Semenný sad modřínu opadavého v Bílovicích nad Svitavou

Nedaleko bílovické rozhledny U Lidušky nalezneme v nadmořské výšce kolem 320 m n. m. zvláštní sad, který připomíná ten ovocný, ale místo jabloní nebo třešní či háje olivovníků tu uvidíme modříny. Jedná se totiž o tzv. semenný sad, jenž je důležitým nástrojem šlechtění lesních dřevin a od klasického lesa se liší na první pohled již svojí výškou, protože stromy jsou pravidelně seřezávány, aby se pro šišky se semeny nemuselo pracně šplhat do korun vysokých stromů, ale otrhat je jak ta jablka nebo posbírat ze země.

Jeho význam pak spočívá zejména ve zvyšování produkce a kvality nejen osiva samého, nýbrž z něj vyrostlých dřevin, používaných k obnově nebo novému zakládání lesních porostů. Jeho počátky pak spadají do roku 1984, kdy bylo zakládání těchto sadů řešeno centrálně v rámci tehdejších státních lesů (tehdy měl výměru 2,11 ha, později 2,4 ha, přičemž v něm bylo vysázeno 527 jednoletých kontejnerovaných roubovanců, původem ze 72 výběrových stromů adamovského modřínu), i když první svého druhu se u nás začaly objevovat již v 50. letech 20. století. První z těch, jež se zabývaly modřínem opadavým, pak byl semenný sad ve Šternberku u Olomouce, který vznikl v roce 1958 a osivo z něj bylo používáno pro všechny lesní oblasti v ČSR. Naopak semenný sad ŠLP Křtiny v Bílovicích byl určen pro lesní oblasti 30, 31 a 33, a to v rámci vegetačních lesních stupňů 1-5, avšak jeho produkce se postupně zvyšovala, což je vidět z následujících čísel, kdy v letech 1980-1985 činila produkce šišek 359 kg a v letech 1987-1988 již 660 kg.

Největším zádrhelem se však stal úhyn některých stromů, takže v roce 1987 byl semenný sad doplněn 162 novými roubovanci. Problémem však bylo i to, že rostoucí jedinci z tohoto semenného sadu začaly průběhem času zaostávat za standardní populací, čehož si všimli např. Ing. Jiří Šindelář, CSc. a Ing. Josef Frýdl, CSc. z VÚLHM Jíloviště-Strnady a publikovali ve své stati "První výsledky ověřování potomstev modřínu opadavého z osiva produkovaného v semenných sadech", publikované roku 2000 v časopise pro lesnickou vědu a praxi "Lesnická práce" (viz https://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-79-2000/lesnicka-prace-c-12-00/prvni-vysledky-overovani-potomstev-modrinu-opadaveho-z-osiva-produkovaneho-v-semennych-sadech). Někteří autoři pak soudí, že k tomu mohlo dojít v souvislosti s tím, že v roce 1988 zde byly provedeny pokusy s cílem zvýšit kvetení a retardovat růst roubovanců prostřednictvím postřiků vodních roztoků Cultaru. Jiní to však vylučují, takže si můžeme vybrat, co za tím stálo nebo stojí, nemůžeme vyloučit též klimatické změny a jiné externí zásahy, na něž nemají lesníci pražádný vliv. Podobně hovoří i text, který nalezneme na zdejším informačním panelu:

"SEMENNÝ SAD JE SOUČÁSTÍ MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ A SPRAVUJE HO ŠKOLNÍ LESNÍ PODNIK MASARYKŮV LES KŘTINY

Semenný sad - banka pro budoucnost našich lesů

● Možná vám vrtá hlavou, co je to za zvláštní les. Připomíná jabloňový sad bez jabloní. Sad to opravdu je, ale semenný. Získáváme z něj kvalitní osivo z modřínů. Ze získaných semínek pěstujeme sazenice, které pak vysadíme zpět do našich lesů.

● Semenné sady se od běžného lesa liší. Na první pohled vidíte, že jsou nižší. Pravidelně je seřezáváme. Díky tomunení potřeba pro šišky pracně šplhat do korun vysokých stromů.

● Stromy v našem sadu vznikly roubováním - tak jako například většina ovocných stromků v zahradnictvích. Po celém našem území jsme vybrali 72 geneticky nejkvalitnějších rodičovských stromů modřínu opadavého. U nich jsme z horní části koruny odebrali rouby (klony), které jsme naroubovali na tzv. podnože v lesních školkách. Zde "nabíraly" 4-5 let sílu, abychom je následně v roce 1984 přesadili do semenného sadu. Díky tomu, že jsme rouby odebírali z dospělých, plodících stromů, byl do nového jedince "přenesen" i věk rodičovského stromu. Stromy tedy začaly plodit již asi v 10 letech. Jehličnatým stromům v běžném lese to trvá 60 let.

● Při zakládání semenného sadu je zapotřebí splnit řadu podmínek a do péče o něj investovat hodně času a energie. Našim lesům se ta práce ale rychle vrací. Každé dva roky ze sadu získáváme velmi kvalitní osivo s vysokou klíčivostí průměrně okolo 2 000 - 3 000 kg semenné suroviny - šišek. To je zhruba váha dvou osobních automobilů.

● Založení semenného sadu je vázáno na schválenou a registrovanou dokumentaci, která musí obsahovat spoustu údajů o lokalitě i všech vysázených klonech. Taková dokumentace je vlastně jakýmsi rodným listem každého sadu."

K tomu je třeba ještě dodat, že zákonná definice semenného sadu podle zákona č. 149/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů pak zní takto: "Semenný sad je účelová výsadba selektovaných klonů nebo reprodukčního materiálu získaného z rodičovského stromu, který je izolován nebo obhospodařován tak, že sprášení pylem pocházejícím z rostlin nacházejících se mimo semenný sad je vyloučeno nebo podstatně omezeno, pro generativní způsob reprodukce." Dokumentaci, podle níž se semenný sad zakládá, pak schvaluje a registruje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, jenž vznikl de facto z v roce 1935 založené Lesní taxační kanceláře se sídlem na zámku v Brandýse nad Labem, přičemž v rámci následujících desetiletí prošel řadou podstatných změn (viz https://www.uhul.cz).

Přímo o historii a současnosti výše jmenovaného školního lesního podniku, který je nedílnou součástí Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, se dá více nalézt na webovém odkazu: www.slpkrtiny.cz/, případně na jeho mapovém portálu (viz https://experience.arcgis.com/experience/af2f969902ec4c78a3a620686632712d). Není nic divného, že je zdejší krajina udržována díky všem ve velmi přijatelném stavu z hlediska ekologie, proto je školní lesní podnik držitelem ekologických certifikátů FCI (1997) a PEFC (2003), když pomineme to, že část jeho pozemků je součástí CHKO Moravský kras nebo je zařazeno do evropského programu ochrany přírody NATURA 2000.

Semenný sad modřínu opadavého v Bílovicích nad Svitavou na mapě