Studánka Matky Boží ve Vambeřicích

Když přijedeme do Vambeřic a rozhlédneme se po jeho centru, tak uprostřed náměstí Blahoslavené Panny Marie můžeme nedaleko koryta Cedronu vidět stavbu, která připomíná kapličku. Tento objekt však neslouží k bohoslužebným účelům, nýbrž ukrývá zázračný pramen, který se tu vyskytoval od pradávna, ale nejvíce na sebe upozornil v roce 1678, odtud se tedy kolikrát uvádí, že tehdy vytryskl, ale to nejspíše není pravda, pouze byl tento pramen ukrytý pod sedimenty a listím a zarostlý trávou a odtékal do blízkého potoka, později nazvaného jako Cedron. Ať bylo tak, či onak, tento pramen změnil chod Vambeřic velmi hodně, o čemž píše kaplan P. Emanuel Zimmer ve své knize "Stručné dějiny poutního místa Vambeřic" následující:

"Dne 7. června r. 1678, právě den před Božím Tělem, čistili kostelníci místo před chrámem pod lipami. Při tom přišli, v nevelké vzdálenosti od potoka na místo mokré, jehož tu dříve nebývalo. Poněvadž následujícího dne průvod s Nejsvětější Svátostí pod lipami měl se ubírati, byli by rádi místo to měli čisté. Kopali tedy, aby přišli věci na stopu, a při tom narazili na dva kameny, mezi nimiž voda prýštila. Bez rozmyslu vytrhli dotčení lidé tyto kameny a čerstvý, čistý pramen vytryskl v takové síle, že byla obava, aby celé místo nezatopil. Vykopali tedy rychle příkop k potoku vedoucí, jímž by voda odtékala, pramen pak přikryli starými dveřmi, a co zvláštní je, brzo se na to úplně zapomnělo. - Tu onemocněla v Seifersdorfu vodnatelností paní nějaká, jmenem Šolzová. Blízka již smrti probudila se jednoho jitra z krátkého, nepokojného spánku a prosila muže svého, aby rychle do Vambeřic došel a z tamějšího pramene Marianského vody jí donesl, ta že ji uzdraví. Muž její myslil, že žena rozumu pozbyla, poněvadž ve Vambeřicích žádného pramene Marianského vůbec neznal. Na její stálé a úpěnlivé prosby, aby přec jen šel, odebral se se džbánem do Vambeřic, ježto nechtěl odmítnouti poslední přání umírající. Došed tam, vyptával se všech kolem jdoucích na pramen Marianský, avšak z Vambeřických nemohl mu nikdo o něm pověděti. Konečně napadlo jednomu starci vambeřickému, jménem Gottwaldovi, že by Marianským pramenem mohl býti míněn nově povstalý pramen pod lipami před kostelem, a na základě této domněnky poslal tam muže nemocné paní. Tento načerpal do džbánu vody a donesl ji ženě.

Sotva se žena vody napila, upadla v dlouhý, hluboký spánek, z něhož s novými silami procitla. Zároveň ztratil se nádor na jejím těle. Po několika dnech byla opět čerstva a zdráva. Následkem této zázračné události obrátil Osterberg zřetel k tomuto prameni. Nejprve dal vyzditi pramen na způsob kašny a nad něj postaviti dřevěnou kolnu. Před tuto kolnu umístěn Vambeřický obraz. Pramen sám dostal jméno "Marianský pramen", jakž jej nemocná paní nazvala, kteréžto jméno má až do dneška."

K výše zmíněnému dodejme, že k nalezení pramene nedošlo kvůli průvodu s Nejsvětější Svátostí, ale proto, že se hledalo vhodné venkovní umístění pro oltář a právě v lokalitě s dnešní studánkou Matky Boží ho nalezli, avšak právě díky mokřině z něj vzniklé byl nakonec situován na jiné straně náměstíčka. A voda z ní měla být tak zázračně uzdravující, že uvedená žena druhého dne putovala do Vambeřic, aby poděkovala Panně Marii za své podivuhodné vyzdravění poděkovala.

Zvěst o tom se brzy roznesla po celém okolí, takže ještě téhož roku nechala vrchnost studánku ohradit a opatřit potřebným zařízením k pití, k němuž ještě přibyla kamenná socha Panny Marie. Od té chvíle začaly být návaly poutníků do této vsi, ale nejhorší věcí bylo to, že samy Vambeřice neměli vlastního faráře a ten radkovský neměl zájem o to, aby požádal nadřízené o zřízení místa druhého kaplana, jenž by každou neděli a ve svátek sloužil ve Vambeřicích služby Boží. Nakonec to skončilo tak, že osada získala vlastního duchovního správce. To se psal rok 1679 a oním prvofarářem se stal P. Martin Beck, k jehož instalaci došlo 21. října téhož roku.

S uvedenou studnou, jejíž podoba se v čase mnohokrát změnila, je spojen rovněž další zázrak, který se tu měl stát. V roce 1680 zuřil v celém Kladsku mor (viz https://klodzko.naszemiasto.pl/wambierzyce-ostatni-proces-czarownic-na-ziemi-klodzkiej/ar/c1-8619527), který hrobníkům sice přinesl spoustu práce, ale zároveň si tím přišli na velmi slušné výdělky. Avšak Vambeřicím se jaksi tato choroba vyhnula, neobjevil se ani jeden případ, jak v samotné osadě, tak v blízkých vsích, které pod Vambeřice náležely. Zdejší hrobník Johannes Meyer byl z toho rozmrzelý a po poradě s radkovským kolegou Heinrichem Oscherem se rozhodl v předvečer svátku Panny Marie (7. září) otrávit pramen ostatky mrtvých. Cestou do Radkova, když procházel kolem pramene, uslyšel hlas z nebes: "Vzdej se toho! Ani krok vpřed!" Vyděšený hrobník padl na kolena hrůzou, prosil o odpuštění a od svého plánu upustil. Podle jiné verze chtěl uvedenou věc spáchat sám Oscher, protože měl s Vambeřickými nějaké nevyřízené účty. Také jemu a jeho sluhovi se měl zjevit Božský hlas, tentokrát však ze starého obrazu Panny Marie v půlce cesty mezi Radkovem a Vambeřicemi. Po slovech: "Zpět! S vaším úmyslem nemůžete dál!" jim měla mizet půda pod nohama, takže oba se strachem dali na útěk domů. Heinrich Oscher mlčel příslovečně jak hrob, ale u sluhy Hanuše Meiera došlo následkem prudkého rozčilení k onemocnění, jemuž podlehl. Před svou smrtí však promluvil o tom, co se s radkovským hrobníkem chystali udělat, takže Oscher byl zatčen, odvezen do Kladska, kde byl mučenb a vyslýchán a pak po právu upálen, aby již nikoho nenapadlo takto bezbožně usilovat o životy spoluobčanů.

Takže od té doby byl pramen "svaté vody" (pol. Studzienka Matki Bożej) navštěvován všemi poutníky, mezi nimiž se čas od času objevil někdo, kdo se měl vyléčit ze svých neduhů. V roce 1821 byla Mariánská studně přestavěna a opatřena pumpou. Ve 2. polovině 19. století pak byla voda několikrát vědecky zkoumána, ale na nic zvláštního se přímo nepřišlo. Nejhorší pro tuto studnu bylo to, že se nacházela v nízce položeném místě u potoka, takže při jakékoliv povodni bývala zasažena. Jako příklad uveďme rok 1880, kdy přívalové deště způsobily takovou povodeň, že se ve Vambeřicích objevila voda ve výšce kolem 1 m. Svoji současnou podobu pak studná má díky architektovi Ewaldu Bergerovi, jenž ji přestavěl v roce 1894 na pokyn velkoprůmyslníka a majitele zdejšího velkostatku Antona Franze Ferdinanda Wilhelma Karla hraběte z Magnis (viz https://polska-org.pl/534125,Wambierzyce,Stacja_58b_Studnia_Matki_Boskiej.html), který se o ni spolu se svým synem Ferdinandem vzorně staral až do odsunu německého obyvatelstva roku 1945. Po připojení k Polsku byla nějakou chvíli mimo zájem světské moci a dokonce té církevní, protože byly mnohem větší a složitější věci k řešení, ale pouti samy nezanikly, což můžeme vidět z toho, že v roce 1980 byla zdejší soška Panny Marie slavnostně korunována papežem Janem Pavlem II. Poslední zásadní renovace objektu pak proběhla v letech 2023-2024, kdy došlo k očištění a konzervaci kamenných prvků i ozdobného mřížoví.

Studánka Matky Boží ve Vambeřicích na mapě