jiřímu z Poděbrad a vybudoval i onen letohrádek (viz https://www.slapoty.cz/clanky/cesky-raj-mala-skala-a-jizerske-hory-cerna-studnice-517/).

Vše je pak zakončeno skalním masivem U lomu, pod nímž je k severu vztyčen pomník Braven Manne, jenž má vzpomínat nejen statečného námořníka z lodi Quiberon, který 12. října 1820 zachránil z potápějící se lodi maminku s dítětem, nýbrž také baladu "Das Lied vom braven Manne" (čes. Píseň o statečném muži) od básníka Gottfrieda Augusta Bürgera. Přes několik skalních masivů a jeskyněk pak míří ke skalnímu masivu Belvedér (něm. Belvedere), kde býval nedaleko vyhlídky Zahrádka vztyčen kovový kříž a k Jizeře vytesaný reliéf Ukřižovaného Ježíše Krista. Právě odsud je překrásný výhled na maloskalské okolí a řeku Jizeru, splouvanou v létě množstvím vodáků různých věkových kategorií.

Není tedy divu, že se o Vranovském hřebeni zmiňuje každý turistický průvodce, jenž se zabývá těmito místy. Budiž příkladem útlá publikace "Riegrova turistická stezka a jiné půvabné kouty na Železnobrodsku a Semilsku" od Jana Kamenického z roku 1910, v níž můžeme číst následující: "Jak rozkošný to pohled na tento skvost českého Pojizeří, který teprve v poslední době těší se větší turistické návštěvě, ač není v turistických kruzích dosud tolik reklamován jako Český ráj sám, jemuž se vyrovná. Popatříme-li od jihu z kterékoli výšiny na divoký hřeben Vranovský, v němž kryje se Pantheon, v pozadí pak vypíná se zřícenina hradu Frýdštejna s Kopaninskou rozhlednou na hluboký les, rozkládající se mezi Vranovským hřebenem a dědinou Malou Skálou a na ostatní vrchy, v jichž rámci nakupena jest romantika tohoto půvabného údolí, oživeného tokem stříbropěnné Jizery, jemuž na druhé straně vévodí svým imposantním zjevem Suché skály, zvoláte v udivení, že to druhý Český ráj..."

Na závěr ještě dodejme, že v roce 1997 se Vranovský hřeben stal součástí přírodního parku Maloskalsko a roku 2002 byl začleněn do CHKO Český ráj (viz https://ceskyraj.aopk.gov.cz/homepage) a skrz něj již desítky let vede červeně značená turistická stezka, jíž se přezdívá Zlatá stezka Českého ráje.

Vranovský hřeben na mapě