Loading...
Turistické cíle • Hlavní město
San Marino, oficiálně Città di San Marino, je hlavní město Republiky San Marino. Leží na západním svahu hory Monte Titano nedaleko italského pobřeží Jaderského moře. Historické centrum se rozkládá přibližně 700 až 750 metrů nad mořem a nabízí daleké výhledy na kopcovitou krajinu regionu Emilia-Romagna i směrem k Rimini.
Město bývá někdy zaměňováno s celým státem. Città di San Marino je však pouze jednou z devíti samosprávných oblastí republiky, označovaných jako castelli. Je politickým, historickým a turistickým centrem země, zatímco nejvíce obyvatel žije v Serravalle.
Podle tradice založil San Marino roku 301 kameník Marinus, který přišel z dalmatského ostrova Rab. Před pronásledováním křesťanů se měl uchýlit na Monte Titano a založit zde malou náboženskou komunitu.
Ve středověku se na hoře rozvinula opevněná obec, která si postupně vytvořila vlastní samosprávu. Za symbolický počátek republiky je považován právě rok 301, přestože skutečné městské a státní instituce vznikaly až o mnoho staletí později.
San Marino si dokázalo udržet nezávislost během sjednocování Itálie, napoleonských válek i dalších evropských konfliktů. Dnes se označuje za nejstarší dosud existující republiku na světě.
Historické centrum je tvořeno soustavou úzkých kamenných uliček, schodišť, malých náměstí, městských bran a opevnění. Rozkládá se ve strmém terénu podél hřebene Monte Titano.
Historické centrum San Marina a hora Monte Titano jsou od roku 2008 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Chráněné území o rozloze 55 hektarů zahrnuje pevnostní věže, hradby, brány, bašty, baziliku, kláštery, divadlo a vládní palác. UNESCO oceňuje především mimořádně dlouhou kontinuitu samostatné republiky a zachování jejích historických institucí. San Marino na seznamu UNESCO
Do starého města se vstupuje například bránou Porta San Francesco. Za ní začíná hlavní pěší zóna s obchody, restauracemi, muzei a cestami vedoucími k pevnostním věžím.
Nejznámějšími symboly San Marina jsou tři středověké věže stojící na vrcholech Monte Titano. Jejich podoba se objevuje ve státním znaku i na vlajce republiky.
Guaita, označovaná také jako Prima Torre, je nejstarší a největší ze tří pevností. Její počátky sahají přibližně do 11. století. Stavba byla několikrát rozšiřována a dlouho sloužila jako obranné místo i vězení.
Pevnost chrání dvě linie hradeb. Uvnitř se nachází kaple svaté Barbory, zvonice, studna a někdejší vězeňské prostory. Z hradeb se otevírají jedny z nejkrásnějších výhledů v San Marinu. První věž Guaita
Druhá věž Cesta, někdy nazývaná Fratta, stojí na nejvyšší části hřebene. Pevnost pochází ze 13. století a v minulosti sloužila jako strážní stanoviště a sídlo obranné posádky.
Dnes je ve věži umístěno Muzeum starých zbraní. Sbírka obsahuje stovky exponátů pocházejících přibližně ze 13. až 19. století. Guaitu a Cestu spojuje vyhlídková cesta Passo delle Streghe neboli Stezka čarodějnic. Druhá věž Cesta
Montale je nejmenší a nejmladší ze tří věží. Byla vybudována pravděpodobně ve 14. století jako pozorovací a obranné stanoviště.
Věž má neobvyklý pětiúhelníkový půdorys. Uvnitř se nachází hluboký prostor, který v minulosti sloužil jako vězení. Montale není běžně přístupná, lze k ní však dojít po hřebenové stezce.
Passo delle Streghe je malebná cesta spojující věže Guaita a Cesta. Vede po skalnatém hřebeni mezi hradbami a nabízí výhledy na všechny strany.
Název znamená „Stezka čarodějnic“ a je spojen s místními legendami o ženách, které se zde měly v noci scházet. Cesta patří k nejfotografovanějším místům San Marina. Povrch je místy nerovný a kluzký, proto je vhodná pevná obuv.
Piazza della Libertà je hlavním náměstím historického centra a centrem politického života republiky. Uprostřed stojí mramorová Socha svobody, kterou San Marinu v 19. století věnovala německá šlechtična Otilia Heyroth Wagener.
Z okraje náměstí je široký výhled do italského vnitrozemí. Nejvýznamnější stavbou je Palazzo Pubblico, sídlo nejvyšších státních institucí.
Palazzo Pubblico neboli Veřejný palác slouží jako radnice hlavního města a současně jako sídlo parlamentu, vlády a kapitánů-regentů, kteří jsou společnými hlavami státu.
Současná novogotická budova byla postavena v letech 1884–1894 na místě staršího obecního paláce. Fasádu zdobí erby, arkády, hodinová věž a socha svatého Marina.
V letní sezoně se před palácem obvykle koná slavnostní střídání stráží. Každého 1. dubna a 1. října zde začíná funkční období nově zvolených kapitánů-regentů. Ti jsou voleni vždy na šest měsíců.
V roce 2026 je nutné počítat s tím, že Palazzo Pubblico má být od 2. dubna do 30. září uzavřen kvůli rekonstrukci. Termín a možnosti návštěvy je vhodné před cestou ověřit. Palazzo Pubblico
Basilica di San Marino je hlavním chrámem republiky. Současná neoklasicistní stavba vznikla v první polovině 19. století na místě staršího kostela.
Interiér je rozdělen do tří lodí a zdobí jej korintské sloupy. Pod hlavním oltářem jsou uloženy relikvie svatého Marina, zakladatele a patrona republiky.
Vedle baziliky stojí menší kostel San Pietro. Ve skále za oltářem se nacházejí výklenky, které jsou podle tradice spojovány se svatým Marinem a jeho druhem svatým Leem. Bazilika svatého Marina
Kostel San Francesco byl postaven ve 14. století a patří k nejstarším sakrálním stavbám ve městě. Nachází se nedaleko brány Porta San Francesco.
V přilehlém bývalém klášteře sídlí Muzeum svatého Františka s obrazárnou. Sbírky zahrnují církevní umění, fresky a obrazy italských mistrů, mezi nimiž jsou zastoupeni Guercino nebo Gerolamo Marchesi da Cotignola. Muzeum San Francesco
Navzdory malé rozloze nabízí San Marino několik státních i soukromých muzeí. K nejvýznamnějším patří:
Státní muzeum představuje archeologické nálezy, obrazy, mince a předměty spojené s dějinami republiky. Pro návštěvu několika státních památek lze využít společnou vstupenku. Aktuální dostupnost objektů a otevírací dobu je vhodné ověřit na oficiálním turistickém portálu.
Cava dei Balestrieri je bývalý kamenolom přeměněný na prostor pro kulturní a historické akce. Nachází se za Palazzo Pubblico.
Konají se zde přehlídky historických kušníků, vystoupení praporečníků, koncerty a slavnosti. Tradice kušnických jednotek patří k významným symbolům San Marina.
Největší oslavy probíhají 3. září, kdy republika slaví svátek svatého Marina a výročí svého založení.
Nejpůsobivějším způsobem dopravy do historického centra je kabinová lanovka z Borgo Maggiore. Během necelých dvou minut překoná převýšení přibližně 200 metrů.
Horní stanice se nachází poblíž historického centra a baziliky. Za jasného počasí jsou z lanovky vidět okolní kopce i pobřeží Jaderského moře. Borgo Maggiore i historické centrum hlavního města jsou součástí území chráněného UNESCO. Lanovka San Marino
Pro návštěvníky přijíždějící autem je praktické zaparkovat v Borgo Maggiore a pokračovat lanovkou. Před cestou je vhodné zkontrolovat provozní dobu a případné pravidelné servisní odstávky.
Monte Titano nabízí několik pěších cest spojujících historické centrum, pevnostní věže a okolní přírodní lokality. Nejoblíbenější je hřebenová trasa kolem všech tří věží.
Z jednotlivých vyhlídek lze pozorovat sanmarinskou krajinu, Apeniny, italskou nížinu a za dobré viditelnosti také Jaderské moře. Trasy nejsou dlouhé, ale kvůli prudkým svahům, schodištím a kamennému povrchu mohou být fyzicky náročnější.
San Marino je vhodné také pro silniční cyklistiku a horská kola. Okolní silnice však mají výrazné převýšení.
Historické centrum je plné obchodů se suvenýry, mincemi, známkami, koženým zbožím, keramikou a místními potravinami. San Marino vydává vlastní euromince a poštovní známky, které jsou oblíbené mezi sběrateli.
K tradičním místním produktům patří víno, olivový olej, med, sýry a likéry. Sanmarinská kuchyně je blízká kuchyni italského regionu Emilia-Romagna. Typické jsou těstoviny, piadina, plněné těstoviny, pečená masa a dezerty.
Republika není členem Evropské unie, ale s EU má celní unii a používá euro.
San Marino nemá vlastní mezinárodní letiště ani pravidelnou železniční dopravu. Nejbližším významným dopravním uzlem je italské město Rimini, vzdálené přibližně 25 kilometrů.
Z Rimini jezdí do San Marina autobusové linky. Cesta obvykle trvá přibližně 45 až 60 minut podle provozu. Nejbližší letiště se nachází v Rimini, větší nabídku spojů mají letiště Bologna, Ancona a Forlì.
Historická železnice mezi Rimini a San Marinem byla otevřena roku 1932, ale za druhé světové války byla vážně poškozena a pravidelný provoz již nebyl obnoven. Část původní trati a některé tunely se dochovaly.
V okolí historického centra se nachází několik číslovaných placených parkovišť. Parkoviště P1, P2, P4, P6, P7 a P8 leží přímo u starého města, další jsou umístěna níže ve svahu.
Parkovací dům P9 je s horní částí města propojen výtahy. Z některých vzdálenějších parkovišť funguje v exponovaných termínech kyvadlová doprava. Přehled parkování v San Marinu
Řidiči obytných vozů mohou využít vyhrazená stání, například u parkovišť P10, P12 nebo P13. Historické centrum je pěší a pro běžný automobilový provoz je z velké části uzavřeno.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Stát | Republika San Marino |
| Správní oblast | Castello di Città di San Marino |
| Počet obyvatel města | přibližně 4 000 |
| Počet obyvatel republiky | přibližně 34 000 |
| Nadmořská výška centra | přibližně 700–750 m |
| Nejvyšší bod Monte Titano | 739 m |
| Měna | euro – EUR |
| Úřední jazyk | italština |
| Časové pásmo | stejné jako v České republice |
| GPS centra | 43.9424, 12.4578 |
| Turistický web | Visit San Marino |
| Doporučená délka návštěvy | 1 den, případně 2 dny |
| Nejbližší železniční stanice | Rimini |
| Nejbližší letiště | Rimini – Federico Fellini |
San Marino je ideální pro jednodenní výlet z Rimini nebo jako zastávka při cestě po střední Itálii. Největším zážitkem je procházka historickým centrem, návštěva věží Guaita a Cesta a hřebenová cesta Passo delle Streghe. Přenocování umožňuje poznat město také večer a ráno, kdy je v uličkách výrazně méně jednodenních návštěvníků.