V centru obce Šumice

Velká obec Šumice s 1600 obyvateli (a s katastrem 1570 ha) leží jen několik kilometrů východně od Uherského Brodu. Její zástavba se rozkládá po obou březích říčky Olšavy. Dnes je obcí s takovou občanskou vybaveností, o jaké by se lidem žijícím zde před několika stovkami let snad ani nesnilo.

 

První písemná zmínka o dědině se v kronikách objevila LP 1380. Před začátkem 17.století tu stálo již 110 chalup, dva mlýny, hospodářský dvůr a krčma. Pak zdárně se rozvíjející vesnici postihl dlouhý sled válečných pohrom. Kupodivu ji tolik ani nepoškodilo válečné běsnění třicetileté války, ale následné vpády z Uher. Postupně v oblasti jihovýchodní Moravy řádila vojska Rákócziho, vzbouření Valaši, Turci a Tataři. Ti poslední přímo v Šumicích zavraždili 48 osob a uloupili 138 krav, 38 koní a více jak 1150 ovcí. Turecké a tatarské hordy nejen že zabíjely a kradly, ale také znásilnovaly ženy a do otroctví sebou odvlekly hodně mladých lidí. Další podobné excesy se odehrály ještě v dalších letech, ale všechny ukrutnosti ves kupodivu přestála a život šel prostě dál. Místní se sice i nadále věnovali práci v zemědělství, ale už v 19.století je početně „převálcovali“ místní řemeslníci.

 

Ačkoliv obec nese ve svém znaku dřín obecný, kterážto dřevina se na okolních pastvinách dodnes ve velkém množství vyskytuje, měla by tam být spíše „zednická lžíce.“ Blízké Bojkovice prosluly jako centrum zvěroklestičů (miškářů) a Šumice se zase staly vsí zedníků. Roku 1911 jich zde totiž bylo rovných 216! Byli velmi šikovní a obec proslavili nejenom po celém Rakousko – Uhersku. Zednící a jejich pomocníci „helfři“ za prací odcházeli po svátku sv.Josefa a do rodné obce se ze světa navraceli až v listopadu na svátek sv.Kateřiny.

Kromě prací po Rakousku a v Uhrách (v Budapešti postavili známou tržnici) pobývali i v Německu, kde odvedli zajímavé stavby např. v Hamburku. Šumické mladé ženy a dívky zase odcházely jako služky do Vídně a mnohé se tam i vdaly.

Dnes zabírá střed obce větší veřejné prostranství, které nemá díky své úpravě a okolním honosnějším stavbám vzhled typické vesnické návsi, ale rovnou náměstí. Rynek má tvar lichoběžníka o stranách 75 x 55 m a jeho jižní a východní stranou prochází hlavní silnice. Hlavní část plochy tvoří parčík, z něhož vystupuje majestátní hmota kostela Narození Panny Marie. Chrám nás příchozí odjinud poněkud zmate svou „stoprocentně“ historickou podobou. Ve skutečnosti vznikl přestavbou kostela pocházejícího z druhé půle „století páry“ až LP 1999 (!) a o rok později byl slavnostně vysvěcen. Vedle svatostánku stojí dřevěný a kamenný kříž a pískovcová socha sv.Jana Nepomuckého.

Naproti kostelu stojí již za silnicí na jihovýchodním rohu veřejného prostranství objekt, v jehož přízemí se nachází Šumický hostinec a pošta. V patře pak Šumické muzeum vystavující více jak 420 exponátů pocházejících z časů dávno minulých. Nachází se zde „selská jizba“, expozice šumického kroje a „hospodářská místnost“ vybavená předměty a nářadím, které šumičtí předci používali při své práci. Expozice o místních zednících se teprve chystá...

Za kostelem se v severovýchodní části parčíku vypíná Pomník obětem světových válek, který od svého vzniku sám prošel četnými peripetiemi. Původní krásný pískovcový pomník padlým z 1.světové války byl po té druhé rozebrán, neboť bylo rozhodnuto, že jej nahradí nový společný. Zhotovil jej kamenosochař Stehlíček z Bojkovic a slavnostní odhalení se uskutečnilo 28.října 1948. V průběhu let z něj zmizely některé části, po sametu vandalové zničili sousoší dvou plačícíh dítek a sám pomník se ocitl v natolik dezolátním stavu, že musel být celý nákladně opraven. Kopii sousoší a mísy s planoucím ohněm vytvořil z hořického pískovce sochař Jan Zhoř ze Starého Města. Pomník se skládá ze tří kvádrovitých pylonů. Na nejvyšším se nachází reliéf hlavy Krista s trnovou korunou a velkým nápisem, pod ním je na předstupujícím nižším kvádru umístěna pamětní deska se jmény devíti obětí z druhé světové války. Jsou zde zmíněny i rodiny, jejichž členové se stali obětmi rasové perzekuce. Na levé straně pomníku je na pylonu umístěna deska místním mužům padlým v první světové válce, jejichž počet (i spolu s jedním legionářem) dosáhl číslovky 39.

Západní stranu rynku lemuje několikapatrový objekt moderní školy, na té severní se nachází Obecní knihovna Šumice, „Restaurace Dolní“ a na nároží stojí zajímavý objekt Kulturního domu.

Byl vystavěn roku 1962 a jeho fasádu zkrášlily plastiky šumického rodáka Miloše Němce. Jako školní tělocvična pak sloužil v období, kdy byla ta stará vrácena v restituci a nová ještě v Šumicích nebyla zbudována. Poté se objekt vrátil k původnímu účelu a dnes slouží opět kultuře. Kromě hlavního sálu se v něm nachází kavárna a vestibul je využíván k pořádání výstav – např. historických fotografií.

Na čelní stěně kulturního domu bylo zřízeno pietní místo se třemi pamětními deskami. Na první je připomínán Josef Tlach, účastník Slovenského národního povstání v roce 1944, který dosáhl hodnosti generálmajora. 11.listopadu 2019 byla na „Den válečných veteránů“ odhalena další pamětní deska se jmény tří šumických občanů, kteří ve druhé světové válce bojovali na západní frontě. O rok později přibyla deska vzpomínající všechny místní muže, kteří válčili v 1.světové válce.