Velký požár Hradce Králové v roce 1586

Hradec Králové byl ve své historii zasažen mnoha živelními katastrofami, z nichž největší část tvořily právě požáry, protože svým umístěním na návrší mezi řekami Labem a Orlicí byl chráněn před povodněmi, rovněž zde často řádícími. Ty však vždy zasahovaly zejména předměstí a voda vystoupala ve svých maximech pokaždé pouze ke dvojici městských bran. Na mnohé z požárů těchto končin se již zapomnělo, i když si zaslouží pozornost i dnes, neboť mnohokrát ovlivnily vývoj a rozvoj města samého.

V názvu článku uvedený ničivý oheň není dnes již všeobecně známý, ale zaslouží si rovněž zmínku, protože jeho následky byly tenkrát hrozivé. Navíc přišel 50 let po velkém požáru města, při kterém Hradec Králové lehl popelem (19. června 1536) a stát zůstalo jen 25 domů a shořel i pranýř před radnicí, stojící poblíž kašny.

Oheň vznikl ve středu po památce sv. Marty (podle starého kalendáře 19. července 1586, podle nového 30. července 1586) v domě Kryštofa Bettengla z Neyenperku (též psán jako z Neuenbergu či z Neuenperku), pána na Rychnově (od roku 1587) a Borohrádku (od roku 1582), který stával na místě dnešních domů čp. 162 a 163. Tehdy Anna Pergerová, hospodyně nájemníka Jakuba Cymrmana, příliš vyhřívala nově udělanou pícku v dřevěné zadní části domu, kterou používala na ohřev vody.

Od přílišného žáru začala stěna doutnat, po 18.45 hod. se vzňala a od ní začal hořet nejprve zmíněný dům a následně sousední objekty. Shořelo tehdy obecní stavení, masné krámy velké i malé („kozáčí“), kotce, kde ševci prodávali obuv, 6 pivovarů bylo zničeno kompletně nebo zčásti (Izaiáše Kotečníka, Martina Cejpa z Peclinovce, Jana Formánka, sirotků Špringlových, Anny Hušpejkové, Jakuba Velaše z Hostovic), naštěstí na šatlavním vězení byl krov otlučen a tím byl oheň zastaven.

Celkově tento požár, jenž zasáhl celý střed města mezi Svatojanským pláckem (dnes V Kopečku) a Malým náměstím, úplně zničil 65 domů do základu a 14 objektů, které začínaly hořet, byly otlučeny a jinak poškozeny, aby nemohly vyhořet. Budova purkrabského soudu, jež byla v letech 1585-1586 nově vystavěna purkrabím Albrechtem Kapounem ze Svojkova v renesančním slohu, stěží tento požár přečkala a kvůli její záchraně byly zbourány 2 její vikýře, pokud odhlédneme od toho, že rovněž došlo k jejímu otlučení, že spíše připomínala objekt, který přečkal hordy nájezdníků.

Oba zmínění původci požáru sice skončili ve vězení, ale kompletní obnova jádra města trvala desítky let, a to i přesto, že se město obrátilo o pomoc na královského podkomořího a obecní starší rozhodli o tom, aby bylo z lesů dáno dřevo všem pohořelým na obnovu jejich stavení. Jako zajímavost je třeba ještě uvést, že přibližně před čtvrtstoletím předpověděl matematik a astrolog Cyprián Lvovický ze Lvovic, že 30. července 1585 stihne Hradec Králové velké neštěstí. Je vidět, že se spletl pouze o rok. Zajímavá shoda náhod! Jak vidět, i Hradec Králové měl svého Nostradama, jenž však své předpovědi nikdy nesepsal.

Strachu z tak velkého požáru později využila řada různých vyděračů. Nejznámějším případem je veršovaný list, který v roce 1599 reagoval na nadměrné zdražení chleba a vytýkal purkmistrovi a konšelům to, že, "ač jsouce lidé vzácní a moudří", tak na chudé lidi málo dbají, u bohatých mnohé věci přehlížejí a různým řemeslníkům také nadržují. Jeho autor pak upozornil zmíněné, že pokud nezmění své chování, tak se chudina pomstí ve formě vypálení města, což měla dokládat malůvka dvojice hořících domů místo podpisu toho, jenž tento list sepsal. Městská rada si ještě pamatovala právě požár z roku 1586, a tak se zalekla. 22. března 1599 nechala svolat celou obec, aby jí oznámila to, že výhrůžný dopis byl nalezen čtvrtním hejtmanem v Rybářích na okně domu pana Dohalského a posléze dopraven purkmistrovi Janu Fähnrichovi. Obec zareagovala tím, že bylo nařízeno přísné vyšetření této události, ale to k žádnému závěru nedošlo a pachatel nebyl nikdy vypátrán. Pro jistotu pak nechala městská rada vsadit královéhradecké pekaře na několik dní do věže Kropáčky a ti se poté, co byli z městské šatlavy propuštěni, nesnažili v nějakém zdražování pečiva pokračovat, spíše právě naopak, neboť ceny se vrátily téměř na původní úroveň (k tomu se totiž přidružila ještě morová epidemie, které 19. srpna 1599 podlehl i známý a všeobecně oblíbený Martin Cejp z Peclinovce, v letech 1568-1571 konšel a v letech 1572-1591 primas). Jak symbolické v dnešních časech, kdy nám zdražuje téměř vše a navíc nehorázně vysoko, aby se určité skupiny napakovaly a svedly to na události, jež se přímo ceny vůbec netýkají, natož by ji ovlivňovaly.