Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice v Kudowě-Zdróji

První zmínka o kostelu, tehdy jako součásti vsi Zakeš či Žakš (pol. Zakrze), má pocházet z roku 1264 a podle popisu pražské diecéze, jak byl za arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344-1350 sepsán, náležel pod kladský dekanát a královéhradecký archidiakonát. V roce 1420 byl kostel vypleněn a zapálen husitským vojskem, jež zároveň povraždilo část místních obyvatel a zbytek odsud uprchl, což znamenalo, že zdejší fara se stala pustou a prázdnou. Opětovně byla obsazena po ukončení husitských válek a roku 1470 byl postaven nový dřevěný kostel, který získal sochu sv. Kateřiny Alexandrijské, jež se nacházela již v původním chrámu Páně a následně byla umístěna na hlavní oltář. Dřevěný kostel však postupně nestačil kapacitně a péče o něj byla stále více finančně náročnější, protože jeho stavební stav se stále zhoršoval, pokud nepočítáme značné škody vzniklé za třicetileté války. Bylo tedy rozhodnuto, že bude zbourán a na jeho místě vybudován nový kostel, k čemuž došlo v roce 1679. Jak přesně tehdy vypadal, tak to nevíme, někteří autoři uvažují o tom, že měl samostatný presbytář, jiní teoretozují o tom, že byl tzv. sálovým svatostánkem. Stejně tak nevíme, kde byly zavěšeny zvony. Sanktusník měl sice svoji věžičku, ale otázkou jsou další zvony. Z toho nám vyvstává záhada, kde se nacházely. Buďto byly zavěšeny na stromech nebo v nějaké zvonici, jejíž podobu také neznáme. Zděná zvonice s cibulovitou bání však byla zřízena až roku 1725 (někde se objevuje rok 1713), kdy byl do ní zavěšen starý zvon z roku 1374. V té době byla však pouhou filiálkou a k obnově farnosti došlo až v roce 1739, aby se roku 1830 stala součástí levínské farnosti. Během 2. poloviny 18. století došlo k vybudování nového hudebního kůru, jenž byl umístěn na trámovém stropě, podepřeném dřevěnými sloupy, přesně v rámci kladské lidové architektury. Ohraničen pak byl mramorovou balustrádou ve slohu vrcholného baroka. Na přelomu 18. a 19. století došlo k přestavbě chrámu Páně. Tehdy se mohl stát tzv. síňovým kostelem. Jistě však víme, že toho času získal svoji valenou klenbu. V roce 1866 posloužil jako lazaret pro zraněné pruské vojáky a jejich mrtví kolegové zde byli pohřbeni. Pro lázeňské hosty se konaly služby Boží ve 2 malých kaplích. Mnoho renovací a přestaveb pak zažil jak v 19., tak ve 20. století. Opětovně získala farnost nezávislost v roce 1922, kdy zahrnovala Zakrze a část Kudowy-Zdróje. Roku 1946 byla k farnosti připojena celá Kudowa-Zdrój a podle ní obdržela též nový název, přičemž byla administrována z wrocławské arcidiecéze. 25. května 1981 se stal kostel památkově chráněným objektem a památkovou ochranu získal 31. prosince 1982 také zdejší hřbitov. V letech 1982-1983 došlo k rozšíření chrámu Páně, neboť přestal kapacitně vyhovovat. Tímto krokem došlo k jeho propojení se zvonicí a loď obdržela novou západní část s novým hudebním kůrem i balustrádou. Vše bylo vytvořeno v duchu raného baroka. V roce 1993 se stala farnost sv. Kateřiny sídlem nově stvořeného kudowského děkanátu (P. Jan Szetelnicki). Roku 1997 došlo k provedení polychromie klenby, jejímž autorem byl malíř Zbigniew Mil (viz https://www.galeriaxanadu.pl/artist/zbigniew-mil/), který si vybral pro své malby různé události z evangelia. V roce 2003 prošel kostel rekonstrukcí, během níž bylo zřízeno elektrické vytápění, pořízeny 2 nové zvony a celá svatyně byla nově vymalována. O rok později se kudowský děkanát stal součástí svídnické diecéze. Od té doby byla v kostele provedena řada úprav a oprav, zmiňme např. rekonstrukci podlahy v roce 2024, provedenou firmou Usługi Budowlane i Projektowe Sławomir Grzegorzewicz z Kudowy-Zdróje.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu, jejíž půdorys má tvar protáhlého obdélníku s trojstranným uzávěrem neodděleného presbytáře a s viditelnou, západní, novější částí lodi, přistavěnou k věži s cibulovitou bání. Následně vznikla dvoupatrová přístavba, jež byla přistavěna k hlavní části chrámu Páně se sakristií a patronátní lóží. Průčelí starší části lodi a věže je zakončeno profilovanou korunní římsou. Loď a kněžiště jsou zaklenuty valenými a lasturovými klenbami, na jejichž patě je profilovaná korunní římsa. Presbytář se vyznačuje malovanou tabulaturou ozdobenými pilastry. Jeho klenba obsahuje ve střední části obraz Krista Krále, na levé straně sv. Kateřinu Alexandrijskou a vpravo sv. Vojtěcha. Tyto obrazy stejně jako šestici maleb v lodi vytvořil již zmíněný Zbigniew Mil

Zařízení kostela je mixem různých slohů a období, přičemž mezi nejvzácnější jeho součásti náleží: raně neoklasicistní hlavní oltář, jenž je vedle malé sošky sv. Kateřiny Alexandrijské doplněn řadou pozdně barokních prvků a byl zhotoven během 1. čtvrtiny 19. století; u něj se nacházející plastiky sv. Petra a sv. Pavla; barokní dřevěná kazatelna z konce 17. století se čtveřicí soch sv. evangelistů; neoklasicistní varhanní skříň z období kolem roku 1850, ale i 14 obrazů křížové cesty, nacházející se kolem celé lodi. Ohledně původu varhan se prameny rozcházejí, podle jedněch je postavila firma Schlag & Söhne ze Świdnice, podle druhých firma Lux z Lądku (viz https://musicamsacram.pl/instrumenty/2061-Kudowa-Zdroj-Kosciol-sw-Katarzyny). V poválečném období byl hrací stůl vyměněn za nový od firmy Biernacki.

Většina původních zvonů zanikla v souvislosti s rekvizicemi v období obou světových válek. V současnosti je ve věži trojice zvonů, jejichž elektrický pohon byl zřízen firmou Rduch Bells & Clocks (viz https://rduch.pl). První zvon - sv. Josef - má hmotnost 430 kg a vyroben byl v roce 1926 zvonárnou Petit & Gebr. Edelbroch; druhý zvon - sv. Kateřina - má hmotnost 730 kg, nápis: "IMIĘ MOJE ŚW. KATARZYNA." a slit byl roku 2003 Janem Felczyńským a stejný původ má i třetí zvon Jan Paweł II. o hmotnosti 1 000 kg (viz https://www.youtube.com/watch?v=k5IVy0paPgA). Staré snímky kostela si můžeme prohlédnout na tomto webovém odkazu: https://www.fotopolska.eu/Kudowa-Zdroj/b35237,Kosciol_sw_Katarzyny.html.