Spišský Štvrtok – pohřební kaple Zápoľských (kaplnka Zápoľských)

Odbýt nádhernou pohřební kapli ve dvouapůltisícové obci Spišský Štvrtok společným článkem se zdejším kostelem sv. Ladislava by bylo neúctou, hraničící snad i se „zločinem proti lidskosti". A nic na tomto konstatování nezmění ani fakt, že jsou tyto dvě stavby spojeny jako siamská dvojčata. Ona kaple ale tento kostel převyšuje nejen svou krásou, ale dokonce i výškově. Koneckonců se jedná o stavbu celoevropské úrovně, které prý byla vzorem slavná Sainte Chapelle v Paříži.

Pro většinu turistů asi opravdu bude nejzajímavější částí celého areálu pohřební kaple Zápoĺských. Jedná se o pozoruhodnou gotickou stavbu z roku 1473 (dnes už bez záruky), která je považována za jednu z nejskvostnějších gotických staveb na Slovensku. Kaple byla postavena z podnětu Štěpána Zápolského, který byl spišským županem, uherským magnátem, kapitánem Horního Uherska i uherským palatinem. Ten prý ležel ve Spišském Štvrtku roku 1472 těžce nemocný a rozhodl se raději tady rychle postavit patrovou rodinnou hrobku pro sebe i svou manželku Hedviku (když se ale nečekaně vyléčil, opustil městečko i nedokončenou stavbu a mnohem větší kapli s rodinnou hrobkou nechal postavit na Spišské Kapitule).

Zápoĺského kaple ve Spišském Štvrtku je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a byla přistavena k jižní straně kostela, od kterého se stylově výrazně liší. Na její stavbě se snad podílel mistr Štefan z Košic, který dal reprezentativní horní kapli síťovou klenbu, dekorativnost a majestátnost. Zmiňován ale často bývá také mistr Hans Puchspaum - tedy stavitel vídeňského Dómu – který by měl být minimálně autorem projektu stavby.

Horní kaple má délku 12,5 metru, šířku 5,6 m a výšku 12 m. Její vnější zeď je mezi okny zdobena kružbami a kamennými pruty. Exteriér kaple je bohatě členěn šesticí opěrných pilířů s fiálami a kraby, čímž plně harmonizuje s jejím interiérem. Na pilířích vidíme výklenky pro sochy apoštolů, o kterých sice existují různé legendy, ale které zde nikdy nebyly. Zajímavostí je 15 dochovalých kamenických značek a - na jednom z pilířů umístěné - sluneční hodiny. Okna zdobí vitráže s biblickými výjevy a rodovými erby Zápoĺských a Csákyovců. Jedinečný je - ornamentálně i figurálně bohatě zdobený – chór, ve kterém jsou pod skvostným baldachýnem umístěny sochy sv. Cecílie i apoštolů Petra a Pavla. Na bočních stěnách kaple vidíme ve fialách plastiky čtyř církevních učitelů.

Je ovšem potřeba přiznat, že krása horní kaple už není zcela původní. Po požáru v roce 1869 ji totiž musel v letech 1899 až 1901 obnovit levočský rodák, architekt Ladislav Steinhaus. I díky němu stále vyniká apsida kaple půvabem, který však většinově zakrývá vysoký neogotický křídlový oltář z konce 19. století. Jeho součástí je obraz Nanebevzetí Panny Marie, který pochází z období kolem roku 1450 a je jediným pozůstatkem původního gotického hlavního oltáře (obraz bývá často připisován neznámému malíři norimberské školy Albrechta Dürera). Křídla oltáře zdobí čtyři výjevy ze života Panny Marie.

V dolní kapli měly být umístěny sarkofágy Zápoĺských, ale místo nich tady jsou lavice a malý oltář Piety, což je pozdně barokní, polychromovaná lidová dřevořezba z konce 18. století (tato část kaple se o Velikonocích vždy mění na Boží hrob). Nad schodištěm z horní do dolní části kaple je kulaté okénko s malbou biskupa ve středu čtyřlístku na skle.

Do horní kaple se prý dá vstoupit pouze z kostela nebo novější, valeně zaklenutou chodbou, která spojuje dolní kapli se sousedním klášterem minoritů. Obě části kaple ale údajně spojuje také schodiště. V dolní části je umístěn síňový prostor se síťovou žebrovou klenbou. A ještě je nutno dodat, že přistavěním Zápoĺského kaple se vchod do kostela stal vchodem do kaple a do kostela musel být vybudován vchod nový. Zajímavostí je také fakt, že v období reformace - tedy ve II. polovině 16. století – se kostel stal luteránským a katolíci tak až do roku 1672 pro své bohoslužby využívali právě kapli Zápoĺských.

Výzkumy z počátku 21. století naznačují, že by snad dvojpodlažní gotická kaple s polygonálním východním závěrem mohla být minimálně o celé desetiletí starší. Za její stavebníky pak bývají označovány šlechtické rody Henckel a hlavně Thurzo. Krátce po dokončení byla kaple vyzdobena nástěnnými malbami, z kterých je dodnes viditelné pouze Ukřižování, které se nachází na vnější jižní stěně a pochází z počátku II. poloviny 15. století.

Současná podoba kaple je výsledkem neogotické přestavby z let 1899 až 1901, která se významně dotkla interiéru i exteriéru stavby. V roce 2020 pak byla zahájena komplexní obnova této vzácné památky, jejíž horní část měla být od počátku oratoriem, zatímco ta dolní pohřební kryptou.

Kaple představuje jednu z nejkrásnějších ukázek gotické sakrální architektury na Slovensku, protože zde došlo k vrcholnému uplatnění základních prvků gotické architektury; tedy k maximálnímu odlehčení hmoty stavby, k vytvoření hry se světlem a k výraznému vertikalizmu. Klenby kaple jsou přirovnávány ke klenbám parléřovského typu. V západní části horní kaple se nachází bohatě zdobená empora, pod kterou je prostora zaklenutá síťovou klenbou se středovým visutým svorníkem. Dolní kaple je zaklenuta hvězdicovou klenbou s ojedinělým středovým žebrem.

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka, nacházející se při silnici spojující Levoču s Popradem, rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena téměř výhradně pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008