Rudice - další zajímavosti a památky obce

Rudice, ležící asi 12 km severovýchodně od Uherského Brodu, bývaly místem, kde lidé žili již v době halštátské. Z této éry ve vsi při kopání studny nalezeno bronzové kopí a na trati Pod Vinohrady žárové hroby se střepy amfor z černé keramiky. První písemná zmínka o vsi se v análech objevila roku 1350. Tehdy byla spolu s dvorem majetkem Petra z Vlachovic. Jeho potomci či příbuzní byli vlastníky až do 16.století. Později se majitelé střídali. K nejvýznamnějším patřili Ořechovští z Honbic, Jan Lysek z Brandýsa, Kounicové a posledním feudálním pánem zde byl Jiří kníže Lubomirský. Poté rudické a světlovské panství odkoupila Pozemková banka v Praze. Roku 1928 byla při pozemkové reformě půda i s okolními lesy rozparcelována a Rudicím zůstal jen bývalý hospodářský dvůr.

Obyvatelé se v minulosti živili převážně zemědělstvím a prací v lese. Mnoho mladých si hledalo job jinde a party zedníků odcházely až do Budapešti a Vídně. Zajímavostí je, že se zde ve středověku na rozloze 15 ha nacházely vinice, ale v třicetileté válce zanikly.

Roku 1947 došlo k úplné elektrifikaci obce. Tehdy byly Rudice ještě zemědělskou obcí, ale brzy nato si mnoho místních začalo hledat práci v okolních průmyslových podnicích a veřejných službách. Sbor dobrovolných hasičů v Rudicích vznikl 1908 a Tělovýchovná jednota Sokol v roce 1922. Dnes v malebné obci vystavěné ve svahu a na temeni odlesněného kopce žije asi 440 obyvatel a příchozí odjinud tu narazí na množství zajímavostí i památek.

 

Za nejstarší je označována kaple vypínající se u silnice do Nezdenic 0.5 km od dolního konce vsi. Drobná sakrální stavbička tu údajně stávala už v 15.století, ale v půli „století páry“ byla přestavěna do dnešní podoby.

Tuto kapli jsem neviděl, protože jsem na okraj Rudic dorazil po cyklostezce ze Šumic a první pamětihodností, na kterou jsem dál v obci narazil, byla černá Pamětní deska umístěná na domě č.p.89. V květnu 1944 v něm při přestřelce s četníky zahynuli dva členové paravýsadkové skupiny CARBON – rotný František Kobzík a nadrotmistr Josef Vanc.

(V srpnu téhož roku se na přilehlá pole nad obcí zřítil sestřelený americký letoun B17 a k lesu dopadly těla dvou členů posádky – Josepha Marinelliho a Rusella W.Meyncka. Pochováni byli na místním hřbitově a na jejich rov umístěna vrtule z letounu.

Při osvobozování Rudic pak padli dva rumunští vojáci a při bombardování zahynula Františka Surá i se svými dvěma dětmi.)

 

U svažité hlavní ulice je v přilehlém parčíku umístěna trojdílná plastika Přesličky, která tu byla nainstalována při příležitosti 650. výročí vzniku obce. Autorkou díla se stala vídeňská sochařka Milada Zahnhausen - Kratěnová.

O kousek výš u cesty stojí Pomník obětem 1.světové války. Ta byla pro obec hrůznou pohromou, neboť v ní padlo 29 rudických mužů a 9 navrátilců se stalo doživotními invalidy.

Naproti obchodu „Potraviny Večerka Rudice“ se nachází vydlážděné prostranství, jež zdobí skuptura zvaná Střed Světa. Údajně tu v Rudicích žil jeden „mudrc“, který při svých cestách do okolních sídel zjistil, že do nich cesta trvá vždy přibližně stejně dlouho a z toho vyvodil, že jsou Rudice středem zeměkoule.

Poblíž skuptury v současnosti stojí zbrusu nová hospůdka, která nemá název a není ještě ani vyznačena na mapách.com, jenže v době mé procházky obcí byla zavřená.

 

Od ní stoupala vzhůru do kopce ulice, která mne přivedla k pozdně baroknímu rudickému kostelíku sv.Václava a hřbitovu. (Předchůdcem svatostánku byl už za středověku kostel sv.Urbana V době Vánoc bývá v interiéru chrámu umístěn vyřezávaný a pohyblivý betlém, jehož tvůrce – pan Jan Vysloužil, bydlí jen kousek odtud. Betlém je možno si prohlédnout přímo u něj doma, ale až po předchozí telefonické domluvě.

V této vyvýšené části obce se nachází také sídlo Obecního úřadu a Obecní knihovny. Opodál je možno se ubytovat v „Penzionu Petra Němcová“ anebo v „Apartmánu Rudice.“ Moderní obytné domy pak stále stoupající silnici lemují z obou stran až na horní konec obce, kde se nachází autobusová točna. Spolu s ní mají Rudice 4 zastávky busu.

Poslední místní zajímavostí je minerální pramen, který je možno vyhledat v horní části Rudic u zástavby pod silnicí. Jelikož je známý svým „petrolejovým“ odérem, jeho návštěvu jsem si prozíravě odpustil, protože jsou mi daleko milejší přírodní vody s přirozenější příchutí. Namísto místní podivné kyselky jsem si pak ze silnice nad obcí vychutnal výhled na vzdálené Bílé Karpaty...