Telč - okruh okolo Staroměstského rybníka

Dovedete si představit překrásné historické jádro Telče bez okolních rybníků? Já tedy ani omylem a myslím, že bez nich by rozhodně nebylo tím, čím je. Hlavní vodní plochy jsou tady tři, ale své hladiny coby zrcadla nastavují středu města jen rybníky Štěpnický a Ulický. Staroměstský je největším, rozprostírajícím se v délce zhruba 1 km jihovýchodním směrem a zasahujícím už víc do okolní venkovské krajiny. Přesto je notný kus jeho břehu lemován zástavbou čtvrti Podolí a naproti přes vodu pak osídlením telčského Starého Města. V dávné minulosti byly všechny rybníky kromě hradeb důležitým obranným prvkem, ale jejich hlavní funkcí vždy byl chov ryb.

Roku 2008 se započalo s čištěním Staroměstského rybníka od bahna, a protože bagrista na dně narazil na starou cestu, byli povoláni archeologové. Hlavní průzkum proběhl mezi lety 2009 až 2011. Byly při něm – krom středověké kamenné cesty - objeveny i dřevěné základy budov vsi, která tady stávala již v půlce 13.století a množství stříbrných mincí – denárů. Prapodivným nálezem pak byla 900 let stará kostra koně, jehož podle všeho obyvatelé středověké vesnice nesnědli, ale buď pohřbili anebo hodili do odpadní jámy.

 

Když jsme s ženou roku 2012 navštívili Telč poprvé, byli jsme několik dnů ubytováni až v telčském Starém Městě, takže jsme to měli do centra (a na vlak či bus) „trochu“ z ruky. Naštěstí bylo hezké počasí a ty každodenní procházky okolo břehu Staroměstského rybníka po ulici „Na Dlážkách“ se nám neomrzely. Abychom měli těch poznatků z okolí Starého Města ještě víc, rozhodli jsme jedno odpoledne absolvovat okruh okolo celého Staroměstského rybníka.

 

Procházku jsme začali pod hrází, kde stál velký objekt Parního mlýna, nacházejícího se v rekonstrukci. Jeho předchůdce – vodní mlýn, zde byl v provozu už roku 1533. Ve „století páry“ se stal součástí na výrobu jemných suken a byl adaptován na barvírnu. Roku 1887 do něj byl umístěn parní stroj, který se zachoval až do dnešních časů. Kromě něj ale mlýn dál využíval pohonu vodního kola.

Odtud jsme si odskočili k nedaleké vlakové zastávce „Telč – Staré Město“, u něhož se nacházel zdí ohrazený židovský hřbitov. Údajně se na něm nachází okolo 200 náhrobků s německými, hebrejskými i českými nápisy, ale ty se nám vidět nezdařilo – hřbitovní branka byla uzamčena.

 

Po návratu ke Staroměstskému rybníku jsme nejprve poobdivovali na balvanech se slunící labutě, doplněné početnými hejny plovoucích divokých kachen. Pak už naše další kroky směřovaly od hráze k centru Telče okolo rybníka proti směru hodinových ručiček. Až k okraji Podolí chodník vedoucí lesíkem s četnými balvany (a nabízející několik hezkých pohledů přes širou vodní hladinu na historické jádro města) lemovalo zelené tur.značení. To ale od rozcestníku pokračovalo dál do Telče, žlutá značka zase napravo k rozhledně Oslednici a my si proto k další chůzi okolo rybníka zvolili neznačenou trasu vedoucí ulicí Maškovou, Na Korábě a Tobiáškovou. Jenže ta poslední odbočovala do centra a my se ke konci rybníka dostali bezejmenným chodníkem ústícím do ulice Mlýnské. Ještě než jsme od tur.rozcestí těsně pod historické jádro dopochodovali, mohly jsme se potěšit velmi hezkým panorámatem vodní plochy, z níž na protější straně vystupovala rozlehlá „džungle“ vodního rostlinstva a nad ní v dálce z lesíka charakteristická věž kostela Matky Boží.

 

Když pominu odskok na náměstí Zachariáše z Hradce a potulku uličkami centra, probíhala pak další cesta k místu našeho ubytování opět okolo břehu Staroměstského rybníka:

Od hráze Ulického rybníka jsme seběhli na ulici Na Dlážkách (vznikla LP 1800), která okolo vodní plochy ke staroměstskému chrámu pokračovala ve formě dlážděného chodníku. Ten byl z jedné strany lemován vodní hladinou a z té druhé – vždy po určité vzdálenosti - barokní sochou světce, jenž v 18.století všechny vysochal Kašpar Ober.

Na hrázi Ulického rybníka a na začátku ulice „Na Dlážkách“ to byla skulptura sv.Anděla Strážce, níž v ulici socha Archanděla Michaela a už u rybníka sv.Jana Nepomuckého.

Následova plastika sv.Máří Magdalény a sv.Vendelína, jemuž nápor vichřice v roce 2013 „odfoukl“ hlavu a ta musela být opravena. Pak už se chodník od Staroměstského rybníka vzdálil, zamířil do zástavby Starého Města a než jsme dospěli na prostranství před chrámem Matky Boží, minuli jsme ještě sochu Archanděla Rafaela, sv.Jana Křtitele a před kostelem pak ještě sochu Panny Marie a Archanděla Gabriela.

 

Dále prostranství zdobil Mariánský sloup z roku 1673, vystavěný jako poděkování za ochranu před morovou ránou. Tím nejvýznamnějším objektem tady ale byl původně gotický svatostánek Matky Boží s dominantní hranolovou věží zvonice. Chrám prošel ve druhé polovině 17.století přestavbou, sousední budovu renesančního špitálu nechal vystavět Zachariáš z Hradce. Dnes slouží jako Domov seniorům.

Na hřbitově stojí kaple sv.Rocha (1652). Za císaře Josefa II. měla namále a měla být zbořena. Zachránila ji telčská měštka Anna Zwachová, která ji odkoupila a věnovala chrámu Matky Boží.