Soest – historické město i perla německé sakrální architektury II. – nejvýznamnější památky

kostel sv. Petra  •  Fotografie (13)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

katedrála

radnice

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

I když je z názvu tohoto článku hned zcela jasné, které památky tomuto městu „vládnou“, najdeme zde také mnoho zajímavých objektů, které nemají s jakýmkoliv náboženstvím nic společného. V současné době je ve městě registrováno více než 600 historických památek - a platí to i přesto, že mnoho zdejších pamětihodností bylo zbořeno v polovině 19. století, což jsme si prozradili již v I. části vyprávění o tomto pozoruhodném městě.

Začněme ale městským opevněním, jehož nejstarší část - známá jako Stará zeď – byla postavená kolem roku 1180. Z původní délky téměř 4 km se jí dochovalo asi 2,5 km. Severní část hradeb byla v roce 1890 stržena a i ta dochovaná je pouze zbytkem vnitřní hradby, protože ta vnější byla - z vojensko-taktických důvodů – pobořena již v roce 1586. Součástí městského opevnění je také východní brána Osthofentor, která je jedinou dochovanou bránou z deseti. Tato ovšem zůstala zachována zcela neporušená a dnes v ní sídlí jedno z městských muzeí. Bývalé hradební valy jsou v současnosti součástí oblíbeného parku.

Pozornost si zaslouží také mnohé světské budovy Starého Města. Velká část historického centra Soestu je totiž památkově chráněna, přičemž některé ze starých domů jsou jen několik metrů široké a v mnoha starších hrázděných domech je výška místnosti výrazně pod 2 m. Je přitom paradoxem, že zdejší nejkrásnější domy vznikly jen díky hospodářskému úpadku města, kdy od 15. století byly kamenné stavby nahrazovány levnější hrázděnou variantou. Jistým unikátem Soestu je množství zahrad v centru města.

Pokud bychom měli vyjmenovat alespoň ty nejvýznamnější profánní památky, jednalo by se zejména o Burghof, což je objekt s románským jádrem, ve kterém dnes sídlí muzeum zaměřené na historii města, Dům U růže (Haus zur Rose), Freiligrathův dům, barokní radnici, Poutnický dům (nejstarší hostinec ve Vestfálsku a bývalá ubytovna pro poutníky na Svatojakubské cestě) nebo pozoruhodný hrázděný dům s dvojitým štítem U Divouse (Zum wilden Mann).

A teď už konečně nastal čas na zdejší (nejen) středověké kostely. Uvádí se, že ve Starém Městě zůstalo zachováno 10 velkých kostelů (z toho 6 halových) a 28 kaplí. Všechny kostely jsou postaveny z místního zeleného pískovce.

Na prvním místě musíme jmenovat katedrálu sv. Patrokla. Historie tohoto chrámu se začala psát v roce 954, kdy byl založen jako kolegiátní nadace. Jedná se o baziliku s monumentální věží a westwerkem, v jehož horním patře se nachází katedrální muzeum. Katedrála sv. Parokla je považována za nejtypičtější ukázku vestfálské románské architektury. Jihovýchodně od kněžiště katedrály se nachází zajímavá dvoulodní kaple sv. Mikuláše (St. Nikolaikapelle). Pochází z období kolem roku 1200 a najdeme zde mj. cenné středověké fresky.

V těsné blízkosti katedrály se ovšem nachází ještě jedna sakrální stavba, která se jí historickým významem minimálně vyrovná. Jedná se o kostel sv. Petra, který byl založen kolem roku 780 a je tedy zřejmě vůbec nejstarší církevní stavbou Vestfálska. Románské části současné budovy byly stavěny od roku 1150 a od roku 1230 se jedná o halový kostel s velkými galeriemi. Kostel byl dříve spojen s prvním palácem v Soestu, jehož zbytky můžeme vidět v blízkosti chrámové věže. Během II. světové války byl kostel poškozen a v 50. letech minulého století musel být rekonstruován.

Velkou pozornost si zaslouží také dva mariánské kostely. Kostel Panny Marie na louce (Wiesenkirche) pochází ze 14. století a je považován za jeden z nejkrásnějších gotických halových kostelů v celém Německu. Chrámový chór vznikl spojením s chórem dnes již zaniklého kostela sv. Jiří a najdeme zde vitráže ze 16. století. Chrám Panny Marie na výsostech (Hohnekirche) byl ve své současné podobě postaven kolem roku 1180 a je tak jedním z nejstarších halových kostelů ve Vestfálsku. Jeho interiérové středověké fresky byly zřejmě částečně vytvořeny byzantskými umělci. Unikátní je zdejší kruhový kříž,

Kostel sv. Pavla je písemně poprvé zmíněn v roce 1229. Přestavba původně románského kostela na gotický halový svatostánek pak začala kolem roku 1350. Starý kostel sv. Tomáše s nápadnou věžovou helmicí je trojlodním halovým chrámem, jehož součástí je pravděpodobně jedno z nejstarších gotických oken v Německu. Odsvěcená kaple zvaná Brunetčina vznikla již ve 12. století, aby ji o dvě století později goticky přestavěli. V roce 1662 se zřítila její klenba, která byla následně nahrazena dřevěným stropem.

Z moderních kostelů můžeme zmínit farní kostel sv. Bruna z roku 1960, protestantský kostel sv. Jana z roku 1964 (cenná vitrážová okna Hanse Kaisera) nebo farní kostel sv. Kříže z roku 1965 (projekt Rudolf Schwarz, jeden z nejvýznamnějších církevních architektů poválečné doby).

V jednotlivých středověkých chrámech se navíc skrývají unikátní poklady. Za zmínku stojí minimálně druhý největší historický zvon v Německu, jedny z nejstarších funkčních varhan na světě, fragmenty katedrálních vitráží patřící k nejstarším uměleckým dílům svého druhu v Německu nebo románské malby v apsidě St. Patrokli. Zapomenout nemůžeme ani na slavný autoportrét Heinricha Aldegrevera, který tento významný malíř a grafik zanechal ve Wiesenkirche.

Autor: markyz63

Další články autora: 3860

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli