Je to jeden z nejstarších jihočeských hradů, který je znám také vodákům, kteří v kempu pod hradem zpravidla končí svoje denní putování po hladině Vltavy z Vyššího Brodu. Ten pohled na Rožmberk, který se jim po poslední zatáčce naskytne, stojí opravdu za to. Jako bílý orel na skále je hrad svědkem jejich boje se zákeřným jezem na pravé straně řeky. Ti, kdo ho úspěšně zdolají a utáboří se v kempu, se mohou odměnit strmým výstupem a prohlídkou hradu, ke kterému jeho zakladatelé Rožmberkové získali velmi citový vztah.Dějiny této „hradní růže“ nad Vltavou se začaly psát v roce 1250. U jeho zrodu stáli Vítkovci, předchůdci Rožmberků. Tedy rod, který se v této době dere na výslunní, jeho bohatství a vliv roste a začíná se vymezovat vůči vzrůstající přemyslovské královské moci. Vítkovci si na své jihočeské základně začínají budovat opěrné body a právě Rožmberk má být centrem jejich panství. Místo na skalnatém ostrohu nad Vltavou bylo vybráno proto, že se pod ním vinula významná obchodní stezka z Čech do bohatého horního Podunají.

Jako první se zde usídlil Vok z Prčice. Tehdy byl ovšem hrad v jiných místech než dnes. Byl výš a proto se mu říkalo Horní hrad. Jeho jádrem byla vysoká válcová věž a při ní stál palác, obehnaný hradební zdí a příkopem. V roce 1522 vyhořel a zůstala z něj zachována pouze velká věž Jakobínka. To už ale stál Dolní hrad, postavený ve 30. letech 14. století jenž byl spojen s původním hradem mostem. V roce 1302 si Rožmberkové zvolili za své hradní sídlo Český Krumlov a zdejší hrad využívali jen příležitostně. Za časů husitských válek se dostali do finanční tísně a hrad byli dokonce nuceni zastavit na celé století pánům z Walsee.Po návratu do rukou Rožmberků hrad ožívá společenským životem a stává se opět sídelním hradem.

Toto období se stalo předlohou několika literárních a filmových děl. Ano, tušíte správně, jedná se o období Petra Voka, posledního Rožmberka, jehož život je nejslavnějším rožmberským obdobím. Kromě bohatého společenského života byly také započaty některé stavební úpravy v duchu italské renesance. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství synovci Janu Zrinskému, který zde žil až do své smrti v roce 1612. Pokračoval ve stavebních úpravách, které ve výsledku přinesly větší pohodlí přesně tak, jak si doba manýrismu a renesance žádala.

Společenské změny, které přinesla třicetiletá válka, se dotkly také Rožmberku. Hrad se v roce 1619 ocitl v rukách císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. V držení tohoto, původem severofrancouzské šlechtického rodu, zůstal až do roku 1945. V 17. a 18. století Rožmberk několikrát upravili a v letech 1840 – 1857 jej přestavěli v duchu romantické gotiky. Součástí přestavby bylo i založení rodového muzea. O něj se zasloužil Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814-1883), vášnivý sběratel uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění druhé poloviny minulého století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk právě na rodové muzeum. Už tehdy byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Dolní hrad, jenže je mimochodem menší kopií zámku v Českém Krumlově, je dnes v dobré kondici, včetně upravených interiérů s dobovým zařízením a sbírkami. Prohlídková trasa zavede návštěvníky nejen do doby posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka, ale představí také slavný rod Buquoy. Z řady sálů vyniká zbrojnice s unikátní kolekcí zbraní, zbrojí a válečných trofejí, rytířský sál s kazetovým stropem a bohatou malířskou výzdobou, obrazárna aj. V tzv.Rožmberském pokoji visí obraz dámy v bílém, představující známouBílou paní, která se prý na hradě zjevuje. Na závěr prohlídky mohou fyzicky zdatní návštěvníci vystoupat 200 schodu tzv. Anglické věže. Za svou námahu budou odměněni nádherným výhledem. Muzeum hrdelního soudnictví je další velkou atrakcí hradu Rožmberk. Funkční zařízení katovny si můžete se vší opatrností vyzkoušet.