Chelčice – Přírodní zahrada sv. Linharta

Přírodní zahrada v Chelčicích asi nebude prvořadým turistickým cílem, nicméně může být příjemnou zastávkou při putování po krásách jižních Čech. Obec už názvem upomíná na spojení s významným humanistou, filozofem, spisovatelem a duchovním Petrem, řečeným Chelčickým (šlo o pseudonym). Snad i tato tradice starosti o věci veřejné a všelidské vedla k založení sociálního centra sv. Linharta v Chelčicích. A protože ve svých dílech autor hlásal teorii, že správný křesťan může svůj život správně vést pouze v zemědělské práci, snad proto vznikla u střediska i zahrada, aby klienti mohla k zemědělství najít nějaký vztah.

Sociální centrum je umístěno v bývalé faře a zaměřuje se hlavně na pracovní formy terapie pro osoby se zdravotním postižením nebo seniory. Pracovní terapii představuje např. keramická dílna nebo právě přilehlá zahrada.

Jejím prvotním zaměřením je pěstění ovoce a zeleniny, ale i různých bylinek, jako přísad do pokrmů a různých léčivek. Správci zahrady zvolili formu pěstění přírodními postupy. Tj. bez chemických přípravků, nebo jejich minimalizací. Od roku 2012 je zahrada certifikovaná jako přírodní. To znamená, že se vyhledává soulad ve skladbě rostlinných druhů, aby se vzájemně podporovaly. V zahradě se nepoužívá rašeliny a byliny, květiny a zelenina se rozmísťují podle principů tzv. permakultury (tedy jak se k sobě hodí). K hubení případných škůdců (zejména hmyz) se snaží zahradníci za přispění přirozených antagonismů. Slunéčka sedmitečná tak např. můžou požírat mšice. A aby se tomu správnému hmyzu na zahradě líbilo, mají tak i hmyzí hotel.

Jak se zmiňuje web sociálního ústavu, zahrada je na energetické linii k nedalekému poutnímu místu Lomec (asi krátká zastávka na zahradě to nepotvrdí). Nicméně i kratší nasátí atmosféry provoněné různými bylinnými vůněmi může potěšit (echinacea, meduňka, dobromysl, divizna). V zahradě najdeme i nějaké ovocné stromy, zákoutí k posezení, ohniště apod. Až na výjimky je zahrada volně přístupná.