Vodňany - budova spořitelny

Neorenesanční spořitelní budova s prvky pozdní secese byla postavena na počátku minulého století a patří k nepřehlédnutelným dominantám vodňanského náměstí Svobody. A přesto, že se opravdu jedná o stavbu zajímavou, výraznou, zdobnou i půvabnou, mezi naše kulturní památky doposud zařazena nebyla a informační prameny o ní většinou tajuplně mlčí, popř. popisují podobnou spořitelní budovu ve Strakonicích. Pokusme se tedy v následujících řádcích o jistou nápravu.

Současná spořitelní budova ve Vodňanech byla postavena v letech 1905 až 1907. Autorem projektu je architekt Josef Pfeffermann, jehož představy realizoval stavitel Rudolf Paťcha, oba z Českých Budějovic. O této stavbě se říká, že díky ní sice vodňanské náměstí navždy ztratilo svou středověkou podobu, ale naopak bylo okrášleno novým stavebním skvostem v duchu pozdní secese.

Činnost spořitelny ve Vodňanech přitom byla zahájena již 1. března 1870, přičemž její úřadovna od počátku sídlila na zdejší radnici. Ta přestala kapacitně dostačovat na konci 90. let 19. století, a tak v roce 1898 navrhl tehdejší ředitel V.J. Fridrich zřízení fondu na vybudování samostatné budovy spořitelny s pravidelným každoročním příspěvkem. Teprve v září roku 1905 byl vydražen dům č. 24/I zvaný "U Dunovských" a následně přikoupena také část vedlejšího domu č. 23/I, který patřil pekaři Peroutkovi, ale byl znám jako dům "U Zuckermannů". Oba tyto domy byly na vodňanském náměstí těmi posledními s loubím.

Na jejich místě pak byla vystavěna reprezentativní budova spořitelny, zároveň s přilehlým činžovním domem v Písecké ulici a domem pro Josefa Peroutku. Celá stavba tehdy přišla na přibližně 175.000 korun. Do nové vlastní budovy vodňanská spořitelna přesídlila v srpnu 1907.

Stylový objekt z počátku 20. století charakterizuje zejména nárožní věž, balkon, vstupní portál, velká „oblouková“ okna a štíty s nápadnou reliéfní výzdobou. Bezesporu se jedná o jednu z nejnápadnějších a nejzajímavějších budov ve Vodňanech.  

Závěrem bych rád poděkoval paní Velkové z vodňanského muzea, bez jejíž pomoci by tento článek zřejmě nikdy nevznikl.