Slovensko – pohoří Vtáčnik

Slovensko – pohoří Vtáčnik (10/2021)

Vtáčnik je slovenské sopečné pohoří zvedající se v podlouhlém tvaru mezi údolím Hronu a Hornonitranskou kotlinou. Geomorfologicky patří Vtáčnik do nadřazené jednotky Slovenské středohoří. Jeho hlavní hřeben je táhlý bez výrazných výškových rozdílů a od západu působí dojmem horské hradby zvedající se nad okolní krajinu. Mezi pohořími vybíhajícími v rámci Slovenska takto výrazně jižním směrem má i slušnou nadmořskou výšku. Nejvyšším vrcholem je Vtáčnik (1 346 m n.m.).

Příroda Vtáčniku je chráněna v rámci Chráněné krajinné oblasti CHKO Ponitrie (Ponitří), která pokrývá z velké části území hned dvou pohoří – Vtáčnik a Tríbeč. Pohoří Vtáčnik je vyhledáváno především pro krásné a bohaté bukové lesy, které pokrývají značnou část jeho rozlohy, a zvláště pak v podzimním hávu, přibližně uprostřed října, mají doslova zlatou barvu. Výhledů je méně, ale také jsou - většinou půlkruhové ze skalek vystupujících nad lesy, například z vrcholu Vtáčniku, z Kláštorské skaly, ze Žarnova, Buchlova nebo Velkého a Malého Griče. V celém pohoří se vyskytuje mnoho andezitových skal, skalek a skalních měst vytvořených dávnou sopečnou činností.

Doliny okolo Vtáčniku jsou průmyslové, nachází se v nich hnědouhelné sloje, na které je průmysl navázán. Zaujme především nepřehlédnutelná uhelná elektrárna Nováky umístěná v katastru obce Zemianske Kostoľany, na kterou je z nejvyššího vrcholu Vtáčniku téměř letecký pohled. Spalování hnědého uhlí obsahujícího síru se bohužel na lesních porostech Vtáčniku podepsalo, smrk zastoupený v horském masívu téměř vymizel. Buky naštěstí kyselým dešťům poměrně dobře odolávají.

Na túru na nejvyšší vrchol se vydáváme z parkoviště Sekaniny Bystričianskou dolinou. Bude krásný říjnový den, po ránu jsou ještě mlhy, přes které ale už prosvítá do doliny slunce a které se pak celkem rychle rozpustí. Dolinou vede lesní zpevněná cesta, kolem které po kamenech poskakuje potok Bystrica pramenící přímo v pohoří Vtáčnik. Po pravé straně lemuje dolinu poměrně rozlehlá Národní přírodní rezervace Veľká skala. Do rezervace nevede turistická stezka a za stromy skály pouze tušíme.

Turistický chodník vedoucí Bystričianskou dolinou označený modrou barvou nese jméno po Petru Školnovi – značkaři a instruktorovi značení turistických chodníků z Bystričian a vede až na vrchol Vtáčniku. My však máme v plánu jít nahoru po žluté trase, protože chceme jít na Vtáčnik po vrcholové trase přes Kláštorskou skalu. Tato stezka od Horného domu (chátrající hájovna) po hlavní hřeben Vtáčniku nese název Chodník Kolomana Matušku po aktivním propagátorovi turistiky na Horním Ponitří. Na rozcestníku je tabulka s upozorněním, že žlutá trasa má sezónní uzavírku od 15.9. – 31.12.

Žlutá vede nahoru krásným vzrostlým tichým lesem až ke skalnímu útvaru Kláštorská skala (1 240 m n..), který se nachází jen kousek níže pod nejvyšším místem vrcholu se stejným názvem (1 279 m n.m.). Skálu tvoří výrazné andezitové pilíře, které vyčnívají nad okolní terén a nad vrcholky stromů a na které se dá jednoduše vylézt. Vrchol poskytuje pěkný výhled směrem na východ, tj. na Štiavnické a Kremnické vrchy a na Poľanu. Podzim zbarvil lesy do zlatova a slunce vše osvětluje z úplně jiného úhlu než v létě.

Po vrcholové červené trase jdeme směr Vtáčnik. Procházíme Národní přírodní rezervací Pralesy Slovenska – Vtáčnik. Místo pokrývají bukové lesy křovinatého vzrůstu, tzv. listnatá kosodřevina se zastoupením původního smrku a tisu. Tento typ lesa je zvláštní, krásný a pocitově značí začínající vysokohorské klimaticky těžce zkoušené prostředí. Samotný vrchol Vtáčniku (1 346 m n.m.) je částečně odlesněný a umožňuje více jak půlkruhový výhled na tři světové strany (kromě jihu).

Od zářivého kovového kříže není tak dobrý výhled, jako když se popojde kousek níže na skalnatou severní hranu vrcholu. Rozhledové místo nabízí pohled na Štiavnické a Kremnické vrchy, Poľanu, Veľkou a Malou Fatru, Nízke Tatry, Strážovské vrchy. Není zrovna úplně dobrá viditelnost, kdyby byla, uvidíme také Západné a Vysoké Tatry a Moravskoslezské Beskydy. Je odtud dobrý výhled i na velká slovenská města - Prievidzu, vidíme i zámek Bojnice, Žiar nad Hronom, Zvolen a také výše zmíněnou elektrárnu Nováky. A hlavně pod námi leží nekonečné zlaté lesy Vtáčniku.

Zpět dolů jdeme po modré turistické značce a zároveň naučném chodníku vedoucím do Gepňárové doliny. Z vrcholu sejdeme přes Zraz (prudší sklon odpovídající jménu) a opět krásným podzimním listnatým lesem dorazíme až na rozcestí Siahy. Pod rozcestím je posezení a pramen vody. Na mapě je naznačený výhled, ale nic moc už přes vegetaci vidět není. Od rozcestí opouštíme modrou a pokračujeme čistě po naučném chodníku, který kdysi býval žlutou turistickou značkou. Mineme další pramen vody a už přicházíme k odbočce ke skalnímu útvaru Hrádok.

Krátkou odbočkou jen nakoukneme na skálu, kterou mají v oblibě horolezci. Z této strany k ní vede zajištěný chodník (ocelový žebřík a lana). Skála Hrádok se tyčí nad Bystričianskou dolinou a jedná se o pozůstatek bývalého andezitového lomu. Na vrcholu skály se rozprostíralo již v pravěkých dobách pohanské hradisko a je odtud prý krásný výhled do Bystričianskej doliny a na Veľkou skalu.

Vracíme se na naši trasu a sejdeme do Gepňárové doliny. Tady už je vyšší pohyb lidí, je víkend a je otevřená restaurace v Chatě pod Končitou. Před chatou jsou parkoviště pro auta. Dokončíme okruh dolinami zpět na parkoviště Sekaniny. Celkem máme v nohách cca 16 km s celkovým převýšením cca 1 000 m. Mapa trasy: mapy trasy: Bystričianská dolina - Vtáčnik

Dalším místem s pěknými výhledy a také snadným přístupem je v pohoří Vtáčnik vrch Žarnov (840 m n.m.). Dále se dá pokračovat ještě na vrch Buchlov, ale to jsme už před odjezdem domů nestihli. Parkujeme u točny autobusu (rozcestník Bridove štále), kam jsme přijeli od vesnice Oslany, a jdeme po žluté směr Žarnov. Někteří frajeři vyjeli auty až na louku nad vesnicí a ušetřili tak pár kroků. Už z louky je vidět vršek skalního výchozu na vrcholu Žarnova. Přejdeme louku a ocitneme se v lese, zcela jiném než je les kolem Vtáčniku. Je to světlá teplomilná doubrava s charakteristickým prosvětleným řidším porostem.

Nahoru vede kamenitá lesní cesta, a protože je víkend, je tady na náš vkus trochu vyšší pohyb lidí. Až k vrcholové skále je to cca 3 km s převýšením 460 m. Kdo chce jít zajištěnou cestou – od jihu vede na skálu žebřík. My ji obcházíme zprava a po chvíli už vidíme kovový kříž. Z vrcholu je krásný výhled do Hornonitranské kotliny, na Strážovské vrchy a Lúčanskou Malou Fatru. Poznáváme charakteristické tvary vrcholů Strážova a malofatranského Kľaku. Dále je vidět také siluety Povážského Inovce a Bílých Karpat. A znovu vidíme kouřící elektrárnu Nováky. Mapa trasy: Mapa trasy na Žarnov

Nad vesnicí Podhradie se nachází zajímavý skalní útvar chráněný jako Přírodní památka Sivý kameň. V blízkosti se na nevysokém skalním ostrohu nachází stejnojmenná zřícenina hradu. Z hradu zůstalo jen několik zdí, ale místo je za dobře otočeného slunce velmi fotogenické. Název Sivý kameň dobře vystihuje vyvřelou andezitovou horninu, která skálu tvoří a ze které byl postaven i hrad, než ho místní rozebrali na stavební materiál. Zaparkovat se dá na konci vesnice za hospodou. Informace o zřícenině hradu Sivý kameň na webové stránce Hrady a zámky na Slovensku: www.hrady-zamky.sk/sivy-kamen

Závěrem bych napsala toto: Pohoří Vtáčnik není příliš vyhledávaným cílem, i když v poslední době jsou již turisté úplně všude, zvláště o slunečných víkendech, a jedná se o blízký cíl obyvatel poměrně velkých průmyslových měst. Do pohoří, která jsou zalesněná listnatými stromy, se vyplatí zamířit buď v říjnu nebo v dubnu. Každý rok se snažíme v těchto obdobích, kdy jsou vysokohorské cesty zavřené a většinou pod sněhem, navštívit nějaká nižší zalesněná pohoří a uvidět ty neskutečné barvy lesů v těchto ročních obdobích – jarní zeleň a podzimní žluto-červeno-hnědé tóny.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z oblasti Slovenského Středohoří:

• Slovensko - pohoří Polana, Hriňovské lazy
• Slovensko - Štiavnické a Kremnické vrchy