Loading...
Ulmská kaple sv. Valentýna z Terni se nachází v těsné blízkosti zdejšího Dómu a jedná se o nevelkou pozdně gotickou stavbu s velmi zajímavou a dlouhou historií. Valentinskapelle totiž byla postavena v letech 1457 až 1458 jako pohřební kaple šlechtického rodu Remboldů, aby se postupně vyvinula v pravoslavný kostelík.
Ve skutečnosti je historie této kaple podstatně delší. Vznikla totiž jako součást hospodářského dvora cisterciáckého kláštera, založeného kolem roku 1290. Tehdy ale zřejmě sloužila hlavně jako sklepní sklad vína. Později se stala součástí klášterního hřbitova. V roce 1457 byla prodána městu Ulm, od kterého ji získal Heinrich Rembold a nechal ji přestavět na rodové pohřebiště. Část starší budovy ale byla do nové kaple začleněna. Vznikla „dvoudílná“ kaple s polygonálním závěrem.
Předpokládá se, že podobu kaple navrhl Matthäus Ensinger, který v té době pracoval jako stavební mistr na sousedním Münsteru. Kaple byla dokončena a vysvěcena v roce 1458, o čemž svědčí nápis nad vstupem (Heinrich Rembold, blahoslavený syn starého Heinricha Rembolda, založil tuto kapli roku našeho Pána 1458. Kéž se nad ním Bůh smiluje v životě i ve smrti). Vidět zde můžeme také rodový erb Remboldů. Z původní podoby interiéru ani z mobiliáře se naopak nedochovalo nic; výjimkou je téměř vybledlá freska zobrazující Poslední soud.
V době reformace přestala kaple sloužit svému účelu a kolem roku 1531 byla dokonce odsvěcena. Interiérový mobiliář byl pravděpodobně zničen během obrazoborectví a kaple následně sloužila pouze jako sklad. Díky tomu vzniklo jedno z – dodnes hojně užívaných - jmen této kaple. Lidově se jí totiž říká také Schmalzkapelle nebo Schmalzhäusle, tedy kaple Sádla. V době Třicetileté války se zde totiž skladovaly potraviny (hlavně vepřové sádlo) a chudé rodiny v bývalé kapli dostávaly toto sádlo zdarma. V roce 1809 odkoupil bývalou kapli městský sládek, který zde skladoval pivní sudy.
Potom již ale přišlo ke slovu období romantismu, které vyvolalo velký zájem o – zejména polozřícené a chátrající - památky, tedy i o Valentýnskou kapli v Ulmu. Roku 1859 tedy město budovu znovu odkoupilo a následně také částečně restaurovalo, aby sem mohl být umístěn archiv stavebních plánů „katedrály“. V letech 1862 až 1864 byla Valentýnská kaple restaurována stavitelem katedrály Ferdinandem Thränem, který obnovit portál, severní sakristii nahradil dvěma pilíři a kapli vyzdobil v novogotickém stylu. V roce 1874 sem byla ze zbořeného Barfüßerkirche přenesena středověká nástěnná malba zbrazující křest Krista v Jordánu.
V roce 1894 byla kaple převedena na evangelickou farnost. Po socialistické revoluci v Rusku a II. světové válce přišlo do Ulmu mnoho ruských emigrantů a rychle zde vznikla ruská pravoslavná farnost. V roce 1948 se tedy protestantská farnost rozhodla prázdnou kapli darovat pravoslavným. Od roku 1967 se v kapli konaly i řecké a srbské ortodoxní bohoslužby. Komunita pravoslavných v Ulmu výrazně posílila a zbohatla s koncem studené války. V roce 2003 byl vyroben a instalován nový ikonostas a roku 2006 získala ruská pravoslavná církev bývalou baptistickou kapli. Valentýnská kaple má však pro obec stále vysokou symbolickou i duchovní hodnotu a nadále slouží svému účelu.
Kapli, která je dnes zasvěcena sv. Valentýnovi a sv. Pasikratovi, najdeme v jihovýchodní části náměstí Münsterplatz, poblíž jižní věže münsterského chóru. Krypta kaple, která za války posloužila jako protiletecký kryt, dnes úkrývá opět kosti pohřbených z někdejšího hřbitova, který byl zrušen již roku 1526.
Do interiéru kaple sv. Mučedníků Valentýna a sv. Pasikrata (tento název se používá od roku 2003) se dá nahlédnou pouze dva dny v týdnu, a to v úterý a ve čtvrtek od 11,00 do 16,00 hod. K vidění je zde ikonostas, několik pravoslavných ikon a značně vybledlé fresky. Fotografování je povoleno za poplatek.