Sýkorky

V minulosti byla oblast mezi Malšovicemi, Malšovou Lhotou a Slezským Předměstím plná různých meandrovitých ramen, jež vytvářela řeka Orlice. Mezi nimi se také objvovala řada různých ostrovů a ostrůvků, což můžeme vidět např. v I. vojenském mapování z let 1764-1768, resp. v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12899/?view=-82.1587533903304,35.419853904780986,6), ale mnoho se nezměnilo ani o mnoho let později, což zase potvrzuje II. vojenské mapování z roku 1853 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13200/?view=-110.96169224894801,26.87967739179257,5). Právě v místech dnešních Sýkorek vydržela malá část tohoto stavu do dnešní doby, když regulací řeky ve 20. letech 20. století vzniklo nové koryto a z toho původního vznikla řada odstavených ramen a malých rybníčků, které postupem času zarostly náletovými dřevinami, takže zde vznikl svébytný, skoro až typický lužní les, jehož základ tvoří zejména olše, vrby a duby, do nichž občas zasahují též některé jehličnany.

Díky tomuto a okolnostem, že o tuto lokalitu se dříve nejevil zájem, neboť bývala mnohokrát zaplavovaná vzdutými orlickými vodami, zde zůstala výrazná oáza pro divokou zvěř, jež se sem nestahuje pouze za vodou či kvůli pastvě, ale nachází zde také klid, i když sem lidé chodí na procházky a venčit své mazlíčky. K ochraně tohoto území slouží to, že bylo zařazeno do přírodní památky Orlice, která byla vyhlášena v roce 1991 (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1495). Lesík v sousedství bezejmenného rybníčku, nacházejícího se směrem k lokalitě "Pod břehy" je navíc od roku 2003 uznanou bažantnicí, kde je držitelem honitby Honební společenstvo Svinary a jejím uživatelem Myslivecké sdružení tamtéž, což je v posledních letech v okrajových částech města také značný jev, kdy postupně vznikají další a další bažantnice, díky čemuž je pak do těchto míst vstup zakázán.

I když ne vždy zde bylo vše jednoduché, což můžeme dokázat otevřeným dopisem Českého svazu ochránců přírody z roku 1985, jenž byl určen uživatelům slepého ramene Sýkorky a jezu Mlejnek na Orlici, aby napravili neblahý stav této lokality, která byla ochránci přírody již tehdy uznávána za jednu z nejcennějších v Hradci Králové. Šlo třeba o různé divoké skládky nebo výkopy po melioračních pracích. Něco se tehdy podařilo zlepšit, celkové řešení se však našlo až po výše zmíněném zařazení těchto míst do přírodní památky Orlice, i když vzhledem ke svému položení se nedá vždy uhlídat, co se tu děje, takže občas sem vyveze někdo stavební odpad, svým způsobem je nešvarem rovněž navážení rostlinných zbytků a odpadů z blízkých zahrádek, místo aby si ho dotyční kompostovali sami na svém pozemku. Avšak pro budoucnost je dobře, že pár takovýchto území přetrvalo až do dnešní doby a bylo by chybou o ně přijít. Snad si lidé dokážou uvědomit, že příroda je jen jedna a co se jednou zničí, to se již napravit prakticky nedá. Jsme prostě součástí přírody, ať chceme, nebo ne, nejsme jejími pány, to je velká mýlka a dokud nám to nedojde, podřezáváme si větev i sami pod sebou, i když nyní nastal čas, kdy ochrana životního prostředí se stává pomalu hanlivou věcí.

Na závěr ještě něco k původu tohoto názvu. Někdo ho spojuje se Sýkorovským dvorem, ale to není možné, protože ten se nacházel až u Lhoty pod Strání, ale je pravda, že jakýsi majitel některého z okolních pozemků se dříve mohl jmenovat jako Sýkora, kdo ví. Pravděpodobnější je to, že se v dutinách zdejších stromů nacházelo značné množství zpěvného ptactva, z nichž převažovaly právě sýkory a od toho se této lokalitě začalo říkat. Na závěr je třeba ještě dodat, že v těchto místech nalezneme řadu rybářů, protože patří do revíru 451 058 - Orlice 1 (viz https://www.najdirevir.cz/o/451058-orlice-1-sykorky). Malá část je také zastavěna rekreačními chatkami, jež zde začaly vznikat od počátku 50. let 20. století, přičemž první z nich můžeme vidět v leteckém měřicím snímku z roku 1953 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.HKRA50.00238&bz=-638224.55,-1042441.13; dnes je zde čtveřice chat - če. 296 a 371-373, řazená oficiálně do Lhotecké ulice), jenž rovněž prokazuje stav tohoto území před následnými melioračními zásahy, které zredukovaly počet zdejších jezírek.