Saschiz – opevněný kostel, kterému chybí opevnění (Biserica fortificată, UNESCO)

Fotografie (20)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Opevněný evangelický kostel v rumunském Saschizu je cennou položkou na seznamu kulturního dědictví UNESCO. A platí to i přesto, že v současné době už nijak opevněně nepůsobí. Jedná se o románskou baziliku z počátku 13. století, jejíž gotická úprava do podoby sakrální pevnosti byla zahájena v průběhu 14. století. Tím originálním a nejpůsobivějším prvkem zde zůstává nejvyšší patro kostela, které je označováno jako skutečná pevnost v podkroví, táhnoucí se nad celým chrámovým prostorem.

Je přitom docela zajímavé, že se tato stavba z lomového kamene a cihel objevila hned v „zakládající sedmičce“ těchto transylvánských kostelů na seznamu UNESCO (tato položka z roku 1993 už dnes byla výrazně rozšířena) a přitom rumunskou kulturní památkou je teprve od roku 2010. A hned na úvod můžeme ještě doplnit informaci, že víska Saschiz leží v župě Mureș a že v ní žije přibližně 2.000 obyvatel.

Velký opevněný kostel v Saschizu byl většinově dokončen v roce 1493 a zasvětili jej sv. Štěpánovi. Vznikla zde pozoruhodná gotická stavba halového typu s 22 vysokými podpůrnými pilíři. Chrámová hala je velmi široká i dlouhá a její chór z roku 1496 je ze tří stran uzavřen. V roce 1525 byly definitivně dokončeny všechny stavební práce. Nad halou a chórem byl z cihel postaven obranný ochoz, který měl další dvě úrovně nad hvězdicovou klenbou sakristie.

Kostel má tři portály se střílnami zakončenými lomeným obloukem. Na západní straně chrámu se nacházejí dvě cihlové věžičky, kterými je přístup do cihlového obranného patra. Součástí obranného systému byly také výklenky pilířů, dvojice slabších „protistřeleckých“ zdí, hradby s valy i 16 m věž sakristie.

Chór si dosud částečně zachoval původní klenbu a je tady rovněž vidět vrchol svatostánku, který působí mohutným dojmem. Nacházejí se zde také dva cenné kněžské náhrobníky, z nichž ten mladší je připisován velkému sochaři Eliasi Nicolaiovi.

V průběhu 19. století byly upraveny klenby lodi i chóru, zatímco okna zůstávají v pozdně gotickém slohu, a to včetně fragmentů skleněných disků zasazených do olověných pásek. Varhany, se původně nacházely nad oltářem, teprve v 18. století pak byly přemístěny na speciálně postavenou západní tribunu. Současný nástroj postavil roku 1786 a postavil jej varhanářský mistr Johannes Praus.

Mohutná - samostatně stojící - obranná věž se střílnami se tyčí asi 10 metrů od sakristie. Nejvyšší patra jsou postavena z cihel, ty ostatní jsou z kamene. Přestavba tohoto fortifikačního prvku na zvonici proběhla v roce 1677. Krátce po této přestavbě došlo k požáru, který zvonici téměř úplně zničil. Následoval další požár, takže současná podoba věže pochází z roku 1832. V okně horního patra je umístěna soška zvaná Bogdan, která doprovází údery hodin.

Na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:

Současné oplocení areálu víceméně kopíruje původní – 9 m vysoké – hradební opevnění vybudované na přelomu 14. a 15. století. V blízkosti evangelického (luteránského) kostela se nachází někdejší selská tvrz ze 14. století (zřejmě z roku 1343), která měla původně šest bašt a 60 m hlubokou studnu.

Interiér kostela je v podstatě bez výzdoby, protože veškeré nástěnné malby byly během kalvínské reformace zakryty. Varhany se řadí mezi 10 největších nástrojů v Transylvánii a byly sem přivezeny v roce 1788 z Brašova. Barokní oltář pochází z Vídně a roku 1735.

Klenba kostelní lodi byla přestavěna v roce 1878. Vnitřní mobiliář je převážně barokní, pozdně gotická je pouze zdobná kazatelna v chóru . Na vnějších stěnách se dochovaly fragmenty nápisů.

Svým způsobem zde platí, že jedinou dochovanou typickou obrannou částí tohoto areálu je mohutná severní věž, jejíž barevná břidlicová střecha je viditelná z dálky. Má dvanáct vikýřů (tři na každé straně) a čtyři malé nárožní věžičky.

Původně obci jako ochrana sloužila – na nedalekém kopci se od 14. století nacházející – citadela, ze které se dochovala pouze zřícenina. Jenomže ta byla od centra obce vzdálena 2 km a navíc se proslýchalo, že na kopci straší obr s oprátkou, takže došlo k opevnění zdejšího kostela. Obyvatelé Saschizu tak měli snadnější přístup k úkrytu před nepřáteli.

Je možná překvapivé, že naposledy byl opevněný kostel v Saschizu a jeho věž poškozen zcela nedávno. Stalo se tak při zemětřeseních v letech 1977, 1986 a 1990.

napsáno v září 2025

Autor: markyz63

Další články autora: 4013

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli