Sloupské skály a hřebenáče
Turistické cíle • Skalní útvar
Po štrece pozoruhodným Pustým žlebem mé nožky v úděsném vedru doklopýtaly na dohled obce Sloup. Kromě pohledu na manželku mne tu – žíznivého jak velblouda, potěšila hlavně „oáza“, nemající v našich krajích podobu háje datlovníků s čůrkem pramenité vody, ale restaurace.
Tahle patřila k hotelu Břoušek.
Po uložení pivečka do hrbu jsem pak s Janou vyrazil vstříc sloupským pamětihodnostem, které si ona při čekání na můj návrh už prošla. Ale znovu viděné jí zřejmě vůbec nevadilo.
Ať už to byl ten mohutný otvor průchozí jeskyně Kůlna anebo slavný sloupský Hřebenáč, nacházející se před vchodem do veřejnosti zpřístupněných Sloupsko-šošůvských jeskyní.
Téměř dvacet metrů vysoká skála tvaru sloupu prý dala obci jméno a pro horolezce se stala symbolem Moravského Krasu. Ale oni se kromě něj mohou vyřádit i na blízké Žíznivé skále, Starých skalách či na dalších hřebenáčích. Ty nejbližší tvoří skalní sousoší a nazývají se Otec, Matka a Syn. Vzdálenější se nacházejí už v obci, nad hřištěm, mají podobu mohutnějších útesů a říká se jim Evropa a Indie. Všechny tyhle útvary, známé jako hřebenáče, zdobí okolní terén po odnosu původních svahů, ale to vše se nestalo „včera“, ale už před velikou řadou let.
Vraťme se na chvíli ještě k tomu nejpůsobivějšímu sloupovitému skalisku, vlastnímu Hřebenáči. Jak si mnozí návštěvníci při jeho obdivném obcházení určitě povšimnou, na jedné straně se v něm vyvinulo i impozantní skalní okno, takže celek někomu může připomínat vysoký, leč obrácený hrnek na čaj. Další pozoruhodností je, že se před Hřebenáčem do země ztrácí Sloupský potok, který v podzemí protéká spodním patrem Sloupsko-šošůvských jeskyní, jeskyní Amatérskou a na dně Macochy se díky změně názvu mění na říčku Punkvu.
Za časů velkých deštů se ale propad do podzemí ucpe a Hřebenáč se měnívá ve skalní maják, trčící vysoko nad hladinou státem neschváleného rybníka.
Jenomže nad periodami přírodních zákonů je úřední šiml táákhle maličký!