Sibiu - Evangelická katedrála (Catedrala Evanghelică)
Skvostná evangelická katedrála v Sibiu je – jistě nejen pro autora tohoto článku – jednoznačně nejzajímavější, nejvýznamnější a nejkrásnější památkou tohoto půvabného historického města. A aby těch přívlastků nebylo na úvod málo, tak si můžeme prozradit, že i oficiální informační zdroje označují tento svatostánek za jednu z nejvíce reprezentativních gotických staveb v Transylvánii. A možná i v celém Rumunsku...
Kamenná bezejmenná katedrála byla postavena postupně – na základech románské baziliky z 12. století - v letech 1371 až 1520 a gotika v její podobě stále převládá. Jedná se nejen o katedrálu Evangelické církve a o farní kostel evangelické obce v Sibiu, ale s výškou 73,34 metru také o druhý nejvyšší evangelický kostel v celém Rumunsku i nejvyšší stavbu v Sibiu.
Kostel se nachází na náměstí Huet a dominuje mu sedmipatrová věž se čtyřmi věžičkami v rozích, které symbolizují městské „právo meče“. V interiéru zaujmou ihned gotické klenby a unikátní soubor zdobných náhrobníků. Ty se nacházejí ve vstupní části zvané zde ferula a je jich celkem 67. Za pozornost stojí také dvoje varhany – ty menší jsou barokní a pochází z roku 1671, ty velké sem byly instalovány v roce 1914 a jedná se o největší varhany v jihovýchodní Evropě.
Evangelická – nebo přesněji luteránská - katedrála, která byla na počátku své existence zasvěcena Panně Marii, je rozlehlá budova s neobvykle protáhle působícím půdorysem. Ten je tvořen polygonálním tříarkádovým chórem se severní sakristií, transeptem, trojlodím, mohutnou západní věží a vstupním narthexem. Od roku 2004 je katedrála zapsána na seznamu historických památek župy Sibiu.
Nejstarší části současného chrámu pochází z roku 1371 a jedná se o kůr a chór, těsně následovaný transeptem a spodními patry věže. Kostel byl ovšem již předtím prezentován jako bazilika s transeptem a sakristií, jejíž boční lodě tvořily pouze poloviční šířku lodi centrální. Na přelomu 14. a 15. století byla stavba pozastavena, aby byly po roce 1424 veškeré práce obnoveny. Následně byly zdi hlavní lodi zvýšeny o 2,6 m a boční lodi rozšířeny. Objevily se křížové klenby využívající starých svorníků a arkýřů. Od roku 1448 pak probíhalo rozšířování kostela západním směrem, a to všetně výstavby již zmíněného narthexu.
Po roce 1474 bylo rozhodnuto o přeměně baziliky na halový kostel. Jižní vnější zeď proto byla zvýšena, takže v interiéru mohla vzniknout boční tribuna s hvězdicovou klenbou. V roce 1494 byla dokončena kostelní věž. Následovala výstavba jižní a severní vstupní předsíně, jejichž součástí se staly bohatě profilované gotické portály. Nad tím jižním z roku 1467 byla později ještě postavena kaple. Ten severní je mladší a celou podobu tohoto vstupu dokončil teprve v roce 1509 kameník Nicolaus. Celou výstavbu katedrály zakončila v roce 1520 přístavba věže s točitým schodištěm.
Z nabídky exteriéru bychom ještě neměli opomenout renesanční dveře do sakristie, které pravděpodobně pocházejících z domu hraběte Hueta (vidět zde můžeme jeho erb, datováný rokem 1595). Na jižní fasádě chóru pak můžeme vidět reliéf Modlitba, pocházející snad z místní dílny a poslední čtvrtiny 15. století.
I když se to nezdá, je katedrála prostorově poměrně „malá“. Její délka je jen něco přes 58 m (délka chóru je asi 17,4 m) a vnitřní výška střední lodi 15,8 m. A také katedrálou se kostel stal teprve v roce 1867.
Klenby spočívají na konzolách s rostlinnými motivy, ale nechybí ani maskaron. Severní svorníky zobrazují Pannu Marii, Ježíše Krista a symboly evangelistů Marka a Lukáše. V jižní boční lodi můžeme vidět svorníky s vyobrazením Ježíše Krista, a beránka božího s praporem Zhnus Dei. Ve vstupní části je na svorníku zpodobněn biskup Wolfgang.
Na severní stěně chóru se nachází krásná freska Ukřižování, kterou v roce 1445 vytvořil rakouský malíř Johannes de Rosenau. Freska vykazuje i jisté italské vlivy a v letech 1989 až 1990 byla restaurována. V kostele se také nachází řada cenných zlacených stříbrných liturgických nádob, ale ty – bohužel – oko běžného návštěvníka nespatří.
Až do poloviny 18. století byly v kostele běžně pohřbívány významné osobnosti města jako starostové, baroni, hrabata, správci některých hrabství apod. Tento zvyk byl definitivně zakázán v roce 1796, jedinou výjimkou pak už byl pouze baron Samuel von Brukenthal (+1803) - mj. velký sběratel umění a osobní poradce císařovny Marie Terezie), jehož tělo bylo uloženo k věčnému odpočinku v kryptě pod kazatelnou.
Vstup do luteránské katedrály je zpoplatněn, stejně jako možnost vystoupat po 192 schodech na chrámovou věž (do výšky 55 m), která v minulosti sloužila také jako „požární hláska“. V žádném případě to ale nejsou vyhozené peníze … už třeba jen proto, že dva nejstarší dochované náhrobníky pochází z konce 15. století. V katedrále rovněž zůstala zachována kamenná kazatelna z roku 1520, mramorová křtitelnice ze 17. století nebo oltář z opevněného kostela v Dobárce. Před kostelem se navíc tyčí od roku 1899 socha biskupa Georga D. Teutsche (+1893).
A na dobrou noc ještě krátká pohádka. Podle legendy měla být věž katedrály v Sibiu původně tou nejvyšší v celé Transylvánii. Jenomže zástupci sibijských Sasů, kteří si ji přáli postavit, navštívili pro inspiraci tehdejšího rekordmana – tedy obec Bistriţa. Zde si výšku věže kostela změřili lanem. Místní Sasové je ale následně pozvali na večerní hostinu, kde je opili a následně jim tajně ustřihli kus lana. Evangelický kostel v městě Bistriţa tak zůstal tím s nejvyšší věží Sedmihradska.
napsáno v říjnu 2025
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Sibiu
Půjčovna autPříspěvky z okolí Sibiu - Evangelická katedrála (Catedrala Evanghelică)
