Loading...
Halový kostel Panny Marie na výsostech patří mezi nejvýznamnější zástupce početné skupiny zdejších středověkých svatostánků. Najdeme jej v severovýchodní části starého města; na malém nenápadném vršku. Evangelický Hohnekirche byl postaven v letech 1180 až 1230 a je tedy jasné, že zde před sebou máme skutečný středověký poklad.
Jedná se o mohutnou pozdně románskou stavbu z místního zeleného pískovce, která se následně – tedy na počátku gotické éry - stala předlohou pro mnohé německé halové kostely. Kostel sice charakterizuje věž s nízkou barokní cibulovou bání a neobvyklý půdorys (délka 16 m, šířka 22 m), ale unikátní je zejména chrámový interiér. Najdeme zde totiž nejen křestní kapli pocházející z doby předchůdce stávajícího kostela, ale také celoevropsky ojedinělý diskový kříž či pozoruhodné nástěnné i nástropní fresky, z nichž některé nezapřou byzantský vliv
Jak již bylo naznačeno, současný kostel, jehož název bývá překládán také jako Panna Marie z výšin, na tomto místě nestojí jako první. Jeho předchůdcem byla malá románská bazilika, jejíž historie je dnes již zahalena rouškou tajemství. Předpokládá se ovšem, že součástí Hohnekirche je stále minimálně severní věž původní dvouvěžové stavby s galeriemi.
Nejpozději ve II. čtvrtině 13. století tedy byla původní bazilika nahrazena kostelem, který představuje ranou etapu vývoje vestfálského halového kostela (klasický halový kostel zde totiž začal vznikat až při zahájení výstavby západní poloviny chrámové lodi). Na východní straně je kostel zakončen obdélným chórem s reprezentativní skupinou tří oken. V roce 1671 se zřítila kostelní věž a musela být znovu postavena. Venkovní stěny kostela jsou bohatě zdobena obloučkovými vlysy, pilastrovými pásy a slepými arkádami, což tehdy bylo ve Vestfálsku velmi neobvyklé
Hlavní portálový tympanon evidentně navazuje na románské pojetí. Vidět zde můžeme narození Krista s andělem za Mariiným lůžkem (vlevo), scénu Ukřižování, nad kterým truchlí měsíc jako symbol Starého zákona a slunce jako symbol Nového zákona (uprostřed) a trojici žen u prázdného hrobu s otevřeným sarkofágem (vpravo).
Interiér byl pečlivě restaurován v roce 1880 a současně došlo k obnovení – či spíše znovuvytvoření – středověkých maleb. Tím, že jsou vnitřní prostory širší než delší, neodpovídá obvyklým rozměrům halových kostelů. Návrhy nových grisaiových oken, které vznikaly v letech 1993 až 1997, vytvořil Jochem Poensgen ze Soestu.
Mezi chrámové klenoty patří baptisterium (křestní kaple), které se nachází pod věží a pochází ze zmíněného prvního kostela. Románská křtitelnice musela vzniknout před rokem 1220, protože je širší než vstupy. Je na ní zpodobněná Panna Marie, sv. Jan Křtitel s beránkem a šest apoštolů.
Další vysoce ceněnou součástí mobiliáře je raritní kruhový kříž pocházející z doby kolem roku 1200 (podobný je k vidění snad jen na ostrově Gotland). Kruhový kříž je vyroben ze smrkového a borového dřeva, je vysoký 3,9 m a průměr kotouče dosahuje 2,7 m. Desky a reliéfy pak byly potaženy plátnem, na které byl nanesen sádrový podklad se stříbrnou fólií. Tématem kruhového kříže je Kristovo vykoupení, utrpení, vzkříšení a nanebevstoupení. Na medailonech pak můžeme vidět Vjezd do Jeruzaléma, Ježíše v chrámu, Getsemanskou zahradu a Jidášův polibek.
V klenbě pravoúhlé hlavní apsidy stále najdeme původní – velmi hodnotnou - středověkou malbu z let 1230 až 1240 vytvořenou podle byzantských předloh. Také v apsidě severní boční lodi se nacházejí malby z roku 1250. Tyto malby byly po staletí zamalovány a v roce 1869 znovuobjeveny. Oltářní obraz Mistra z Liesbornu je jedním z hlavních děl pozdně gotického malířství ve Vestfálsku a pochází z doby kolem roku 1480 (bohužel mu již chybí křídla). Pískovcový gotický svatostánek pochází z období kolem roku 1450. Varhany z roku 1969 jsou umístěny v historické barokní skříni z roku 1679. Ve věži se nacházejí dva zvony.
Kostel Hohnekirche najdeme na adrese Am Hohnekirchhof č. 2 a mezi chráněné kulturní památky je zapsán od srpna roku 1986.