Tanger - město fakultativních výletů

Tanger (Tangier), africké město fakultativních výletů

Tanger je druhé největší průmyslové město Maroka. Je zde především textilní, loďařský, hutnický a chemický průmysl. To však běžný cestovatel nevidí. Myslím, že většina našich návštěvníků, podobně jako já, se rekrutuje z fakultativních zájezdů našich cestovek. Při takovém zájezdu zbyde na město velmi málo času. Cesta z některého španělského hotelu trvá aspoň hodinu, zhruba hodina se musí věnovat čekání a odbavení na trajekt, cesta trajektem z Tárify trvá přes hodinu. My tam přijeli ve 13.10 a odjížděli v 16.30.

V Tangeru nás očekával místní průvodce a autobus. Jak se později ukázalo, průvodce byl skutečně zapotřebí pro odhánění dotěrných prodavačů, nebo do omrzení žebrajících dětí. Na rozdíl od podobných místních průvodců v jiných zemích nás dost starostlivě neustále počítal. Asi věděl proč.

Vzhledem k historii města a dlouhodobé námořní Dopravě se v Tangeru prolíná řada kultur. Během mé krátké návštěvy jsem viděl především velké sociální rozdíly. Při našem pobytu ve městě byl na návštěvě vysoký představitel Francie dojednávat stavbu železnice a dodávku vlaků TGV. Na každém rohu byli vidět policisté, ale především metaři s košťaty, kteří byli údajně šťastní, že mají trochu práce.

Následovala okružní jízda městem. Kolem Tangeru se rozkládá několik menších kopečků, na kterých stojí luxusní rezidence obklopené udržovanými zahradami. Zde leží i pečlivě střežená rezidence krále. Luxusní zástavba na pahorcích, postupně přechází do nižších, méně atraktivních lokalit s novou zástavbou developerů pro střední třídu. Jak jsme se blížili centru, rychle se však horšila úroveň budov. V historické části, města, kterou jsme absolvovali již pěšky a pod dozorem průvodce, bylo vidět, jak se zde zastavil čas. Nuzné obchůdky, dílny řemeslníků, kde musely být otevřené dveře, protože tam nebyla žádná okna. V centru byly úzké uličky s neopravovanými starými domy. Z oken se však dívalo několik místních s mobily u ucha.

Jak bývá na podobných výletech běžné, průvodce nás zavedl do stylově upravené restaurace zavedené na hromadné zájezdy. Zde byla i místní hudba, která samozřejmě požadovala bakšiš.

Při cestě starými uličkami v starém městě nás průvodce ještě zavedl do prodejny látek, triček a podobného oblečení k nákupům. Zvláštní kapitolou byla přírodní lékárna, kde měli masti na vše možné i nemožné. Cena prakticky jednotná, tedy 10€ za kus, 20€ za tři kusy. Ceny tedy lidové, nabízeli i specielnívoňavky z pravé ambry. Ambra je voskovitá substance, která vzniká v trávicím traktu vorvaně. Dřív byla velmi ceněna, dnes je nahrazována syntetickými materiály.

Protože náš trajekt měl téměř hodinové zpoždění při odjezdu z Tárify, museli jsme při procházení starým městem trochu chvátat. Stihli jsme navštívit ještě místní tržiště, které mi nepřišlo nějak velké. Nebyli jsme v žádné medíně, co znám třeba z Tunisu jako úzkou uličku s mnoha stánky, ani v nějaké velké zastřešené tržnici známé z jiných měst. Prostě za tři a půl hodiny se toho moc nestihne. Rozhodně však nelituji. Cesta trajektem je pro mě vždycky zážitkem a takové uličky jsem neviděl ani v Tunisku, Egyptě, nebo Turecku.