Třebíč - Borovinský železniční most

Tento dominantní železniční most na jednokolejné trati 240 Brno-Jihlava překlenuje celé Libušino údolí, pod ním protékající Stařečský potok a Koželužskou ulici.

Most byl budován od června 1885 a dokončen v dubnu 1886. Svou délkou 160 m a výškou  42,5 m ode dna údolí až po koleje trati se jedná o nejmohutnější železniční most na této trati. Původní starý příhradový most stavěli Italové z Lombardie, pomocné dělníky, dřevo na stavbu lešení, kámen a písek zajišťovala společnost místního stavitele Herzána. Kámen byl lámán v blízkosti Janova mlýna v místech, kde byla později vytvořena vyhlídka na Libušino údolí. Zatěžkávací zkouška proběhla v květnu 1886. Na most tehdy najelo šest lokomotiv s tendry.

Na konci války byly ženisty německé armády navrtány pilíře a do nich umístěny nálože, jež měly most zničit. To se nakonec díky rychlému postupu vojsk Rudé armády nestalo a most byl zachráněn. V polovině padesátých let 20. století pak byla provedena komplexní rekonstrukce mostu. Postupně byly vyměněny všechny spojovací nýty, vystavěna lávka pro údržbu mostu uprostřed příhradové konstrukce a byly zbudovány bezpečnostní výklenky v zábradlí. Dále zpevněny i mostní pilíře a provedena injektáž.

V roce 1981 došlo v souvislosti se stavbou dukovanské jaderné elektrárny a se zvyšujícím se provozem na trati k výměně konstrukce mostu. Nové mostní těleso bylo kompletováno u blízkého sokolského stadionu a posléze bylo na pilíře nasunuto pomocí dvou tanků. Nová mostovka je 162 metrů dlouhá, 5 metrů vysoká a její hmotnost je 840 tun. Hlavním dodavatelem byly Železniční stavby Brno, výrobcem byly železárny ve Vítkovicích, montáž provedly Hutní montáže Ostrava. Celková částka byla tehdy vyčíslena na 50 milionů Kčs. Poté proběhly různé testy, jak s těžkými lokomotivami, tak i s raketami z mostu odpalovanými. Výluka na trati trvala celkem 67 dní. Slavnostní uvedení do provozu se událo 25. září 1987. Součástí mostu je i lávka pro pěší. Ta byla postavena spolu s novým tělesem mostu s původním záměrem jako údržbářská. Později k ní byly dobudovány přístupové cesty a od poloviny roku 1989 začala sloužit i veřejnosti.

Z lávky se otevírají zajímavé pohledy do závěru údolí směrem k řece Jihlavě, kde za ní se naskýtá jedinečný pohled na panorama zámku a baziliky, vpravo od nich na celou židovskou čtvrť s centrem města, nad ní zalesněný skalnatý hřeben Hrádku a za ním pak na třebíčská panelová sídliště. Nejsnadnější přístup z města je z ulice Máchalovy, začínající za hřbitovem, kde pak pokračující stezka vedoucí podél trati nás přímo na lávku dovede. Z druhé strany je pak nejsnadnější přístup z Kanciborku, kde u sochy sv. Jana Nepomuckého vejdeme do ulice Klimentovy, na jejímž konci po schodišti přijdeme přímo k lávce. 

Turistická mapa KČT 1:50 000 č.80 Třebíčsko