„Únos“ jeptišky z náchodské nemocnice v roce 1897 aneb Jak zamilovaný malíř k nevěstě přišel

Václav Horyna, malíř na skle a porcelánu, byl v polovině září 1897 poraněn při bitce se strážníky v Broumově. Ti ho vzali opravdu důkladně, protože téměř 6 týdnů strávil ve všeobecné nemocnici v Náchodě a co čert nechtěl, ošetřovala ho krásná a mladá jeptiška – sestra Huberta.

Ten jí byl tak okouzlen, že o ní snil i po svém propuštění z nemocnice. Toužil po ní každou chvíli a ani on jí nebyl lhostejným, i když 9. listopadu téhož roku skládala svůj řeholní slib. Horyna se s ní domluvil a zajel k jejím rodičům do Bílovic u Uherského Hradiště, kteří tam měli velký statek, z něhož i ona měla obdržet značné věno. Rodičům sdělil, že jejich dceru miluje celým svým srdcem a žádal o svolení ke sňatku s jejich dcerou Filomenou. Tak se totiž sestra Huberta občansky jmenovala. Zároveň jim zjevil, že týdně si přijde asi na 30 zl.

Manželé Šimčákovi ho však odmítli, protože jejich dcera je zaslíbena Bohu a i kdyby nebyla, nevychovali ji pro takovou žebravou uměleckou holotu. Horyna tak odjel s nepořízenou a rozmrzen se vrátil zpět do Náchoda. Hned po příjezdu se snažil dostat mermomocí do nemocnice, aby si promluvil se sestrou Hubertou. Tomu však bylo zabráněno personálem a jeptišce bylo sestrou představenou přísně zakázáno s tímto člověkem hovořit. Pln emocí si zakoupil Horyna revolver a začal veřejně vykřikovat, že krev téci musí. Dozvěděla se však o tom policie, která mu zbraň odňala a vyzvala ho k opuštění Náchoda, že je zde nežádoucí osobou.

To malíře Horynu ještě více popudilo a zašel do velkoobchodu Č. Remeše, kde si chtěl zakoupit nový revolver, což se mu však nepovedlo. Od té chvíle byla sestra Huberta v nemocnici co nejpřísněji střežena a měla být 11. listopadu 1897 převezena do opavského kláštera, kam jeptišky z náchodské nemocnice patřily. Horynovi se nějakým způsobem podařilo se svojí milou domluvit a v době, kdy dostávají nemocní večeři, zastavil 10. listopadu téhož roku v nemocničním zákoutí fiakr, s nímž sestra Huberta odjela. Podle šeptandy přelezla za pomoci svého milého přes plot, podle jiných vyšla hlavním vchodem. Fiakrem dojeli oba milenci do Police nad Metují, kde se sestra Huberta převlékla do civilních šatů a jela poté s Horynou do Broumova.

Útěk jeptišky způsobil v nemocnici i mezi řádovými sestrami velké pozdvižení, které se dostalo i mimo zdi objektu a tak se po městě ještě dlouho mluvilo o této velmi romantické a nevšední události. Netrvalo dlouho a dostal se tento příběh i do novin (Ratibor, Národní listy), i když v některých byl vydáván za únos.

Skutečnost však byla jiná. Filoména Šimčáková žila od svého útěku provizorně ve dne u svého milence a v noci u jedné rodiny. A to až do doby, než skončí úřední vyšetřování této události a vyřeší se všechny náležitosti. Mnoho možností však úřady neměly, protože bývalá sestra Huberta byla již plnoletá a u řádu měla deponováno 1 000 zl. Horyna měl prý žádat svého času Národní jednotu severočeskou o 1 000 zl. a obdržet měl polovičku z tohoto obnosu. Ve skutečnosti však žádné peníze neobdržel a uvedenou jednotou mu byla slíbena pouze morální podpora. Ale kolem obou osob se vyrojilo ještě více „zaručených“ zpráv.

Ale tato láska naštěstí nedopadla jako v Shakespearově dramatu, protože rodiče posléze dali svůj souhlas k sňatku a dokonce měli své dceři dát skoro 8 000 zl. věna, alespoň tak napsal Václav Horyna v dopisu svému bratrovi, z něhož bylo tiskem též citováno. Svatba se konala 18. ledna 1898 v Broumově. Dodejme, že tento příběh posloužil též jako námět k jedné z epizod seriálu „Četnické humoresky“, i když se stal ještě dávno před vznikem ČSR.