Rimini - Malatestův chrám (Tempio Malatestiano)

Téměř stopadesátitisícové město Rimini leží v provincii Emilia-Romagna a u nás je – poměrně nespravedlivě – považováno zejména za přímořské letovisko určené k lenošení. Ve skutečnosti se jedná o historické město s vysokým počtem památek celosvětového významu. Jednou z nich je také pozoruhodný chrám Tempio Malatestiano, o němž se opakovaně zmiňuje nejen Pijoan ve svých Dějinách umění, ale i Vasari v Životech nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů nebo náš Karel Čapek v Italských listech.

Chrám, známý též jako Malatestův templ (původně to mělo být urážlivé papežské označení pro pohanské „pohřebiště“ s nedostatkem křesťanské ikonografie), katedrála sv. Kolumby ze Sens (Basilica Cattedrale Santa Colomba) nebo Dóm (Duomo), je označován za renesanční stavbu uznávaného architekta Leona Battisty Albertiho a na tomto konstatování nic nemění ani skutečnost, že výstavba templu byla zahájena v polovině 15. století (to hlavní zde proběhlo v letech 1447 až 1503) a definitivně dokončena až ve století osmnáctém. Nebo spíše nedokončena, protože plánovaná kopule ve stylu římského Pantheonu se zde nikdy neobjevila.

Původně na tomto místě stávala mariánská kaple z 9. století, později románsko-gotický řádový kostel sv. Františka z přelomu 12. a 13. století, vyzdobený mj. Giottovými freskami. Jméno současného svatostánku má navždy připomínat muže, který jej nechal vybudovat. Tím byl riminský vládce, velký vojevůdce, papežův nepřítel a vážený mecenáš umění Sigismondo Pandolfo Malatesta. Díky němu začal v Rimini působit nejen již zmíněný architekt, filozof, matematik, archeolog, hudebník a „teoretik umění rané renesance“ L.B. Alberti, ale také sochař Agostino di Duccio, malíř Piero della Francesca nebo medailista a miniaturista Matteo de Pasti.

Současný kostel stavěl Alberti od samého počátku jako Malatestovo mauzoleum, určené pro Sigismonda a jeho o 15 let mladší milenku – později „povýšenou“ na třetí manželku - Isottu degli Atti. Jejich sarkofágy později (v r. 1464) doplnil sarkofág třetí, obsahující ostatky řeckého filosofa přelomu 14. a 15. století Georgia Gemistose Pléthóna. Pro milovníky nedalekého hlavního města provincie Ravenna, mezi něž se řadí i autor článku, je jistě důležité vědět, že mramor pro stavbu tohoto kostela byl „loupen“ v antických ruinách u Sant'Apollinare in Classe. Příznivce starších architektonických slohů potěší často prezentovaný názor, že krásu renesanční stavby se staršími prvky dokazalo baroko zničit jen v polovině interiéru.

Někdejší františkánský klášter byl zrušen teprve v roce 1809 a templ se následně stal městskou katedrálou sv. Kolumby. V průběhu II. světové války byl chrám těžce poškozen bombardováním (mj. byla zničena apsida) a musel být kompletně restaurován. Od roku 2002 se kostel, považovaný za jednu z nejvýznamnějších staveb 15. století v celé Itálii, pyšní titulem basilica minor, který mu udělil papež Jan Pavel II. Dnes sem příznivci umění chodí – kromě samotné chrámové budovy - zejména kvůli Giottově krucifixu z let 1308 až 1312 a fresce, kterou v roce 1451 namaloval Piero della Francesca.

Malatestův templ, který byl postaven k uctění „věčného Boha a nezničitelného města“ i k oslavě Sigismondovy lásky k Isottě, najdeme na adrese Via IV Novembre č. 35. Otevřeno je zde od 8,30 do 12,00 hod. (o víkendu do 12,30 hod.) a od 15,30 do 18,30 hod. (v neděli do 19,00 hod.). Vstup je bezbariérový a – překvapivě - volný.

Tím by byly základní informace téměř vyčerpány a my se můžeme „vrhnout“ na bližší popis samotné baziliky.

Albertiho exteriér je v podstatě „mramorovou skořápkou” s centrálním portálem. Boční stěny člení – po vzoru římského Kolosea a vítězného oblouku - řada sedmi velkých slepých obloukových nik určených (pouze na jižní straně) k umístění sarkofágů vysokých soudních úředníků, významných lékařů, básníka Basinia da Parma a již zmíněného Plétóna, považovaného tehdy za jednoho z největších myslitelů všech dob. Celý svatostánek pak obtáčí venkovní vysoký sokl z istrijského kamene a vnitřní soubor kaplí. Podoba majestátního průčelí vychází ze vzhledu zdejšího Augustova oblouku, jehož části zde byly dokonce použity. V zadní části najdeme zvonici postavenou na přelomu 15. a 16. stoletm. Až do roku 1921 se vedle ní nacházely budovy někdejšího františkánského kláštera.

Jednolodní interiér vznikl jako halový a následně jej obklopila řada hlubokých bočních kaplí, uzavřených bohatě zdobenými mramorovými balustrádami. Předpokládá se, že jeho podoba je dílem de Pastiho a di Duccia, který byl silně ovlivněn Donatellem. Zastropení (zastřešení) je tvořeno jednoduchými dřevěnými vazníky s viditelnými trámy, pokrytými taškami.

Šestice bočních kaplí je „zasvěcena” svobodným uměním, znamením zvěrokruhu, sibylám a prorokům. Zbývající dvě kaple jsou určeny hrobce Sigismonda (kaple Ctností) a Isotty (kaple Andělů). Předpokládá se, že se na jejich podobě významně podíleli spolu s di Ducciem i renesanční sochaři Bernardo Ciuffagni a Francesco di Simone Ferrucci. Výzdobu kaplí tvoří převážně basreliéfy, zobrazující nejčastěji spojení písmen S a I nebo šípkové růže, a sošky putti. Kromě místa posledního odpočinku obou milenců – a pozdějších manželů – bychom neměli přehlédnout ani náhrobek kardinála Bonita.

Kaple Ctností je první vpravo a nazývá se také San Sigismondo. Vznikla v letech 1447 až 1450 a zaujme bohatou sochařskou výzdobou, mj. postavami Ctností ve vysokém reliéfu (kuriozitou je chybějící Spravedlnost) nebo zpodobněním cesty Sigismonda a jeho rodiny do kláštera Agauno (dnes už jen kopie). Nechybí zde ani basreliéfy s postavami andělů, apoštolů a evangelistů, relikviáře z 18. století, malý sarkofág ze 7. století, některé předměty ze Sigismondovy hrobky (části oděvu, meč, medaile) nebo fragmenty terakotových dekorací ze 14. století. Druhá kaple napravo je kaple Andělů nebo též Isottina kaple či San Michele. Socha archanděla na oltáři i hrajících andílků je od di Duccia, Isottin sarkofág se dvěma slony vyřezal de Pasti. Původně se zde nacházel i Giottův Kříž, později přemístěný za hlavní oltář.

Velmi zajímavá a značně nekonvenční je kaple Zvěrokruhu, zvaná též kaple Planet nebo San Girolamo. Výzdoba di Duccia je zaměřena na neobvyklá vyobrazení planet (Saturn, Mars, Venuše, Měsíc) i znamení (Rak s nejstarším dochovaným zobrazením města Rimini, Beran, Býk, Lev, Kozoroh, Střelec). Najdeme zde také dva reliéfy spojené se životem Sigismonda (jsou na nich i mořské příšery a veslující nahý muž), girlandy s cherubíny nebo balustrádu z červeného mramoru. Na levé straně se pak nacházejí kaple Svobodných umění a věd (di Duccio, r. 1456), kaple Dětských her nebo též Anděla strážného, kde jsou umístěny hrobky prvních dvou manželek Sigismonda, pocházejících z rodu d´Este a Sforza (hrobky obklopuje 61 andílků – di Duccio, r. 1455). Bývalá sakristie je dnes kaplí Padlých a zdobí ji portál z 15. století. Vlevo najdeme také kapli předků, která se nazývá i Pietà nebo Madonna dell'Acqua. Toto pojmenování vychází z malého mramorového sousoší francouzsko-německé školy z 15. století, jehož prostřednictvím lidé prosili o déšť. Zde najdeme 12 postav proroků a sibyl, Archu předků a potomků od di Duccia nebo velký medailon s profilem Sigismonda Malatesta. Podobu kaple, bohužel, výrazně změnily Polettiho úpravy z let 1862 až 1868. Původní kaple ještě doplnila pravá kaple Concezione s neoklasicistním pomníkem hraběte Garattoniho. Právě sem byla přemístěna della Francescova freska, která od roku 1451 zobrazuje Sigismonda Malatestu modlícího se před sv. Zikmundem, který má být zpodobněním císaře Zikmunda Lucemburského.

Za zmínku stojí jistě také cenný obraz Giorgia Vasariho z roku 1548 Svatý František přijímá stigmata. Naopak hlavní oltář z roku 2001, který vytvořil z kovu a travertinu Giuliano Vangi a který se nachází v po válce obnoveném presbytáři, můžeme klidně přehlédnout. Pozoruhodný Giottův dřevěný Kříž, polychromovaný v roce 1312, jsme již opakovaně zmiňovali. Vedle chrámu byl umístěn sarkofág patrona města nazývaný Archa San Gaudenzo, který zdobí tři latinské kříže.

S kostelem sousedí muzeum Pokladnice katedrály, kde jsou vystaveny posvátná roucha, liturgické předměty a některé basreliéfy, z nichž nejstarší pocházejí z 13. století.

Závěrem bych rád ještě omluvil sníženou kvalitu fotogalerie. Jedná se o oskenované fotografiemi 13 x 9 cm, které skutečně slouží pouze jako ilustrační materiál.