Schlikova (Šlikova) vyhlídka

Prachovské skály jsou tak známé, že je není potřeba příliš představovat. Již od přelomu 18. a 19. století se tato místa stávala hojně navštěvovanými, ať šlo o výlety školní mládeže, tak o návštěvy různých spolků. Všechny uchvacovaly nejen skály samé, ale též výhledy z nich do širého a velmi malebného kraje, takže postupně vznikla řada vyhlídek, k nimž můžeme přiřadit i Schlikovu (Šlikovu) vyhlídku (viz http://www.interregion.cz/turistika/vyhlidky_rozhledny/prachov_slikova_vyhlidka/slikova_vyhlidka.html), původně známou jako tzv. Šlikovo sedadlo (majitel skal tam rád sedával a kochal se krajinou a tichem), která oficiálně vznikla v roce 1922 péčí Spolku turistů v Jičíně na nejvyšším místě tzv. Masarykovy cesty, a to z toho důvodu, že byl odsud krásný pohled na Trosky a celou krajinu Českého ráje a dále k Pojizeří a k Jizerským horám, za dobrých podmínek byl hezky viditelný i sám Ještěd. K tomu dodejme to, že vyhlídka byla nazvána podle vlastníků skal - rodě Schliků, resp. k výročí 300 let od popravy Jáchyma Ondřeje Šlika z Holíče, hraběte z Pasounu, k níž došlo 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.

Jiným důvodem, vedle toho, že se všichni zúčastnění snažili nějak zavděčit Františku a Jindřichu Schlikovým i jejich předchůdci Erweinu, bylo rovněž to, že tyto skály nebyly příliš vhodné k tehdy populárnímu horolezectví, což nám dokazuje citace z knihy "Horolezecká cvičení v Prachovských skalách 1930-1934. Průvodce pro horolezce a turisty" od Josefa Janeby: "Šlikova a Všetečkova vyhlídka jsou na okrajových skalách, které mají ve svých stěnách několik komínů a spár, ale tak zarostlých mechem a znečistěných hlínou, že nikoho nelákají. Mezi Šlikovou věží a Šlikovou vyhlídkou jsou ještě dvě menší věžičky, z nichž hořejší (jižně od Šlikovy vyhlídky) má celkem tři možné cesty, a dolejší jest přístupná podél východní hrany."

Již od 19. století se sem vypravila řada významných hostů, jež lákalo poznat tyto skalní dominanty, ať již pouze ze zvědavosti, nebo z vědeckého zájmu. Na podzim 1863 se tu stavili jičínští Sokolové, jež ho chtěli zopakovat 29. června 1866, ale vzhledem k prusko-rakouské válce k němu nedošlo. Jednou ze známých výletníků, kteří se na této vyhlídce zastavili, byla 22. července 1883 i Živnostensko-čtenářská jednota z Hradce Králové. Tato návštěva byla obdivuhodně monstrózní, protože celkem činila 250 lidí, z toho více než 80 žen, a to v tehdejších róbách, takže to nemohlo být nic jednoduchého se sem prodrat a vyšplhat. 12. června 1907 těmito místy naopak procházeli žáci c. k. vyšší školy reálné z Hradce Králové pod vedením pětice pedagogů - Antonína Hudce, Jindřicha Seeháka, Jana Pivoňky, Dr. Josefa Svobody a Dr. Stanislava Hlavy, ale to nebylo nic divného, neboť výlety a exkurze do Prachovských skal byly na této škole každoroční tradicí. Obrovský zájem pak měl na svědomí Klub českých turistů, zvláště pak když zřídil v Prachovských skalách vlastní chatu, do níž byl v roce 1926 zaveden telefon a rádio, k nimž následně přibyl ještě vodovod a přírodní koupací bazén. Tehdy k ní byla rovněž zřízena cesta, s jejíž budováním pomáhali vojáci z technické roty pěšího pluku č. 22.

Významnějšími se stala tato místa tím, že zde byla nalezena řada stop po pravěkém osídlení, většinou řazená do přelomu střední a mladší doby bronzové, tzv. lužické kultury. Většina z nich však byla zničena, ať již přírodními poměry, tak lidskou činností. Jedno z takových míst bylo na Plecháči, kde se na těžko přístupné plošince jihozápadně od Šlikovy vyhlídky našly sídlištní zbytky, střepy a čedičové kameny k obraně. Josef Haken ve své stati "Lid polí popelnicových v Prachovských skalách" o tom píše: "Druhý lužický »hrad« byl na Plecháči v prostředí divokém, ale jinak daleko méně vábivém. Je to poslední mohutný skalní pařez jz. od Šlikovy vyhlídky. K severu je to skalní věž snad 20 m vysoká s kolmou stěnou, k západu je nebezpečný výstup možný skalní rozsedlinou, k jihu spadá skála strmě do pískové závěje, na straně východní je důkladně rozervána erosí v nepřístupný svah. Skála je tedy skoro úplně nepřístupná a dnes naprosto nehostinná, ale před 3000 lety byla zde snad plošinka; dnes jen několik borovic asi samorostlých živoří v rozsedlinách skály. Asi 10 m k sv. od skály je za pěšinou úzká sluj, v níž byly střepy lužických nádob, patrně hrob tlakem písku splavovaného do sluje přívalovými vodami rozrušený (viz v odstavci o hrobech)."

Postupem času se na vyhlídku jaksi pozapomnělo a tento stav se změnil až koncem 80. let 20. století, protože nejhorší bylo to, že díky špatným zábradlím a mnohdy neschůdné cestě hrozil pád návštěvníků dolů do hlubin, takže např. v roce 1987 došlo k opravě nebo vztyčení nového kovového zábradlí. Přímo k celkové obnově vyhlídky došlo až roku 2024, a to ve spolupráci s VOŠ a SPŠ v Jičíně. Na závěr dodejme, že díky kresbám Jaroslava Všetečky a mnoha jiných můžeme dodnes srovnávat, jaký byl odsud v minulosti výhled a jak se proměňoval do současné doby.

Schlikova (Šlikova) vyhlídka na mapě