Szpital uzdrowiskowy „Polonia“ v Kudowě-Zdróji

Tato pětipodlažní budova čp. 2 v ulici Stanisława Moniuszki byla postavena v letech 1905-1906 jako největší hotel v Lázních Chudobě - „Fürsten Hof“ (později rovněž jako Fürstenhof, polsky „Książęcy Dwór“), a to díky akciové společnosti, jež v červenci 1904 zakoupila zdejší lázně za 1,5 milionu marek od vysokého komořího pruského krále von Boddina (předchozími majiteli byli v letech 1878-1884 Bronisław a Anna Malczewští) a vlastnila je v letech 1904-1945. V objektu tehdy bylo 125 pokojů (v roce 1925 pouhých 120, roku 1936 opět 125), divadelní sál, knihovna, biliárové sály, kuřárny a do podzemních prostor byl umístěn noční klub. Na každém patře byly v podlahách situovány „minerální lázně“, přičemž před 1. světovou válkou měl v samotné Kudowě velkou konkurenci, co se týká ubytování, protože v roce 1912 bylo v celém městě 130 jiných hotelů, penzionů a pronajímaných domů.

Výše zmíněné vybavení a věhlas hotelu lákal k návštěvě řadu významných hostů, např. 1. srpna 1908 sem zavítal pruský ministr obchodu Clemens Gottlieb Ernst von Delbrück. Svého času tu pobýval i Winston Churchill (1921), který si zejména oblíbil před objektem umístěný 15 ha velký park v anglickém stylu, jenž byl zřízen již v roce 1850 a v současné době se v něm nachází více než 300 druhů rozličných dřevin, k nimž se v letním období přidávají palmy a velké kaktusy, zejména okolo promenády.

V letech 1927-1928 byl hotel rozšířen a došlo rovněž k jeho většímu okrášlení. Velká restaurace byla přestavěna a sloučena s terasou. Došlo rovněž k nové obnově všech pokojů a jejich zařízení (do každého z nich byl mj. zaveden vodovod) i rozšíření bahenních lázní. Koncem 30. let 20. století patřil tento hotel k těm, v němž mohli přebývat i Židé, i když jejich prostory byly odděleny. Ostatní místní hotely a penziony jim byly zapovězeny. Zprávy o tom pocházejí z roku 1937 a takto tomu bylo až do úplného vyhnání Židů z Lázní Chudoby.

Během 2. světové války to většinou bylo zase místo rehabilitace vojáků Wehrmachtu, většinou těch z východní fronty. Přesto byl hotel ve 30. a 40. létech 20. století vyhlášen svými tanečními zábavami a koncerty, za jejichž kvalitu ručil orchestr „Tanz- und Unterhaltungsorchester“ pod vedením Waltera Günthera a Freda Ilgnera. Po skončení 2. světové války byli němečtí vojáci nahrazeni svými polskými a sovětskými protivníky. Ti byli zase vystřídáni nejdříve dělníky a od 60. let 20. století individuálními hosty. Od roku 1962 se v divadle koná Mezinárodní Moniuszkovský festival. V roce 1974 bylo sanatorium zařazeno mezi kudowská lázeňská zařízení, což se projevilo jeho stoupající rentabilitou. Roku 2003 byly navíc dokončeny různé modernizační práce a další opravy.

Budova je známá rovněž z východoněmeckého televizního seriálu "Hotel Polan und seine Gäste" (1983), který vznikl na základě biografického románu "Der Kampf um die Bohemia" od kudowského rodáka Jana Koplowitze. Zmíněna je rovněž v knize „Sixteen Years in Siberia. Memoirs of Rachel and Israel Rachlin“ z roku 1988 od Rachel a Israele Rachlinových a v publikaci „České Kladsko. Nástin lidopisný“ od Josefa Štefana Kubína z roku 1926, kde se o ní píše: „Zejména nový Fürstenhof, obrovská budova německého slohu u samých lázní, činí dojem imposantní, ač nikoliv vkusný.“

V objektu je vedle místností sanatoria také restaurace "Piekiełko" s vnitřním vybavením z roku 1965, lázeňské divadlo (Teatr Zdrojowy im. Stanisława Moniuszki) a komerční prostory (např. obchody, kanceláře, cukrárny) s vchodem z Lázeňské ulice (v této části je budova označena jako ul. Zdrojowa čp. 47). Více lze nalézt např. zde: https://uzdrowiska-klodzkie.pl/polonia.